Zastavení č. 17 Řeka Úpa

Řeka Úpa 

Osou Babiččina údolí je řeka Úpa. Pramení na hřebenech Krkonoš v nespočetných tůních a tůňkách úpské rašeliny, chráněna majestátem Sněžky. Horním a Dolním úpským vodopádem padá z výše vstříc skalnatým morénám a kamenitým sutím Obřího dolu. Než dopadne na dno mohutného karu, přijímá zleva od Obří boudy Úpičku, zprava z Krakonošovy zahrady Sněžný a Lavinový potok a pod Čertovou zahrádkou Rudný potok. Pec pod Sněžkou opouští mohutnější o Růžový, Modrý a Zelený potok, protéká Velkou Úpou a mohutní o Javoří, Žlebský a Vavřincův potok, u Křižovatky se do ní vlévá její nejmohutnější krkonošský přítok Malá Úpa a v Horním Maršově vodnatý Lysečinský potok. Povodí 73 km dlouhé Úpy měří 517 km² a odvodňuje většinu území východních Krkonoš.

U Bohuslavic nad Úpou se její údolí náhle zužuje. Řeka zde protéká pod příkrými zalesněnými stráněmi podle silnice do Suchovršic a Úpice. Poté směřuje k Havlovicím, rodišti P. Josefa Regnera, známé postavy z Jiráskovy kroniky U nás. U havlovické hájovny vtéká Úpa do Babiččina údolí, nejpůvabnější části svého toku. Ve svých vlnách zrcadlí pobřežní louky, duby i olšiny, listnaté, smíšené i jehličnaté lesy, balvany porostlé mechy, lišejníky a kapraďorosty, spěchá pod Boušínem a Červenou Horou, klikatí se v lukách pod rýzmburským altánem a za Červeným mostem směřuje k Pohodlí, Bílému mostu a Viktorčinu splavu.

Malebnou architekturu údolí dotvářejí okolní zalesněné stráně i staleté smrky, modříny, douglasky, jedle, duby, lípy a habry. Proud Úpy usměrňuje u kamenného Vilémova mostu pod zámkem mohutné zdymadlo a část vody odvádí do přehradního jezera Rozkoš u České Skalice.

Toto vodní dílo je významným regulátorem vody při tání krkonošských sněhů, při povodních zajišťuje závlahu zemědělské půdy v Polabí, umožňuje nepřerušovanou lodní dopravu po Labi až do Pardubic a slouží rekreaci a vodním sportům.

První projekty pro vybudování údolní nádrže pocházejí z dvacátých let 20. století, po krátkém stavebním intermezzu v padesátých letech bylo však dílo dobudováno až na počátku sedmdesátých let. Rozloha přehrady je při maximální výšce hladiny 1000 ha, průměrná hloubka nádrže je 10 m a stálý objem 12 milionů m³. Název díla odkazuje ke stejnojmennému rybníku, který zanikl v 18. století, vztahuje se k němu však jedna z prvních publikovaných pověstí Boženy Němcové. Z Rozkoše se úpská voda už nevrací do svého řečiště. Odtéká do řeky Metuje a s ní se vlévá pod josefovskou pevností do Labe.