Klima v údolí
Klimaticky patří Babiččino údolí k mírně teplé oblasti s průměrnou roční teplotou 7–8° C a s průměrnými ročními srážkami 650–750 mm. Nejvyšší průměrné měsíční srážky, 80–90 mm, jsou zaznamenávány v červenci.
Celkové roční teplotní a srážkové poměry však ovlivňují údolí jen rámcově. Vlivem odlišné hustoty lesních porostů, rozdílného vzrůstu i zapojení břehových porostů, střídání návětrných a závětrných poloh a svahů obrácených k různým světovým stranám i vlivem nestejné šířky údolní nivy se projevují na území rezervace velké mikroklimatické rozdíly. K nejsušším místům údolí patří např. k jihu obrácený Bílý kopec s teplomilnější květenou. O něco níže pod kopcem u Bílého mostu zvyšuje naopak souvislý olšový břehový porost s doprovodnými staletými duby a lesními porosty na obou protilehlých stranách údolí stupeň vlhkosti natolik, že při dosažení rosného bodu vznikají časté horizontální srážky, příznivě ovlivňující kromě lesů i výnosy údolních luk bez budování nákladných zavlažovacích zařízení.
Rozmanité složení hornin, hydrologické i klimatické poměry i členitost terénu Babiččina údolí podmínila vznik pestré mozaiky půdních typů. Na písčitých a spongilitických slínovcích jsou rozšířeny mělké až středně hluboké odvápněné hnědé rendziny, na říčních plošinách a na jejich okrajích hluboké nivní půdy a boroviny (tmavé rendziny). Nejčastějším půdním typem na cenomanských a permských pískovcích jsou chudé podzolované půdy. Na náhorních plošinách nad údolím se na sprašových pokryvech vyskytují zemědělsky obdělávané hnědozemě.
