Obsahy děl

Alabastrová ručička

Alabastrová ručička, udělaná bezbochyby z lidového vypravování, je podána velmi realisticky: dva vysloužilci, usazení ve vsi, jsou dojista ze skutečnosti, a postava nadané svěží dívky, tolikráte se vracející v uměleckých snech Němcové, nabývá neobyčejné živosti a čistoty.

Anděl strážce

V Anděli strážci oznívá, zvláště v druhé polovině, vášnivá milostná nálada. Němcová slyšela tuto katolickou legendu vyprávěti na vsi, ale podala ji románovým způsobem.

Babička

Jádrem díla je poměr Barunky k babičce. Babiččina komůrka, procházky po lukách, první výprava do školy, návraty babičky z kostela, nedělní návštěvy ve mlýně, zacházky k myslivcovům, babiččiny pohádky v zimě, – to jsou skutečné dojmy z dětství asi v tom věku, v kterém je líčena Barunka.

Babička proměněná v moderátorku

Proč by měla mít Barunka řásnou mezulánku i v roce 2013.

Baruška

Baruška není román o náboženském vývoji českého lidu ani dílem, jež by vřelo smělými myšlenkami podle vzoru Sandové, ale vyniká přesto jak svým reálným líčením tak svou vřele cítěnou základní myšlenkou nad tehdejší chudou literaturu.

Čertův švakr

Varianta starší povídky o Čertovu švakrovi zavdal Němcové podnět, aby znovu a určitěji vyložila své názory na poddanství lidu. Je dojemný tento sen o ráji venkovského lidu v předvečer zrušení roboty.

Devět křížů

Devět křížů je lidová balada, vyprávěná prózou o pískovcovém kříži, jenž byl roku 1794 postaven u lesa Krákorky, tam, kde se od skalické silnice odděluje cesta na Riesenburk. Kříž má na podstavci vytesáno devět křížů a nápis praví, že „zde jich devět v Pánu zesnulo“.

Divá Bára

Divá Bára, dcerka obecního pastýře, vyrůstá bez učení ve volné přírodě se stádem, bez matky, od útlého dětství vede otci čistě a pořádně chudičkou domácnost, rozvíjí se přirozeně a jako polní kvítko v hbitou, statečnou, dokonalou dívku. Pracuje v patnácti letech jako muž ... a umí vše, čeho má k svému pracovitému životu potřebí.

Dlouhý, Široký a Žárooký

Pohádka o třech zázračných tovaryších počíná veselým úvodem lidových vypravěčů: „Bylo to za oněch časů, když kočky střevíce nosily, žáby v čepicích chodily, osli ostruhami po ulicích štrngali a zajíci za psy se honili“. I styl udržuje schválně naivně lidový, ale uměle uhlazený.

Dobrý člověk

Dobrý člověk, povídka otištěná v Poslu z Prahy na rok 1858. Dobrým člověkem mínila rtyňského rychtáře Hejnu, jenž za jejího mládí jezdíval jako forman s bohatým nákladem několika vozů do Vídně. Znala jej již jako dítě, když, jsa tehdy statný, třicetiletý muž, přijíždíval každoročně po sv. Antonínu do Ratibořic pro ovčí vlnu, později stýkala se sním i v Červeném Kostelci, kde si chodíval k jejímu muži pro bolety, a konečně setkala se s ním 1842 ve Vídni, kde asi také poznala podrobnosti, jež líčí v povídce. Němcová vylíčila jej velmi živě v postavě pantáty Hájka a opředla jeho zjev smyšlenou milostnou historií.

Chýše pod horami

Chýše pod horami je naivně a dojemně idealisovaný obrázek ze Slovenska. Helcelet vyjádřil se o něm, stejně jako o celém Máji, velmi pohrdavě – nepochopil zářivou, kouzelnou náladu líbezných vzpomínek na slovenské výlety, jež se rozsvětlily v duši Němcové, roznícené touhou po velkém poslání, , být prostřednicí mezi dvěma větvemi českého národa, uskutečnit československé sbratření.

Karla

Karla je světlý, živý obrázek z domažlických vzpomínek. Rychtář ve Stráži, jeho žena, Markyta Drahoňová, vdova po vojákovi, jenž zemřel v cizině, starý vysloužilec, jsou staří známí a přátelé Němcové, kteří se objevují již v listech ze Šumavy a v pohádkách, stejně jako vesničtí hoši a děvčata.

O bačovi a šarkanovi

Povídka, psaná pro Perly české, O bačovi a šarkanu, má později ve sbírce slovenských pohádek slohové dodatky a řeč víc poslovenštěnou. Němcová neměla k ní základem pohádku slovenskou, ale dvě různé pověsti: O hadím králi a o draku.

O dvanácti měsíčkách

Pohádku O dvanácti měsíčkách slyšela Němcová vyprávět od své služky Marky roku 1853 v Ďarmotech, dojista však ne v té dokonalé podobě, v které ji napsala. Vytušila z ní správně mravní podklad lidových pohádek.

O Kovladu

Zbožná vdova se rmoutí, že její pyšná, krásná dcera odmítá nápadníky, slyší ji v noci ze sna se smát, a dívka vypravuje, že se jí zdálo o ženichovi, jenž přijel na měděném voze. Odbývá pak hrdě nápadníka, jenž ji zve na selský chléb.

O Viktorce

Smutné pohádce o Viktorce byla podnětem povídka, vyprávěná kdysi babičkou, o duši stromů. Počíná sentimentální láskou a končí tragicky, když muž, nerozuměje duši své ženy, bezděčně zničí její život.

Orel, slavík a růže

Orel, slavík a růže je významná pro samostatný způsob tvoření Němcové. V prvním listu Čelakovské do Vratislavě zatoužila octnout se v dáli u svých milých. Píše, kdyby byla holubicí, jak by zaletěla do země jednohlavého orla k rodičům do Zaháně, odtud do zahrádky, kde kvete růže, kol ní čtvero poupat, nad ní pějící slavík ... a dává sbohem slavíku i růži.

Pan učitel

V Panu učiteli líčí takovou vzornou vesnickou školu, a její pokyny byly pro čtenáře učitelského kalendáře vzácným naučením. Nezapomíná ani na názornou metodu, ani na účelné zaměstnávání dětí, výchovu charakteru, blahodárné účinky vzorné školy pro obec, a základem veškeré té dokonalosti jejího ideálního typu školy.

Potrestaná pýcha

Povídka o Potrestané pýše mění běžnou pohádkovou látku v drobný román. Pyšná princezna, jež pohrdala vzácným a hodným princem, podléhá lásce k prostému zahradníkovi, za kterého se princ převlékl, a v oddané pokoře jde s ním do ciziny...

Rozárka

V Rozárce se vrací Němcová k prostému stylu, jímž hovoří v Babičce, ale bolest z bezútěšné bídy života vyniká tím zřetelněji. Jsou to zkrásněné dojmy z Domažlic, kde Němcová poznala ubohou Trpaslici, Rosalii Schusterovou, a bídu chudiny za doby moru a drahoty.

Rozkoš

Místní pověst z Českoskalicka se týká zlého purkrabí v Novém Městě nad Metují, pana Straky z Nedabylic.

Sestry

Látkou bylo Němcové vypravování, jež slyšela v Zaháni, když tam přijela z Nymburka na návštěvu. Žena jejího bratra vyprávěla o dvou děvčatech, odsouzených pro vraždu dítěte.

Silný Ctibor

Silný Ctibor je ovčák a má chalupu »na mlejništi«, pod bývalým Riesenburkem. Hradní pán jej jednou potká s jedlí, kterou vytrhl v lese rukou. Slíbí mu dva pytle hrachu, uzeniny a vědro vína, aby ještě zesílel. Ctibor si pro to příjde s cíchou a odnese všechno najednou.