Josef Vondráček (1906–1983) byl malíř spjatý s krajinou východních Čech, zejména rodným Českoskalickem. Narodil se 21. dubna 1906 v Zájezdě u České Skalice v dělnické tkalcovské rodině. Vyučil se obchodním příručím a většinu života pracoval jako obchodní zástupce v Pardubicích, kde zůstal až do roku 1960, kdy kvůli zhoršení zraku musel zaměstnání opustit. V roce 1949 se vrátil do rodného Zájezda.
Touha po malířství jej provázela od mládí. Přestože byl autodidakt, vzdělával se u renomovaných profesorů – Jana Kulce v Praze, Karla Beneše v Hlinsku a Františka Václava Danihelky v Pardubicích. Během tvůrčích cest Vysočinou a Železnými horami navázal přátelství s významnými českými malíři jako Jaroslav Panuška, František Kaván či Oldřich Blažíček, kteří ovlivnili jeho výtvarný projev.
Vondráček se zaměřoval především na krajinomalbu. Jeho obrazy vycházejí z hlubokého porozumění české přírodě a venkovu. Zachycoval poetiku každodennosti – proměny světla, ročních dob, rybníky, lesy, vesnice. Krajinu nevnímal jen jako motiv, ale jako způsob vyjádření niterného vztahu k rodnému kraji a životu prostého člověka. Tato opravdovost a citlivost se odráží i ve sbírce, kterou věnoval Muzeu Boženy Němcové.
Byl členem krajské pobočky Českého svazu výtvarných umělců v Hradci Králové a vystavoval v mnoha městech po celé republice. Zemřel 29. srpna 1983 v Hradci Králové ve věku 77 let.
Galerie obrazů Josefa Vondráčka, která je součástí sbírek Muzea Boženy Němcové, byla nově reinstalována a přesunuta do prostor tzv. věže v hlavní budově muzea. Návštěvníci zde mají možnost zhlédnout výběr autorových děl v novém uspořádání, včetně fotografií a osobních předmětů malíře, zapůjčených jeho synem Karlem Vondráčkem.
