Zastavení č. 8 Lovecký pavilon

Zastavení číslo 8 Lovecký pavilon 

Lovecká sezona. Pro vévodkyni Kateřinu Vilemínu Zaháňskou, přesycenou ruchem velkoměst a přepychovým životem na šlechtických dvorech, byl pobyt na letním sídle v Ratibořicích vítanou změnou. Přetvářela je v souladu s dobou v duchu představ rousseauovsko-herderovského romantismu o soužití člověka s přírodou. Tak jako se v období největšího Napoleonova vzestupu a pádu zrodil v reakci na barokní mnohotvárnost umírněný a působivý sloh klasicistní, změnila se i přísná souměrnost a tvarování italských a francouzských barokních zahrad a parků ve volném napodobování přírody na anglickém pobřeží. Součástí nového anglického parku se staly drobné stavby, pavilony a letohrádky, v jejichž blízkosti byly vysazovány vzácné dřeviny.

Lovecký pavilon. Empírová stavba z roku 1800. Průčelí tvoří portál se dvěma dórskými sloupy, dvě okna se žaluziemi a široký trojúhelníkový štít. Střed pavilonu má valbovou střechu, vzadu k němu přiléhají dvě rovnoběžná přízemní křídla tvořící se zadními vraty uzavřený dvůr.

Architekturu pavilonu vhodně doplňují okolní solitérní dřeviny: Ořešák černý, strom mohutného vzrůstu s hluboce rozbrázděnou kůrou, který pochází ze severní Ameriky. Na podzim má nápadně červeně zbarvené listy.

Dub letní je základní dřevinou lužního lesa v ratibořické bažantnici a nejčastější solitérní dřevinou v údolních lukách. Roste v Evropě, severní Americe a východní Asii. Javor babyka je dřevinou lužních lesů. Bývá vysazován ve směsi s dubem a habrem, roste v Evropě a západní Asii.

Metasekvoje čínská je opadavý jehličnatý strom s odděleným samčím a samičím květenstvím, dorůstá výšky přes 35 metrů, koruna má úzký pyramidální tvar, větve sahají až k zemi. Jehlice jsou opadavé, čárkovité, zploštělé, vyrůstají vstřícně. Zbarveny jsou světle zeleně, před opadem se barví žlutě až červenohnědě. Původní areál výskytu zahrnuje střední Čínu na rozhraní provincií S'čchuan a Chu-pej. Strom byl objeven až ve čtyřicátých letech 20. století, v Ratibořicích byl vysazen r. 1966.

foto: Martina Kolinská

Przystanek nr 8 Pawilon myśliwski

Dla księżnej Wilhelminy Żagańskiej, zmęczonej wielkomiejskim zgiełkiem i luksusowym życiem na arystokratycznych dworach, pobyt w letniej rezydencji w Ratibořicach stanowił miłą odmianę. Przekształcała to miejsce zgodnie z duchem czasów romantyzmu Rousseau i Herdera głoszącego współżycie człowieka z naturą. Podobnie jak w okresie największych sukcesów i upadku Napoleona w odpowiedzi na barokową wielość form powstał wyważony i efektowny styl klasycystyczny, tak ścisła symetria i projektowanie włoskich i francuskich ogrodów barokowych ustąpiły miejsca swobodnemu odzwierciedlaniu natury angielskiego wybrzeża. Częścią nowego parku w stylu angielskim stały się niewielkie budynki, pawilony i altany, w pobliżu których sadzono rzadkie gatunki drzew i krzewów. Budynek w stylu empire z 1800 roku. Fasada składa się z portalu z dwiema doryckimi kolumnami, dwóch okien z żaluzjami i szerokiego trójkątnego szczytu. Nad centralną częścią pawilonu znajduje się dach czterospadowy, zaś od tyłu przylegają do niego dwa równoległe skrzydła parterowe, które wraz z tylną bramą tworzą zamknięty dziedziniec. Architekturę pawilonu podkreślają otaczające go drzewa soliterowe – m.in. orzech czarny, potężne drzewo z głęboko bruzdowaną korą, pochodzące z Ameryki Północnej, które jesienią ma efektowne czerwone liście.