Opodál hradu vystavěn byl altán s třemi vysokými špičatými okny. K tomu altánku děti zaměřily, lezouce po příkrém vrchu nahoru jako kamzíci. Babička, chudák stará, sotva se vyškrábala. „No, vy jste mi daly, sotvaže dechu popadám“, povídala jsouc konečně nahoře.
Děti ale vzaly babičku za ruce a posadily ji na židlici. Na pravé straně altánu viděly na rozbořeniny hradu; pod hradem točilo se do polokruhu údolíčko, jež zavíraly při dolním i horním konci vršky porostlé jedlemi. Šum vody a zpěv ptactva oživoval jedině panující vůkol tichost.
Božena Němcová: Babička
Rýzmburský altán nad řekou Úpou postavil z rozvalin hradu Rýzmburku roku 1798 majitel náchodského a ratibořického panství vévoda Petr Kuronský, otec Kateřiny Vilemíny Zaháňské. K hradu se váže pověst o silném Ctiboru, kterou zpracovala Božena Němcová jako jeden ze svých prvních literárních pokusů.
Když roku 1912 hrozilo altánu zřícení, byla svrchní zděná část sejmuta a nahrazena dřevěnou stavbou na zpevněné kamenné podezdívce. Altán má plochý dřevěný strop s valbovou šindelovou střechou. Do tří stran, vždy pod třemi polokruhovitými oblouky, se otvírá výhled do Babiččina údolí. Za jasného počasí je odsud vidět k Turyni, na Boušín, k Červenému Kostelci, Malým Svatoňovicím a Jestřebím horám. Do altánu umístila Božena Němcová setkání babičky a Proškových dětí s paní kněžnou Zaháňskou.
Rýzmburský hrad byl založen podobně jako další dva hrady v povodí řeky Úpy, Červená Hora a Vízmburk, aby chránil důležitou obchodní stezku vedoucí z Čech do Slezska a Polska. Všechny tři hrady založil starobylý a mocný rod pánů zlatého třmene, který v druhé polovině 13. století ovládal rozsáhlé území v severovýchodních Čechách. V první polovině 15. století převzali Rýzmburk páni z Dubé. Za husitských válek ho vlastnil Oldřich z Černic, přívrženec strany katolické. Z dalších majitelů připomeňme Arnošta z Kácova, Jana Zajíce z Házmburku, Jindřicha Poděbradského a Petra z Adršpachu. Roku 1534 koupil hrad Jan z Pernštejna a roku 1544 Bernard Žehušický z Nestajova, purkrabí Hradeckého kraje. Za jeho vlády došlo na hradě k rozsáhlým přestavbám, které řídil italský stavitel Caprinal. Posledním majitelem z rodu Žehušických byla Magdalena Úlibská z Nestajova.
Od roku 1589 vlastnil hrad Bedřich z Kounic a po něm Vilém z Talmberka. Vilémův syn Jan prodal rýzmburské panství Smiřickým z Náchoda. Smiřičtí však zde nikdy trvale nesídlili a panství připojili k Náchodu. Za třicetileté války byl hrad roku 1634 vypleněn císařskými vojsky a roku 1641 dovršili jeho zkázu Švédové.
