Jan Krtička, první ředitel muzea

Jan Krtička se narodil 25. dubna 1900 ve Studnici u Náchoda. Obecnou a měšťanskou školu vychodil v České Skalici, třetí ročník opakoval v Žacléři, kde se učil německy. V letech 1915–1919 navštěvoval učitelský ústav v Hradci Králové. Vyučovat začal v Olešnici, od 1. května 1922 byl zastupujícím správcem školy v Brzicích, od 1. července 1923 definitivním učitelem ve Slatině nad Úpou, kde se později stal zástupcem onemocnělého řídícího učitele. Ve Slatině založil lidovou školu hospodářskou a jako její správce obdržel dovolenou k návštěvě kurzu pro učitele lidových škol hospodářských v Roudnici nad Labem. Později učil ve Velké Jesenici, na obecné škole v České Skalici působil jako definitivní učitel od roku 1935 až do ukončení své učitelské činnosti.

V roce 1944 byla v České Skalici zřízena lidová škola zemědělská a Jan Krtička se stal jejím správcem. Jak dlouho tato škola fungovala není známo, protože v roce 1944 byli čtyři učitelé z českoskalických škol, a mezi nimi i Krtička, nasazeni na práci pro německé okupanty.

Ve volném čase se Jan Krtička intenzivně věnoval spolkové a muzejní činnosti. Byl členem skautské organizace, sboru dobrovolných hasičů, Klubu československých turistů a pěveckého sboru Bendl. Roku 1946 byl přijat do komunistické strany. Dle Skautského Almanachu 1969 MVJ v Hradci Králové se stal skautem při svém studiu na učitelském ústavu v Hradci Králové a během studií, a zvláště pak po nich, začal organizovat skautskou organizaci v České Skalici. V roce 1929 navštívil třetí světové skautské jamboree v anglickém Birkenheadu.

Od dvacátých let až do roku 1960 spravoval Jan Krtička českoskalické městské muzeum, založené v roce 1902. Muzeum tížily prostorové problémy, sbírky se několikrát musely stěhovat, až našly stálé místo ve staré radnici, v prostorách po okresním soudu. K jejich uspořádání přispěl Krtičkův rádce, učitel Václav Černý. Vyústěním odborné spolupráce byl vznik prvního českého literárního muzea, soustřeďujícího písemné památky na Boženu Němcovou. Slavnostní otevření proběhlo v neděli 24. května 1931, Krtičkovy zásluhy byly odměněny ředitelským jmenovacím dekretem.

V následujícím období se Krtičkovi podařilo získat pro muzeum řadu spolupracovníků, úspěšně spolupracoval s literárními historiky, sběrateli památek, navštěvoval aukce. Pro muzeum zajistil další písemnosti spisovatelky i jejích přátel, založil sbírku českých i cizojazyčných vydání Babičky. Budoval muzejní knihovnu, zasloužil se o ediční činnost muzea.

Jan Krtička byl členem výboru českoskalické pobočky Klubu československý turistů, který zorganizoval ve spolupráci s muzeem řadu slavností a výstav, a když se v roce 1940 natáčel pod režijním vedením Františka Čápa film Babička s Terezií Brzkovou v hlavní roli, spolupracoval s filmaři jako poradce.

Dne 8. července 1950 se Jan Krtička oženil, následujícího roku se stal otcem dcery Jany. Rodina žila v domku ve Stalinově (dnes Maloskalické) ulici čp. 79 v České Skalici.

Poté, co byl po skončení druhé světové války znárodněn majetek rodiny Schaumburg-Lippe, stal se Jan Krtička rovněž správcem ratibořického zámku a dalších památek v Babiččině údolí. V knížce Václav Černý v rodném kraji (1994) profesor Černý uvádí: „Celý vyděšen, přikvačil z České Skalice starý přítel Jan Krtička: čeleď ratibořického dvora i zámečku si mezi sebe už už parceluje na orné a luční podíly Babiččino údolí…Na místě jsme s Krtičkou sestavili dekret, jímž prohlašoval ZNV Ratibořické údolí se zámkem, mlýnem, Starým bělidlem, Rýzmburkem za národní kulturní majetkovou rezervaci, a Krtička uháněl s mým podpisem na ministerstvo školství a osvěty pro potvrzení člena vlády – co pozemského zůstalo z dětství Boženy Němcové bylo zachráněno před zkázou…“

Při odzbrojování ustupujících německých vojáků v květnu 1945 bylo na půdě a v dalších prostorách českoskalické staré radnice, v tehdejším sídle Muzea Boženy Němcové, soustředěno větší množství zbraní, které nebyly v následujících letech řádně evidovány. V roce 1960 pronikly na půdu děti, zbraně objevily a na základě oznámení jednoho z rodičů se případem začal v květnu téhož roku zabývat SNB. Krtička byl zatčen a obviněn z protistátní činnosti a velezrady. Při vyšetřování podlehl nátlaku a uvedl jména několika přátel. Ti byli postupně zatčeni a spolu s Krtičkou označeni za protistátní skupinu. Ve vykonstruovaném politickém procesu pak byl šedesátiletý Krtička Krajským soudem v Hradci Králové, rozsudkem ze dne 1. října 1960 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 1960, odsouzen na 18 let odnětí svobody. Spolu s ním byly vysoké tresty, včetně propadnutí jmění, uděleny deseti osobám.

Přestože propuštění přišlo dříve, než rozsudek předpokládal – po amnestii prezidenta Novotného v roce 1962 – vrátil se Krtička z leopoldovské věznice s podlomeným zdravím. Nesměl se věnovat muzejní práci, bylo mu znemožněno podílet se na kulturním dění ve městě; jediní, kteří na něj nezapomněli, byli maloskaličtí hasiči. Jan Krtička byl plně rehabilitován až po smrti, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 22. února 1991.

V pracích o minulosti Muzea Boženy Němcové se Krtičkovo jméno, přesto, že měl zásadní podíl na jeho vzniku a na formování sbírek, objevuje až po roce 1989. V díle spisovatele Adolfa Branalda se s učitelem a muzejníkem Krtičkou můžeme setkat v povídce Honza Babička, uveřejněné v knížce Strážci majáku (1956): „Stáli před zámkem, koruny stromů se nad nimi zavřely… Sám nevěřil, že je to skutečnost… a ve snu bylo dovoleno vyložit i nejtajnější přání: ‚Představte si tu nádheru – v přízemí vitriny a všechna vydání Babičky, Kašparovy originály, obrázky údolí, jak to tenkrát vypadalo, rytiny, kraj i lidé, babička a pan otec, Mančinka, Viktorka, Bára a někde na čestném místě Hellichův portrét. Místo vévodkyně Zaháňské – dcera české služky‘.“

Jan Krtička, učitel, muzejník, znalec života a díla Boženy Němcové, propagátor krás zdejšího kraje, ale také politický vězeň, prožil poslední dny svého života u své dcery Jany v Hodoníně, kde také 15. srpna 1978 zemřel.