Česká Skalice
Německá dokumentaristka Dagmar Knoepflová natočila už v roce 2004 celovečerní hraný film, věnovaný posledním měsícům života Boženy Němcové, když začátkem šedesátých let devatenáctého století umírala v chudobě v Litomyšli. Hlavní postavu Boženy Němcové ztvárnila relativně známá německá herečka Corinne Harfouchová, jejího brutálního, starého manžela hraje dobře Boleslav Polívka. Film se promítal na LFŠ za přítomnosti německé režisérky v neděli (repríza v pondělí dopoledne v 11 hodin).
Je to velmi dobrý film. Vychází ze tří posledních dopisů Boženy Němcové, zabývajících se její životní a rodinnou situací. Je to výstižná psychologická studie ženy v těžkých nesnázích, brutalizované nehostinnými životními podmínkami, nouzí i neporozuměním partnerů i nakladatele. Film se odehrává v subjektivních reminiscencích nemocné ženy, která se ve své skromné, nezaplacené místnosti v Litomyšli, kamž se uchýlila před brutálním manželem, snaží znovu a znovu ve vzpomínkách vracet ke klíčovým událostech jejího života. Proto se různé epizody odehrávají – tak jako v její mysli – znovu a znovu, často trochu v jiné verzi, jak si je mysl znovu pamatuje.
Je to intenzivní a závažný film, který mimo jiné nastoluje i otázky týkající se umělecké tvorby a účelu umělecké tvorby u talentovaných lidí v nesnázích. Jedinou námitkou snad může být jeho celková motivická pochmurnost, kterážto působí poněkud monotónně. Víme, že životní osud Boženy Němcové byl nelehký a že zvlášť měla problém, protože byla v patriarchální společnosti inteligentní a asertivní ženou. Nejsem si úplně jist, zda divák bude chtít jít do kina na dvouhodinový skličující příběh o ženě, kterou terorizoval a bil její manžel, která trpí „krvotokem“ a těžkými gynekologickými bolestmi, snaží se proti tomu bojovat psaním a vzpomínkami a nakonec umře. Film je hereckým koncertem německé představitelky, která hraje Boženu Němcovou, soustřeďuje se skoro pořád jen na ni. Jeden divák si v diskusi po film stěžoval, že má prý herečka, zosobňující Němcovou, na tváři skoro pořád tentýž výraz, tutéž trpící masku – nedovedu si však představit, že by osoba v takové situaci a tak těsně před smrtí jako Němcová, jak to vyplývá z oněch tří posledních dopisů, na nich je tento film založen, se tvářila jinak.
Na námitku Britských listů ohledně motivické pochmurnosti, a tedy určité monotónnosti filmu, odpověděla režisérka v následné diskusi v kinu Hvězda inteligentně – že Němcová se vždycky snažila dostat se z deprimující situace vytváření idylických obrazů skutečnosti (viz Babička) a že stejným způsobem se ve svých třech posledních dopisech upíná na slunečné detaily z krátkodobého pobytu na venkovském statku u jejího příznivce Daňka. Celkem jde o velmi dobrý film. Existuje pouze v německé jazykové verzi. Česká mutace byla také natočena, takže dialogy v češtině jsou nahrány, ale ostudné je, že se za dva roky od vzniku filmu nenašly peníze na zpracování české zvukové stopy – takže výborný film o Boženě Němcové s celou řadou českých herců existuje jen německy. Příští rok má přijít do českých kin (v německé verzi, s českými titulky) v rámci Projektu 100 AČFK.
Autor: Jan Čulík, Britské listy, 24.7.2006 (publikováno se svolením autora)
Zdroj: http://blisty.cz/art/29492.html
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/221991-a-tou-noci-nevidim-ani-jedinou-hvezdu/
