Nejstarší podpis Boženy Němcové

Podpis není jen úřední akt

Podpis se stal běžnou součástí našeho života. Užívá se především na úředních dokumentech. Autogramy slavných jsou zase vítaným úlovkem mnoha sběratelů. Avšak i takový byrokratický akt jako je podpis, může mít svůj zajímavý příběh. Archivní dokumenty úředního charakteru, pak nabývají nového „lidštějšího“ rozměru. Zejména, když je autorkou podpisu mladá Barunka Panklová.

Památník Josefa Antona

Dosud nejstarší známý podpis Boženy Němcové nacházíme v památníku vrchního myslivce pohraniční stráže J. Antona. Jeho nadřízený Josef Němec vepsal do něho pamětní zápis v německém jazyce, který v překladu zní takto: „S člověkem se dobře snést, sám být s sebou spokojen, největší to štěstí jest.“ (1) Pod text se podepsal nejen Josef Němec, ale svůj autogram připojila také sedmnáctiletá Betty Pankl. K setkání došlo v Červeném Kostelci dne 9. března 1837. Badatelé považují tuto schůzku za první zdokumentované setkání obou budoucích snoubenců. Literární historik Josef Polák však jde ještě dále a míří k myšlence, která se týká přímo zásnub. (2)

Žernovská matrika přináší nové poznatky

Badatelé se rovněž shodují na nedostatku dokumentů k mládí Boženy Němcové. Vždyť poslední archivní zpráva končí její školní docházkou. K dalším čtyřem letům doklady nemáme, částečně je však nahrazují spisovatelčiny heslovité zápisky. Pomyslný střípek do mozaiky jejího života přináší Studnice u Náchoda. Tato obec s kostelem sv. Jana Nepomuckého se koncem 18. století stala součástí náchodského panství. V roce 1789 byla zde zřízena lokálie a v roce 1891 fara. Ke studnické lokálii patřilo několik obcí, mezi nimi i Žernov. Nejznámějším duchovním správcem byl Josef Myslimír Ludvík „skrz na skrz Čech a horlivý sběratel starožitností“, jak ho charakterizoval v kronice U nás Alois Jirásek. (3)

A právě v době jeho působení dochází ve Studnici k dosud neznámé události z mládí Boženy Němcové, o které nám bude vyprávět žernovská matrika pokřtěných. (4) Již samotné setkání s touto úřední knihou potěší každého genealoga. Na první pohled zaujme vzorná úprava, ozdobné písmo i česky psaný text, který pochází z pera Josefa Myslimíra Ludvíka. Autor dodržoval všechny předpisy nutné k řádnému vedení matrik jak u dětí, rodičů, tak i u kmotrů.  Dbal, aby se kmotři podepisovali vlastnoručně, v případě, že byli negramotní, udělali tři křížky a duchovní pak sám dopsal jejich jména a to i tehdy, když jejich vlastnoruční podpis byl nečitelný. Čtvrtý list této matriky nám přináší záznam o křtu Josefa, prvorozeného syna manželů Nývltových ze Žernova. Křest se konal dne 16. července1835 a chlapce pokřtil lokalista Ludvík. Do matriky zapsal jména Josefových rodičů, Antona Nývlta a Antonii, dceru zemřelého Josefa Kolisky a matky Františky Koliskové. Avšak nejdůležitější pro nás je rubrika kmotrů. Vedle vrchnostenského ponocného Exnera se zapsala jako kmotra Betty Pankel. Ludvík doplnil, že se jedná o dceru Jana Pankla a že oba kmotři byli z Ratibořic. (5)

Příběhy skryté za podpisem.

Křestní zápis je pro nás významný hned z několika důvodů. Rodina pokřtěného Josefa patřila ke známým Panklových. Bydlela v blízkosti ratibořického mlýna na žernovské stráni. Byla to patrně Terezie Panklová, která se přátelila s Františkou Koliskovou. Při křtu jejího vnuka Josefa posílá za kmotru Barunku. A jak nám prozrazuje další záznam v žernovské matrice, posloužila sama Terezie Panklová kmotrovstvím Josefově sestře Františce Nývltové. I ona se vlastnoručně zapsala do rubriky kmotrů. (6) Stalo se tak 10. března 1839. Není bez zajímavosti, že Božena Němcová v části svých zápisků., které se chronologicky vztahují k letům 1834 – 1835, uvádí heslo „kmotra“. (7) Je zde velká míra pravděpodobnosti, že se jedná právě o kmotrovství ve Studnici.

Zápis vrhá nové světlo na epizodní postavy z Babičky

Identifikuje „žernovskou kmotru co zůstávala na stráni“. (8) Dává za pravdu A. Jiráskovi, který se v roce 1874 vydal po stopách Babičky. V ratibořickém mlýně se setkal s mlynářkou, která mu odpovídala na jeho zvídavé otázky. „Dobromyslná mlynářka diví se nemálo, proč se horlivě na vše vyptáváme. S radostí vypravuje nám, že znala Němcovou, kmotru žernovskou (Kolískovou) i bláznivou Viktoru.“ (9) Žernovská kmotra, co zůstávala na stráni a sedávala u ratibořického mlýna mezi dvěma lípami a účastnila se nedělních besed s babičkou a panímámou mlynářkou je Františka Kolisková, babička Josefa Nývlta. Ani na jejího vnuka a svého kmotřence při psaní Babičky Božena Němcová nezapomněla. Jeho jméno propůjčila žernovskému mládenci, který se ucházel o rychtářovic Lucku, někdejší sokyni Kristly v její lásce k Jakubu Mílovi. „Vždyť má také po námluvách,“ ozval se jiný hlas. – „Jakpak by to bylo, vždyť jsem o tom neslyšela?“ ozvala se opět jiná. – „Předevčírem, s Josefem Nývltovic.“ – „Však dávno za ní už chodí.“ – „Bodejť, jenže ho nechtěla dříve, dokud myslila, že dostane Jakuba.“ (10)

První setkání

Křestní zápis rovněž svědčí o prvním doloženém kontaktu budoucí české spisovatelky s vlasteneckým knězem Josefem Myslimírem Ludvíkem. Patnáctiletá slečna Betty ovlivněná německým prostředím chvalkovického zámku nemohla ještě porozumět jeho vlasteneckým ideálům. Ty byly podle jejích slov plně probuzeny až při pobytu v pražském prostředí. S jeho jménem se pak často setkávala na stránkách českých časopisů, do kterých přispíval. V Květech například referoval o jiřinkových slavnostech v České Skalici, kterých se Němcová zúčastnila v letech 1837 a1844. Při druhé návštěvě jiřinkových slavností s největší pravděpodobností došlo k opětovnému setkání. V roce 1846 posílá do Studnice dopis s prosbou o zaslání podrobností o tzv. „dlouhé noci“ (11), které se sama jako děvče na Žernově zúčastnila. „Tu jsem zpomněla na Vašnosti, a znajíc šlechetné a vlastenecké Vašnostino srdce, začala jsem i hned psát, doufajíc že mi mojí prosbu neodepřete, neboť nevím ke komu bych se potom obrátila.“ (12) V závěru svého dopisu neopomene vzpomenout na kraj svého mládí. „Jak se daří Vašnosti po všechny časy. A co dělaji moji milý Ratibořičane? Až se Vašnosti s kým koli, kdo se na mne laskavě upamatuje, sejdete, račte vyřidit, srdečné postavení každému. Často na tu milou krajinu, a na všecky ty dobré duše zpomínám.“ (13) I když se Ludvíkova odpověď nezachovala, můžeme se domnívat, že Němcové ochotně vyhověl, neboť povídka Dlouhá noc lokalizovaná na Žernov vyšla v září téhož roku v České včele.

Závěrem …

Předkládáme čtenářům Rodného kraje rekonstrukci příběhu podpisu mladé Barunky a doufáme, že tento článek bude příspěvkem k poznání jedné drobné události z jejího mládí. Zároveň chceme upozornit i na fakt, že studium pramenů úřední povahy, které není příliš módní, může přinést nečekaná zjištění. Podpis z 16. července 1835 se tak stává prozatím nejstarším podpisem Boženy Němcové.

Autor: Rudolf Rejchrt – Jana Rejchrtová
Psáno pro časopis Rodným krajem 42/2011, publikováno se souhlasem autorů

Send to Kindle

Poznámky

1) NOVOTNÝ, M. Život Boženy Němcové. Dopisy a dokumenty do r. 1848. Praha, 1951, s. 341.
2) POLÁK, J. Dětství a mládí Boženy Němcové. Praha, 1996, s. 92 – 94. ISBN 80-901564-5-2. Autor se domnívá, že se jednalo o zásnubní akt. Mylně však uvádí, že se tak stalo v den Němcových jmenin. Svátek sv. Josefa byl i v roce 1837 19. března.
3) Josef Myslimír Ludvík *1796 – †1856.
4) SOA Zámrsk, farní úřad Studnice, matrika narozených Žernov, inv. č. 8760, sign. 157- 4275.
5) Tamtéž list 4.
6) SOA Zámrsk, farní úřad Studnice, matrika narozených Žernov, inv. č. 8760, sign. 157- 4275.
7) VÁVRA, V. (ed.). Korespondence a zápisky Boženy Němcové. Praha, 1914/1915, s. 386.
8) Babička. Kapitola 4. Vysvětlení pojmu kmotra velmi pěkně podává Josef Polák v knize Dětství a mládí Boženy Němcové na s. 47. V tomto případě se jedná o osobu, která nebyla kmotrou u křtu, ale je důvěrně známou osobou.
9) JIRÁSEK, A. V krajině Babičky. In Pokrok, 2. 12. 1874, č. 330, s. 1 – 2. Podepsáno J. K.
10) Babička. Kapitola 18.
11) Slavnost na skončení přástek. NOVOTNÝ, M. (ed.). Spisy Boženy Němcové. Svazek 12. Listy I. Praha, 1951, s. 265.
12 Tamtéž s. 35 – 36.
13) Tamtéž.
14) NĚMCOVÁ, B. Dlouhá noc. In Česká včela, 13, č. 77, 25. 9. 1846, s. 307 – 308; č. 78, 29. 9., s. 311 – 312.