Josef Vondráček, malíř Českoskalicka se narodil 21. dubna 1906 v Zájezdě u České Skalice a zemřel 29. srpna 1983 v Hradci Králové. Pocházel z dělnické tkalcovské rodiny. Vyučil se obchodním příručím ve Chvalkovicích a pracoval v koloniálním obchodě v Mcelích u Nymburka. Roku 1926 se stal obchodním zástupcem koloniálního velkoobchodu Emanuela Krpaty v Pardubicích a zde pracoval i po znárodnění firmy až do svého onemocnění zraku v roce 1960.
Josef Vondráček od mládí toužil stát se malířem. Jako autodidakt navštěvoval v letech 1923– 1925 při zaměstnání speciálku prof. Jana Kulce na Ukrajinské malířské akademii v Praze, později studoval soukromě u prof. Karla Beneše v Hlinsku a na malířské škole prof. Františka Václava Danihelky v Pardubicích. Při malířských zájezdech na Vysočinu a do Železných hor se Josef Vondráček seznámil s mnoha českými malíři, především Jaroslavem Panuškou, Karlem Janem Sigmundem, Josefem Haškem i s Františkem Kavánem a Oldřichem Blažíčkem. Byla to přátelství uzavírána uprostřed tvůrčího zápalu a uměleckých snah a není divu, že přímo i nepřímo poznamenala lidskou a tvůrčí osobnost Josefa Vondráčka.
Láska Josefa Vondráčka k Vysočině a Železným horám nikdy nepřehlušila jeho důvěrný vztah k rodnému kraji. Vystavené obrazy, autorův dar Muzeu Boženy Němcové, netvoří soubornou výstavu ani nejsou retrospektivou některého z jeho tvůrčích období. Mají připomenout malířovo opravdové a srozumitelné dílo, vzniklé z citlivého vnímání půvabu české přírody a krajiny a z upřímného vztahu k životu prostého člověka.
Josef Vondráček byl řádným členem krajské pobočky Českého svazu výtvarných umělců v Hradci Králové.
