Geologie údolí
Intenzivní druhohorní vrásnění způsobilo ke konci spodní křídy pokles severní části českého masívu, a rozsáhlá oblast Čech byla proto zhruba před sto miliony let zaplavena mělkým mořem.
Svrchnokřídové moře usadilo v cenomanských a turonských vrstvách dnešní pískovce a písčité slínovce obsahující často jehlice mořských hub – spongie. Po prohloubení moře ve středním turonu se usazovaly slínovce, slinité prachovce a vápnité jemnozrnné pískovce, které budují východočeskou křídovou tabuli.
Spodnoturonské sedimenty vytvářejí v Babiččině údolí mezi Českou Skalicí a Ratibořicemi skalnaté svahy. Slínovce se spongiemi, tzv. opuky, dosahují v jižní části Babiččina údolí mocnosti 40 metrů. Rozpukané svislé skalní stěny sesedají ve velkých blocích do údolí a větráním se při úpatí skal a svahů rozpadají na nepravidelné roubíky a kostky, na nichž se vyskytují zkameněliny druhohorních mlžů, na nejhojněji Inoceramus labiatus a Pecten orbicularis.
Větráním a erozí vznikají ve skalních blocích otevřené pukliny a chodby, např. Koldova díra na levém břehu Úpy nedaleko Vilémova mostu. Vedou do ní dva otvory ve výšce asi 15 m od hladiny řeky. Hlavní otvor je 2 m vysoký a 1 m široký, délka chodby je 20 m, šířka většinou 1 m a maximální výška 5 m. Jméno dala místu pověst, podle níž sem ústila tajná chodba z náchodského zámku. Vybudoval jí prý husitský hejtman a držitel Náchoda Jan Kolda ze Žampachu.
Na sever od bílého mostu spodnoturonských sedimentů ubývá. Vystupují na povrch jen jako malé skalky v horních partiích svahů, např. při lesní pěšině z Bílého kopce na Rýzmburk.
Foto: Martina Kolinská
