Česká Skalice
Analýza smyšlenek vyskytujících se v populární literatuře k tématu rodiny Čudovy a Novotných
I. Poznámky k třetímu vydání Babičky v Národní knihovně
Literatura o datu narození (asi 4. února 1820, Vídeň) Boženy Němcové a zápisu o křtu (5. února 1820, Vídeň) je mnohem bohatší a neméně rozporuplná, ale diskuse o datu a místu narození bohužel do dnešních dnů není uzavřená.
Autor článku: Robert Adam (publikováno se svolením autora)
Zdroj: ADAM, Robert. Datum narození a původ Boženy Němcové ve světle její korespondence. In ADAM, R. (ed.). Božena Němcová – jazyková a literární komunikace ve středoevropském kontextu. Praha: FF UK, 2007, ISBN 978-80-7308-200-0, s. 115–121
Jsou tvůrci, jejichž tvorba je nesmírně důležitá v kontextu literárního dění, a jsou takoví, jejichž díla se čtou s oblibou a/nebo podněcují nové a nové otázky, vyvolávají nové a nové pohledy na sebe i po mnoha desítiletích, ba i staletích po jejich smrti. Můžeme snad konstatovat, že Božena Němcová patří mezi ty osobnosti. Stručně se vyjádřit k takovému význačnému dílu, o kterém se během časů tolik psalo, je velice těžké a může to být jen zlomkovité. Proto jsem si vybrala několik hledisek, které pokládám za pozoruhodné.
Nevíte co si přečíst v záplavě literatury o Boženě Němcové?
Vynikající spisovatelské umění Boženy Němcové se odedávna uznává, zvláště v jejím nejlepším spise, Babičce. Kniha tato, psaná „šťastným a nezkaženým darem poetickým“, jak se již současná kritika vyslovila hned po prvním vytištění, těší se přes půl století opravdové přízni českého čtenářstva ba stala se v překladu majetkem všech jazyků slovanských a předních jazyků světových. Přes dvacet českých vydání svědčí, že »Babička« nestárne a že její nevadnoucí poesie bude vždycky dojímati mysl čtenářovu.
Tvorba mýtů a legend tvoří trvalou součást historiografie a lidských dějin všeobecně. Spisovatelka Božena Němcová patří k těm osobnostem českých dějin, jejichž životní příběh se sám stal legendou, součástí českého národního mýtu.
Když jsem s milým soudruhem prof. Hodurou — a je tomu již několik desítek let — pracoval v kanceláři Slovníku jazyka českého při tehdejší České akademii věd a umění, narážel jsem u něho při skoro denním našem styku v běžném hovoru občas na zbytky východočeské kvantity, jako lopátka a pod.; mluvili jsme proto častěji o ní a poznal jsem ji takto od něho prakticky i theoreticky.
