Česká Skalice
Nemá smysl se rozohňovat nebo hořekovat nad tím, že mládež neumí číst nebo nečte starší českou literaturu. Má smysl si ujasnit, proč by mládež měla Babičku číst, a případně jak asi má vypadat cesta, po které se k ní ještě v mládí může žák a student dostat.
Vídeňské matriky vypovídají o negramotnosti Marie Magdaleny Terezie Novotné, později Panklové (nar. 8. listopadu 1797 v Kladsku)
Po klasice nesahají jen seriózní editoři a nakladatelé. Zejména pohádkový odkaz klasiků je „tradičně“ objektem zájmu komerčních nakladatelů. Není náhoda, že nejčastěji jsou „vytěžováni“ Erben a Němcová, protože jejich jména používají různí obskurní adaptátoři a upravovatelé zjevně jako obchodní značku.
I byrokratický akt jako je podpis, může mít svůj zajímavý příběh – archivní dokumenty úředního charakteru, pak nabývají nového, lidštějšího rozměru. Zejména, když je autorkou podpisu mladá Barunka Panklová.
Při návštěvě Divé Báry Milana Uhdeho, Leoše Kuby a Miloše Štědroně a v režii Juraje Nvoty vybaví se hřích Uhdeho a Štědroně, slavná a už dávno zlidovělá Balada pro banditu.
Fantazijní literární obrazy z Babičky se ukázaly natolik silné, že se jim začala přizpůsobovat postupem času i samotná realita. Už v roce 1878 nazval Otakar Jedlička Ratibořické údolí Babiččiným a toto označení se rychle vžilo. Kašparovy klasické ilustrace a několikeré filmové adaptace zase ustanovily, jak má údolíčko jednou provždy vypadat.
Kdybych měla volit, tedy bych si přála narodit se znova as za dvě stě let, anebo ještě později, neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší, napsala Božena Němcová téměř deset let před svou smrtí. Výjimečná spisovatelka i žena zemřela 21. ledna 1862, nesmrtelnost si však zajistila jedním svým dílem – Babičkou.
Pronikání do ložnic privilegovaných přiživuje naše mindráky, říká o koketování některých badatelů s urozeným původem Boženy Němcové literární historička Jaroslava Janáčková. Sama přitom stojí za vydáním kompletní korespondence největší české spisovatelky. Co vlastně víme o Boženě Němcové, spisovatelce, od jejíž smrti nás už dělí sto padesát let?
Konečně! Vedle tolika filmů z televizní minulosti, často zcela nicotných, vyšla na DVD i Babička z roku 1971, stále ne dosti doceněný úhelný kámen české kultury. Božena Němcová totiž, snad si to ani sama plně neuvědomujíc, vtiskla do Babičky kromě jiných rovin i vyjádření archetypu české ženské svatosti.
Vilém Dušan Lambl, lékař, nadšený zoolog, milenec Boženy Němcové a především pak zakladatel moderní dětské medicíny, na něhož Češi , snad proto, že se narodil a zemřel v 19. století (nar. 5. prosince 1824 v obci Letiny u Plzně), zapomněli. A dokonce už jen málokdo ví, proč se jistý prvok dodnes jmenuje giardia lamblia.
Filozof, básník a publicista, katolický kněz i volnomyšlenkář, vědec a oblíbený profesor, a také jeden z nejvýznamnějších českých krajanů v Americe v sedmdesátých letech 19. století. Tím vším byl František Matouš Klácel. Do Ameriky odešel v roce 1869.
Čtenáři se často ptají, kolik vydání je na kontě Babičky Boženy Němcové. O odpověď se pokusil server ptejteseknihovny.cz.
Vilém Dušan Lambl, lékař, nadšený zoolog, milenec Boženy Němcové a především pak zakladatel moderní dětské medicíny, na něhož Češi , snad proto, že se narodil a zemřel v 19. století (nar. 5. prosince 1824 v obci Letiny u Plzně), zapomněli. A dokonce už jen málokdo ví, proč se jistý prvok dodnes jmenuje giardia lamblia.
V listopadu roku 2009 uplynulo dvacet let od úmrtí sochařky Marie Uchytilové, autorky světového unikátu - pomníku lidickým dětem. Marie Uchytilová je rovněž autorkou sochy Barunky Panklové v Jiřinkovém parku před Muzeem Boženy Němcové.
Po čtyřech letech a čtyřech svazcích se završila Korespondence Boženy Němcové, i když se prvotně uvažovalo pouze o trojdílném cyklu.
Před koncem roku uvedlo Národní divadlo na své nejdůležitější scéně klasiku české prózy v dramatickém zpracování.
Božena Němcová se seznamuje s rodinou Daňkovou a Gollovou prostřednictvím dr. Čejky v roce 1844. V té době se zastavila se též v Chlumci n. C. Později se setkává Josef Daněk s rodinou Němcovou na Slovensku, kde měl pronajatý pivovar.
Na všechno jí bylo dopřáno jen něco málo přes čtyřicet let – asi pětačtyřicet, kdybychom přistoupili na domněnku o utajeném původu a narození, nebo necelých dvaačtyřicet, držíme-li se obvyklých dat, jež jako svoje narozeniny uváděla a v rodinném kruhu slavila.
V letošním roce je jí sto padesát let, babičce ze Starého bělidla, laskavé a moudré ženě, kterou důvěrně znají generace čtenářů. Natolik důvěrně, nakolik si to spisovatelka Božena Němcová přála.
Nikdo z vás nevidí milé Ratibořice tak krásnými jako já! Vy vidíte v nich jen prózu skutečnosti, mně zůstaly rájem! Každý kámen, každou květinu vidím ještě, jak byly, dokud jsem byla děvčetem, děvčetem plným obrazivosti.
V českém kulturním prostředí už dlouhou dobu žije obraz Boženy Němcové jako autorky idealizující skutečnost. Václav Černý například v Knížce o Babičce tvrdí o tvůrčím postupu Boženy Němcové, že předpokládá tři složky: „převahu snu či imaginace nad tvořivými schopnostmi ostatními, antitetickost světa skutečného a světa vysněného, inspirovanost citovou“.
Ačkoli se román Boženy Němcové stal východiskem mnoha divadelních podob, na „první scéně“ až do sklonku loňského roku nikdy uveden nebyl – a po návštěvě čerstvé inscenace je na místě se ptát, zda to tak raději nemělo zůstat.
Zájmem o Marii Panklovou vzplanul syn českého advokáta Josefa Friče, pozdější revolucionář a básník Josef Václav Frič. Ten pak za ní ještě zajel do Zaháně, kam se celá rodina Jana Pankla právě v ten čas přestěhovala, později se sem tam viděli už jen náhodou.
Babička Boženy Němcové je stálicí české literatury, povinnou školní četbou i námětem filmařů. Činohra Národního divadla ji uvede v premiéře koncem týdne v nastudování a úpravě Jana Antonína Pitínského s Vlastou Chramostovou v titulní roli.
Nechybí v žádném kánonu české literatury. Knižních vydání Babičky je víc než tři stovky, divadelní adaptace se počítají na desítky – od provázkovské, kde si Babičku zahrál Jiří Pecha, až po nezdařený muzikál. Svůj díl právě přidalo Národní divadlo – premiéra byla ve čtvrtek.
Německou režisérku Dagmar Knöpfelovou zaujaly tři koncepty dopisů Boženy Němcové Vojtovi Náprstkovi a inspirovaly ji k vylíčení posledních měsíců spisovatelčina života (z této korespondence pochází i název snímku).
Za svého života byla emancipovanou ženou, pro niž občanské a politické probuzení, založené na ideálech obrození a revolučních změnách roku 1848, bylo zároveň „křídly i pouty“. Spisovatelka s darem vyprávět se objevila v době, kdy česká intelektuální společnost takovou ženu hledala – a byl to přínos oboustranný, protože Němcová v této společnosti našla oporu svých názorů i své tvorby.
Přednáška k padesátému výročí úmrtí
Inscenovat Babičku znamená vstoupit do dialogu nejenom s textem literární předlohy, ale především s představami potenciálních diváků.
Německá dokumentaristka Dagmar Knoepflová natočila už v roce 2004 celovečerní hraný film, věnovaný posledním měsícům života Boženy Němcové, když začátkem šedesátých let devatenáctého století umírala v chudobě v Litomyšli. Hlavní postavu Boženy Němcové ztvárnila relativně známá německá herečka Corinne Harfouchová, jejího brutálního, starého manžela hraje dobře Boleslav Polívka. Film se promítal na LFŠ za přítomnosti německé režisérky v neděli (repríza v pondělí dopoledne v 11 hodin).
