Meliorace luk. Dnešní podmanivý pohled na širokou lučinatou úpskou nivu v Ratibořicích není týž, jaký bylo možno spatřit v době dětství Boženy Němcové.
První odvodnění málo výnosných kyselých luk provedl na žádost Viléma Schaumburg-Lippe v letech 1842–1848 luční mistr Müller z Hannoveru. Po počátečních úspěšných sklizních docházelo na nově meliorovaných pozemcích opět k zamokřování, neboť drenážní trubky byly uloženy příliš hluboko. Proto majitel panství pozval roku 1874 do Ratibořic prof. Dünkelberga a lučního mistra Fr. Ernsta z Nassau, aby louky meliorovali účinnějším švýcarským přeronovým způsobem, umožňujícím vlhkost půdy podle potřeby libovolně měnit. Řečiště Úpy bylo v úseku od Viktorčina splavu k České Skalici regulováno, slepá ramena uprostřed nivy zasypána a mezi dvěma souběžnými přívodními kanály byl na ploše 66,5 hektarů vybudován důmyslný systém přeronových polí, propustí, přivaděčů a sběrných struh. Závlahovou vodu z řeky Úpy přiváděl od Viktorčina splavu ke mlýnu původní mlýnský náhon.
Ratibořický zavlažovací systém patřil k špičkovým zemědělským stavbám své doby a přinesl hned v prvním roce po dokončení zvýšení sklizně o dvojnásobek. Nedostatečná údržba závlahových zařízení v druhé polovině 20. století vedla k tomu, že dnes již neplní svou funkci. V budoucnu však může být přizpůsoben požadavkům moderního a šetrného zemědělství a ochrany přírody a krajiny, přičemž část systému může být udržována jako významná technická památka.
