Areál Barunčiny školy zahrnuje ukázkovou třídu z 19. století, podobnou té, do které chodila i malá Barunka Panklová. V domě nad řekou je světnička pana učitele a ukázky zvyků z knihy Babička, včetně babiččiny truhly a dobového zařízení.
Atrium s nikami je vyzdobené keramikou a malovanými obrázky od akademického malíře Jiřího Škopka na téma povídky Boženy Němcové Pan učitel, poslední zastavení je věnované povídce Babička.
Farní škola v České Skalici se připomíná již kolem roku 1300. Pověst říká, že vznikla při klášteře. Roku 1639 ji vypálili Švédové. Novou dřevěnou školní budovu dostavěla českoskalická obec na stejném místě roku 1643. Letopočet 1789 zachovaný na jedné zdi uvnitř školy znamená pravděpodobně rok větší opravy školy.
Do roku 1790 byla škola jednotřídní. Když do ní chodila Barunka Panklová, v letech 1826–1830 a v letech 1830–1833 na nedělní opakovací hodiny, byla již dvoutřídní. Ve škole se učilo dokonce července 1864.
Z prostorné přízemní dřevěné budovy, postavené až na samý okraj skály nad řekou, se do dnešního dne zachovala jen menší část, bývalý učitelův byt. Dvě třetiny budovy totiž později při požáru města vyhořely. V bývalém učitelském bytě byla později upravena školní třída, připomínající třicátá a čtyřicátá léta 19. století, jak ji popsala Božena Němcová v povídce Pan učitel. Je vybavena dobovým školním nábytkem a pomůckami ze sousedních vesnických škol. Průčelí školy zdobí pamětní deska sochaře Quida Kociana z roku 1919, nazvaná Hold dětí Boženě Němcové (dolní roubený objekt s doškovou střechou směrem do ulice).
Při adaptaci školy v sedmdesátých letech 20. století byla budova stavebně doplněna atriovou stavbou, která oddělila ulici od nově vzniklého nádvoří uzavřeného rekonstruovaným kamenným domem v zadním traktu. Do těchto prostor byly umístěny nové expozice.
Co na informační desce zastavení č. 1 nenajdete
Atrium je vyzdobené keramikou a obrázky od akademického malíře Jiřího Škopka, který maloval i všechny dřevěné informační tabule pro naučnou stezku Babiččino údolí.
Návštěva objektu je vhodná pro rodiny s dětmi, první stupně základních škol a pro všechny zájemce, kteří se chtějí vrátit do doby, kdy chodila Barunka Panklová do školy. Pokud mají návštěvníci zájem a sejde se jich potřebný počet mohou mít prohlídku areálu s výkladem.
Naproti Barunčině škole přes ulici stojí dům, na němž je umístěna pamětní deska věnovaná Františku Smetanovi, což byl otec hudebního skladatele Bedřicha Smetany.
Pokud se vydáte od Barunčiny školy směrem dolů ulicí Boženy Němcové přejdete most přes řeku Úpu dostanete se k prvnímu českému literárnímu muzeu - Muzeu Boženy Němcové. Odtud pak přes zastavení číslo 2 pokračujete po stezce do Babiččina údolí.
PL verze
Przystanek nr 1 Teren Szkoły Barunki
Na terenie Szkoły Barunki znajduje się modelowa klasa z XIX wieku, podobna do tej, do której chodziła mała Barunka Panklová. W domu nad rzeką znajduje się pokój nauczyciela oraz przykłady zwyczajów pochodzących z książki „Babunia” Boženy Němcovej, a także skrzynia babuni oraz wyposażenie z epoki. Atrium z niszami ozdobione jest ceramiką oraz obrazami malarza akademickiego Jiříego Škopka, przedstawiającymi sceny z opowiadania Boženy Němcovej pt. „Pan nauczyciel”. Ostatni przystanek poświęcony jest opowiadaniu pt. „Babunia”. Szkoła parafialna w Czeskiej Skalici wzmiankowana jest już ok. 1300 roku. Legenda głosi, że powstała ona przy klasztorze. W 1639 roku została spalona przez Szwedów. W tym samym miejscu w 1643 roku z inicjatywy gminy Czeska Skalica powstał nowy drewniany budynek szkoły. Data 1789, która znajduje się na jednej z wewnętrznych ścian szkoły, oznacza prawdopodobnie rok gruntownego remontu szkoły. Do 1790 roku w szkole była tylko jedna klasa, jednak kiedy Barunka Panklová chodziła tam w latach 1826–1830, a także 1830–1833 na niedzielne zajęcia powtórkowe, liczyła już dwie klasy. W szkole nauczano do końca lipca 1864 roku. Do dziś zachowała się tylko niewielka część przestronnego drewnianego budynku, zbudowanego na samym skraju urwiska nad rzeką – dawne mieszkanie nauczyciela. Dwie trzecie budynku spłonęło później podczas pożaru miasta. Dawne mieszkanie nauczyciela zostało następnie przebudowane na klasę szkolną, przypominającą lata 30. i 40. XIX wieku, którą Božena Němcová opisała w opowiadaniu pt. „Pan nauczyciel”. Klasa wyposażona jest w meble szkolne z epoki oraz pomoce szkolne z sąsiednich szkół wiejskich. Na fasadzie szkoły znajduje się tablica pamiątkowa Quido Kociana z 1919 roku pn. „Dzieci składają hołd Boženie Němcovej” (dolny drewniany budynek z dachem krytym strzech , zwrócony w stronę ulicy).
