Nová zjištění a nové objevy o rodině Novotných z Dobrušky a jejich potomcích

Je všeobecně známo, že proces vědeckého poznávání našeho světa je neko­nečný a snad i neukončitelný. Platí to o všech vědeckých disciplínách, platí to i o literární historii nebo genealogii. Tajemno a nepoznáno lákají stále další a další řady badatelů i „badatelů“. Nejinak je tomu i v případě autorky a předobrazů postav nesmrtelné Babičky české spisovatelky Boženy Němcové.

Koncem osmdesátých let XX. století byl zájem o původ a osudy Boženy Němcové v souvislosti s blížícími se výročími jejích životních dat (1820–1862) znovu probuzen a v několika dalších letech nebývale silně gradoval. Reagoval jsem na tuto vlnu mnohdy velice laických, až fantastických i fantaskních článků či knih vlastní studií, jejímž závěrem bylo zjištění, že se domnívám na základě mnou rozebraných archivních dokumentů, že česká spisovatelka Božena Něm­cová se nenarodila ve Vídni 4./5. února 1820 (neboť jde zřejmě o druhé ne­manželské dítě svobodné rodičky Marie Magdalény Terezie Novotné, později provdané Panklové), nýbrž že se spisovatelka, kterou známe pod jménem Božena Němcová, narodila či byla pokřtěna na neznámém místě (snad ve Slezsku) nejpravděpodobněji 2. května 1818, a toto datum je v souladu s její školní docházkou v České Skalici.(01)

Pokračující poznatky z dalšího studia v písemnostech náchodského velkostatkového archivu jsem publikoval v brožuře o dvou dobrušských rodácích, žijících v české krásné literatuře. Zjistil jsem totiž dílčí zprávy o osudech některých synů M. M. Novotné-Čudové, a sice o Josefu Antonínu Ignáci Novotném a Karlu Kašparovi Novotném. Z faktu, že Jan Josef Ignác Novotný žil v Ratibořicích již . 7. 1823 a Karel Kašpar Novotný již 24. 12. 1824 můžeme vyvodit, že fabulace B. Němcové o příjezdu „babičky“ z vesničky na slezských hranicích od syna Kašpara asi neodpovídá historické skutečnosti a že klíčovým úkolem pro poznání migrace vdovy Novotné a jejích dětí v letech 1805 až 1820/1823 (doba trvání pobytu v Pruském království a rok příchodu do Čech) je mimořádně důležité pro objasnění vzájemného poměru skutečnosti a fantasie vtělené do Babičky, toto vakuum zhruba patnácti let se mi bohužel nepodařilo odstranit ani při studiu kladských písemností ve Státním archivu ve Vratislavi na jaře roku 2011.(02)

Poznané skutečnosti, vtělené do výše citovaných prací, jsem pak použil při koncipování knížky o osudech předobrazů postav z Babičky dle současného stavu poznání.(03) Kniha měla úspěch, dobře se prodávala, a předpokládal jsem tudíž, že do druhého vydání bych mohl vtělit některé doplňky, zejména rozšířit soupis literatury. Vydavatelka však tuto moji myšlenku odmítla, ale realizovala dotisk knihy. Proto zde dodatečně ještě odkazuji na publikaci L. Jirky, který rozšířil znalosti o rýzmburském myslivci – jedním z nich byl i Jakub Míl.(04) Krkonošský myslivec se vskutku jmenoval Bayer (Johann Bayer), nikoliv Beyer, a sloužil na maršovském panství (zemřel 3. května 1853, zanechal pět nezaopat­řených dětí) a pěkný článek napsal o něm Miloslav Bartoš.(05) Již předtím Jaro­slava Janáčková vzpomněla na sestru Boženy Němcové, Marii Terezii Michenetovou, narozenou jako osmé dítě manželů Panklových 8. 8. 1830.(06)

Vývoj doposud známých informací i desinformací podávám v knížce, ve které jsem se pokusil shrnout známá i neznámá fakta ze života Marie Magdalény Novotné-Čudové, zarámovaná do obrazu krajin, kterými procházela; pro některé čtenáře, vidící v Babičce rodovou kroniku, je knížka asi poněkud šokující.(07)

Pro mne je zase šokující, že někteří skribenti odhalují dávno odhalené věci, jako např. J. Tureček.(08) Horší však je, když přímo deformují dávno známá fakta. Tak Stanislava Jarolímková napsala, že Marie Magdaléna Novotná měla údajně celkem deset dětí, zaujalo ji i to, že v jejích pětapadesáti letech byla bělovlasá a měla pouze čtyři zuby, roku 1829 se rozešla ve zlém s Barunčinou matkou, jistý čas bydlela u druhé dcera Johany, pak u syna Kašpara a po roce se vrátila [?!] do Vídně.(09) Také brněnská redakce časopisu Otazníky historie asi nemá štěstí ani na výběr autorů, ani na výběr témat. Tak Jana Ryšánek-Schmiedtová napsala pozo­ruhodný osud Boženy Němcové v článku Krásná, tajemná a nevěrná…(10) Neza­ujalo mne líčení údajných či skutečných milostných afér spisovatelky, ale některá tvrzení paní autorky. Tak na s. 4 uvádí, že matka budoucí spisovatelky se podle dochovaných záznamů jmenovala Jana Barbora Terezie Novotná (což si ovšem paní autorka plete s její starší sestrou Marií Magdalénou Terezií Novotnou; fakt je známý již od roku 1973); na s. 4 píše o Barboře Panklové/Boženě Němcové (samozřejmě bez odkazu na použitý zdroj informace): „Je dokázáno, že holčička před nastěhováním do Ratibořic nemluvila česky! A co víc – dokonce ani německy ne, s okolím se dorozumívala plynnou francouzštinou.“ Na s. 5 dále tvrdí: „…v londýnském archivu proslulého British Muzea“ prý nalezli zápis, že Dorothea vévodkyně de Talleyrand-Périgord (čili sestra maji­telky náchodského panství Kateřiny Vilemíny vévodkyně Zaháňské) porodila tři nemanželské dcery. „Jedna z nich byla Barbara Betty, narozená 27. března 1816 v Paříži, pravděpodobně vynikající česká spisovatelka Božena Němcová, jejímž nemanželským otcem se stal mladý hrabě Karel Clam-Martinic. Dále je v archivu uložený zápis, že Barbara Betty byla roku 1820 předána novým rodičům-baronům von Braun v Rakousku. A právě u nich Terezie Novotná pra­covala. Baronka Braunová s největší pravděpodobností o starosti kolem malého děcka nestála. A tak skončila nikým nechtěná holčička, původem vévodkyně de Talleyrand-Périgord, v rukách nuzné české pradleny.“ Každý, kdo se jen trochu zajímá o historii rodiny Panklovy, ví, že svatba Novotné a Pankla se konala v České Skalici roku 1820. Jana Ryšánek-Schmiedtová nás však opravuje a sdě­luje nám, že Johann Pankl „si brzy potom, co přišla holčička na svět, svou mla­dou milenku vzal, a dítko tak uznal za vlastní“ (s. 4) a dodává, že Božena Němcová roku 1821 odchází s rodiči do Ratibořic (s. 6). Autorce tohoto článku jsem 8. 8. 2011 zaslal doporučený dopis s některými otázkami,(11) na který mi neodpověděla.

Životní příběh Karla Kašpara Novotného vyšel roku 2011 ve sborníku Pano­rama.(12) Téměř současně autorská dvojice R. Rejchrt a J. Rejchrtová objevila podpis Barbory Panklové v žernovské matrice. Zde byl křtěn 16. července 1835 Josef Nývlt ze Žernova a jako kmotra je podepsána „Betty Pankel“. Rodina Panklových se s rodinou Nývltových přátelila a Božena Němcová v Babičce pro­půjčila – jak poznamenávají autoři – toto jméno žernovskému mládenci, který se ucházel o rychtářovic Lucku [Babička, kapitola XVIII.]. Autoři mluví o patnácti­leté slečně Betty, čímž dali najevo, že se přiklonili k názoru, podle kterého se Božena Němcová narodila roku 1820. Autoři tak ukázali, že stále jsou možné seriosní „němcologické“ objevy.(13)

V současné době vycházejí různé bulvární časopisy s rádoby historickou tématikou. Jejich charakteristickým rysem je velmi kvalitní papír, barevné ilu­strace, vtíravý, ale údajně novátorský přístup a neznalost odborné literatury. Jsou zřejmě pro svůj agresivní styl dosti čtené a úspěšně dosahují rozkolísávání a deformaci znalostí zejména u nepoučeného čtenáře svými „objevy“. V tomto novodobém bulváru zaměřeném na historickou problematiku je samozřejmě vítaným soustem rodina Novotných a Panklů. Kromě již výše citovaného článku Jany Ryšánek-Schmiedtové lze uvést článek, který v červnu 2011 napsal Josef Veselý o babičce Boženy Němcové, čímž vzbudil úžas literárních a regionálních historiků.(14) Je to směs známých fakt, písemnými prameny neověřených polopravd a nepravd, líčených na základě textu novely Babička, který ovšem není věrohodným pramenem. Čtenáři se tak např. dočtou, že svatba snoubenců se konala 5. února 1792 „ve farním kostelu v městě pod pevností Josefovem“, že výstřel z děla rozdrtil Jiřímu Novotnému nohu, o kterou přišel a on byl propuštěn z armády (přičemž je známo, že po skončení polského tažení v roce 1794 Jiří Novotný opět sloužil u pluku, čili nebyl beznohý mrzák) nebo že manželé měli celkem deset dětí, pět synů a pět dcer – jak se tedy jmenovala ta pátá dcera, když je matričně doložen porod pouze pěti synů a čtyř dcer?! Je opravdu tristní číst tyto výplody autorů s údajně vysokoškolským titulem. V článku Tajemství slavné spisovatelky: Měla Božena Němcová vznešený původ? nepřinesla autorka(15) prakticky nic nového, pouze s určitou dávkou senzačního podání zopa­kovala názory Heleny Sobkové (na kterou se také na straně 26 odvolává a dopo­ručuje čtenářům její knihu Tajemství Barunky Panklové, vydanou roku 1997): narodila se asi roku 1817; byla zřejmě se zpožděním pokřtěná; vévodkyně Kate­řina jí v Ratibořicích věnuje mimořádnou „laskavou pozornost“; jde pravdě­podobně o dceru Dorothei von Biron a hraběte Karla Clam-Martinice; Kateřina Zaháňská se vydala zřejmě na začátku roku 1816 do Vídně „se služebnou Terezií Novotnou“ a „mohla se rozhodnout, aby si Barunku [tj. nemanželskou holčičku Dorothei] osvojila služebná, která s ní bude žít v její blízkosti v Ratibořicích“; ve prospěch urozeného původu Boženy Němcové prý „hovoří i nápadně shodná podoba spisovatelky s Dorotheou Talleyrand-Périgordovou“, se kterou „ji spo­jují i vyjadřovací schopnosti“.

Takovéto „masírování“ bulvárního tisku zasáhlo i známého publicistu Stani­slava Motla, který se po stopách Boženy Němcové prý vydal. Jak uvedla Gab­riela Kováříková, tento novinář prý prohlásil: „Hlavním východiskem při mém pátrání byly práce literární historicky doktorky Heleny Sobkové, která se – co se původu Boženy Němcové týče – dostala podle mého soudu nejdál“.(16) Výsledky tohoto pátrání St. Motla však doposud knižně ani časopisecky nevyšly.

V roce 2011 vyšel román Prsten od vévodkyně.(17) Jde o fiktivní příběh, který autor splácal v dubnu až říjnu 2010 a o kterém píše: „Tento fiktivní příběh by se zhroutil, kdyby nebyl vyztužen skutečnými fakty ze života Boženy Němcové. Proto chci na tomto místě poděkovat Františce Vrbenské, která mi obětavě opatřila podstatnou část podkladové literatury.“(18) Jde vskutku o fantaskní text, místy též až vulgární a dehonestující Boženu Němcovou; autor totiž do textu vtěluje své zřejmě potlačované sexuální touhy. Nedomnívám se, že jde o román, ke kterému se budou čtenáři vracet, ale poněvadž je autor ujišťuje, že studoval fakta z odborné literatury, chci pouze říci, že pokud ano, tak z té romantické a dnes již překonané. Božena Němcová je podle autora dítětem Dorothei Zaháňské, kterou vychovávali manželé Hauptmannovi tři roky, kdy byla předána do péče Panklovým; autor naznačuje románek mezi Janem Panklem a Johanou Barborou Terezií Novotnou (s. 32); také zopakuje smyšlenku či povídku o setkání hauzírující „babičky“ s vévodkyní Kateřinou Vilemínou Zaháňskou (s. 33–35), příjezd „babičky“ do Ratibořic (s. 55–60), její „setkání“ s císařem Josefem II. (s. 66) atd., prostě většinou nepravdy či pokrouceniny, které však jako všechny polopravdy budou mít dlouhý život, neboť zůstanou v paměti čtenáře a budou formovat jeho názor. Faktem je, že autor krásné literatury může v rámci licence spisovatele přemísťovat události, měnit data, vymýšlet si jednání osob či osobností – ale je Novotného román krásná literatura? O tom vážně pochybuji. V každém případě je jeho vydání omylem. Ale v době, která přeje zmateným výkladům dějin, je všechno možné. I publikace takové „šaškárny“ (řečeno slovy F. Novotného), která je zde zmiňována jako román plodného spisovatele. Obávám se, že soudnější čtenáři asi neoznačí knihu F. Novotného za literární skvost, ale spíše za literární škvár.

Koncem roku 2011 vydala Jana Frajkovská obrazovou publikaci o pobytech Boženy Němcové.(19) Jde o knihu krásných barevných fotografií lokalit spojených se jménem velké české spisovatelky, proložených autorčiným textem. Autorka se v předmluvě (s. 7) vyznala ze své lásky k dílu Boženy Němcové a uvedla, že prováděla fotografickou dokumentaci postupně od roku 1992; svůj doprovodný text opřela o literaturu, citovanou na s. 102. Jde o nevyrovnaný seznam děl, vět­šinou starších; autorka zřejmě neměla možnost seznámit se s některými novými názory. První kapitola je věnována babičce Boženy Němcové (s. 9–15), a zde se bohužel opět objevují staré chyby. Na s. 10 je vyobrazena kaplička v Křovicích u Dobrušky, „u které se Madlenka jistě často pomodlila“ – jenže tato kaplička byla postavena až roku 1808,(20) takže se u ní Marie Magdaléna Čudová zcela jistě často nepomodlila; její budoucí manžel Jiří Novotný se narodil v Dobrušce, ale o původu jeho rodu solidní genealog se zdrží názoru, neboť nejstarší dobrušské matriky shořely roku 1806 (autorka uvedla, že Jiří Novotný „pocházel rodem ze Sudína č. p. 75“); opakuje se historka o násilném zverbování J. Novotného prus­kými verbíři (s. 11); již Marie Magdaléna Novotná prý šla s nemluvnětem „po zvyku vojaček“ za plukem, který šel do války (s. 12);(21) v bitvě Jiřímu Novotnému dělová koule měla utrhnout nohu a on byl propuštěn Jako válečný invalida“ (s. 12), takže na následky tohoto zranění zemřel v květnu 1805 (s. 13 – chce autorka říci, že pohřbívající kněz zfalšoval matriční doklad, když napsal o pří­čině úmrtí Jiřího Novotného, že zesnul na tuberkulózu?; a to mohl po návratu z válečného tažení jako invalida být Jiří Novotný zapsán v září 1795 jako mušketýr záložního pluku?);(22) „Terezka, narozená v roce 1795, se stala později matkou Barunky“ (s. 13 – Terezka, respektive Marie Barbora Terezie Novotná, narozená 26. 9. 1795, však zemřela 29. ledna 1799, ale matkou Boženy Němcové se stala Marie Magdaléna Terezie Novotná, narozená 8. listopadu 1797);(23) vdova Novotná se „vrátila v roce 1807 do Dobrušky“ a bydlela v podruží u příbuzných, což ví zřejmě pouze autorka. Vdova Novotná se ke své dceři v Ratibořicích při­stěhovala z Dobrušky (s. 18), což je opět pouhý dohad nepotvrzený archivním pramenem; v roce 1826 začala Barunka chodit do školy v České Skalici (s. 20). Za velké positivům těchto partií však považuji to, že autorka se nezmiňuje o spe­kulacích o šlechtickém původu Barbary Panklové, ale uvedla opatrně, že na rodném domě ve Vídni „není žádná pamětní deska, asi proto, že kolem data a místa narození pozdější Boženy Němcové bylo a je plno pochyb“ (s. 16). Škoda, že tak atraktivní knížka obsahuje hned v úvodních stránkách tolik chyb, které by měly být v dalších vydáních – ke kterým jistě dojde – odstraněny.

I v roce 2012, kdy se vzpomínalo 150. výročí úmrtí velké spisovatelky, došlo k několika zajímavým zjištěním a publikacím. Josef Ptáček správně upozornil, že v rámci vymezení kraje Aloise Jiráska a Boženy Němcové se česká spisovatelka stále paušálně spojuje pouze s Ratibořicemi, Českou Skalicí, Chvalkovicemi, pří­padně s Josefovem nebo Červeným Kostelcem, ale nepřipomíná se ohlas jejího díla ve vztahu k Dobrušce a dokazuje to na příkladu novely Babička, takže vyjmenovává, kde je Dobruška v novele zmiňovaná.(24)

Nedávno byly publikovány dva články jako výsledek mých pokračujících nových zjištění na základě archivního výzkumu. V článku Dvojí svatba manželů Panklových: (první: tajná ve Vídni, druhá: veřejná v České Skalici)?!(25) jsem se vyrovnával s mýtem, že v nedokončené povídce B. Němcové (Urozený a neuro­zený) můžeme vidět první vzájemné kontakty Jana Křtitele Pankla a Marie Bar­bory Terezie Novotné ve Vídni; povídka končí větou o svatbě těchto mladých lidí ve Vídni. Dokumentární hodnotu této povídky jako životopisného pramene odmítli někteří literární badatelé, ale pro Josefa Poláka byla důležitým svědec­tvím o dvojí svatbě: tajné ve Vídni a oficiální v České Skalici. Dále se Josef Polák i Helena Sobková opřeli o německý text pracovní smlouvy Terezie Novotné ze 3. července 1820 (kterou publikoval v roce 1982 Václav Černý jun.), ve které je nová zámecká pracovnice-pradlena T. Novotná označena jako „Das Weib des Kutschers Johann Pankel.“ Oba literární historici tento německý text přeložili jako „žena“ kočího Pankla ve smyslu „manželka“, což má být další důkaz o tajné svatbě ve Vídni, kterou ratibořická vrchnost uznávala a je údajně důležitým dokladem k rozvíjení dalekosáhlých spekulací, zejména o šlechtickém původu děvčete jménem Barbora Panklová. Nahlédnutím do výkladových slovníků německého jazyka lze ovšem snadno zjistit, že podstatné jméno „Weib“ lze použít rovněž ve smyslu „nevěsta, snoubenka, budoucí manželka“, což v našem případě je zřejmě jedině správný výklad. Navíc jsem na základě archivního materiálu zjistil, že náchodská vrchnost udělila ve smyslu dobových předpisů pro poddané T. Novotné a J. Panklovi povolení ke sňatku (27. července 1820) a snoubenci za toto povolení složili peněžitý poplatek. A snoubenci při svatebním aktu dne 7. srpna 1820 výslovně prohlásili, že oba jsou svobodného stavu, a nevěsta není v matričním zápisu uvedena jako „panna“ či „počestná panna“, což také odpovídá skutečnosti. Domnívám se, že tento článek bourá mýtus o dvojí svatbě manželů Panklových.

Druhý článek jsem nazval Legenda a pravda o údajném šlechtickém původu české spisovatelky Boženy Němcové,(26) Stručně řečeno, poukázal jsem na vznik výmyslu o šlechtickém původu spisovatelky, výmyslu, který se dodnes omílá a čtenářům předkládá k věření. Pro nezasvěcené čtenáře jsem osvětlil pojmy „nevolnictví“ a „poddanství“ a povinnosti z tohoto právního vztahu plynoucí. Osoby šlechtického původu (a některé další kategorie obyvatelstva) mohly vstu­povat do manželského stavu bez svolení feudální vrchnosti a bez placení taxy za udělení takového povolení, ale osoby nešlechtického původu, poddané a nesvo­bodné, takové svolení od vrchnosti v té době musely mít. Jenomže vrch­nostenský úřad v Náchodě vydal Barboře Panklové dne 1. září 1837 svolení k uzavření sňatku, které se dochovalo a bylo dokonce v dostupné literatuře opub­likováno. Je nesmyslné, aby nevěsta platila za svolení ke svatbě své tetě, která byla majitelkou náchodského panství, když by se všeobecně vědělo, že Barbora Panklová má šlechtický původ. Článek jsem uzavřel konstatováním: „Dokument o svolení ke svatbě poddané Barbory Panklové je nejlepším důkazem, že nebyla dcerou šlechtických rodičů, a tudíž ani Dorothei Kuronské, vévodkyně Talleyrandové a Zaháňské.“

A nakonec několik slov na závěr k problematice novely Babička, k osudům rodiny Novotných a původu české spisovatelky Boženy Němcové ve světle svě­dectví doposud objevených archivních pramenů:

Mám-li stručně hodnotit vývoj názorů na okruh těchto problémů za posledních zhruba 50 let, možno uzavřít výčtem positiv i negativ následovně:

1/ Dosavadní stav poznání obrážející výsledky z dob před II. světovou válkou, shrnul Václav Černý jun., jehož Knížka o Babičce z roku 1963 sice přinesla některá rodopisná zjištění, ale současně v některých detailech čtenáře též mystifíkovala a otázku matky Boženy Němcové nerozřešila. Lze ji ale hodno­tit vcelku positivně pro její vřelý rodácký podtext.

2/ Průlom do stále žhavé problematiky byl matriční výzkum Rudolfa Rejchrta v Kladsku, vydaný v brožuře roku 1973. Brožura současně přinesla českým čtenářům další fakta o posledních letech života Marie Magdalény Novotné- Čudové v Kladsku.

3/ Rádoby senzační „objevy“ Heleny Sobkové a Josefa Poláka spustily lavinu nepodložených spekulací na úrovni nejhoršího bulváru, aniž by přinesly pokrok v literárně-historickém bádání; bez váhání můžeme říci, že poškodily a pošpinily spisovatelku Boženou Němcovou a její literární dílo. Tyto přímo fantasmagorie zřejmě budou – bohužel – ještě dlouho ovlivňovat školní mlá­dež a čtenářské masy toužící po vzrušujících objevech, které jim seriosní lite­rární vědci „zatajili“.

4/ Impulsem pro seriosní genealogicko-historické bádání o rodu Novotných, Čudů a vzniku novely Babička byla bezesporu kniha Václava Černého jun., která se však také nevyhnula omylům, ovšem podmíněným na určité nezna­losti archivních dokumentů, dějin kraje a specifických postupů genealogického bádání. Tato kniha však odstartovala další vlnu seriózního výzkumu, který byl korunován nalezením údajů o narození skutečné matky Boženy Němcové v Kladsku, jejím manželství, částečným zjištěním životních osudů Marie Magdalény Novotné-Čudové a jejích dětí (zejména Josefa Novotného a jeho pobytu v Ratibořicích a ve Vídni), hlubším poznáním životních osudů předobrazů osob vystupujících v novele a nyní i vyvrácením mýtů o šlech­tickém původu spisovatelky Boženy Němcové.

5/ Bohužel, doposud neznáme osudy rodiny vdovy Novotné a jejích dětí v letech 1805–1825/1830, abychom měli k dispozici poslední potřebné údaje, tj. pří­chod „babičky“ do Ratibořic a místo a datum narození budoucí české spisova­telky Boženy Němcové. To by mělo být prvořadým úkolem dalšího bádání, aby se již konečně zamezila a zlikvidovala vlna výmyslů, obklopujících původ a mládí Barbory Novotné/Panklové.

Poznámky a odkazy:

(01) Jaroslav ŠŮLA, Sedm úvah historika o původu, datu a místu narození české spi­sovatelky Boženy Němcové aneb je Babička rodopisným pramenem? In (sb): Božena Němcová. Život ~ dílo ~ doba. Sborník příspěvků ze stejnojmenné konfe­rence konané ve dnech 7.–8. září 2005 v Muzeu Boženy Němcové. Česká Skalice 2006, s. 225–244.
(02) Josef PTÁČEK – Jaroslav ŠŮLA, Dva dobrušští občané v české krásné literatuře. Literární život F. VI. Heka (F. L. Věka) dle Aloise Jiráska a M. M. Čudové-Novotné (Babičky) dle Boženy Němcové ve světle jejich skutečných životních osudů, doložených archivními prameny. Dobruška 2005, s. 21 ad.
(03) Jaroslav SULA, Sen o ratibořickém dětství. Osudy předobrazů postav z Babičky Boženy Němcové. Liberec 2009, 106 stran.
(04) Luboš JIRKA, Pohled do minulosti aneb Žernov známý i neznámý. Dodatek. Žernov 2008, stran 143 (viz s. 111, 115–122).
(05) Miloslav BARTOŠ, Mapa lesního revíru Pec pod Sněžkou Johanna Bayera, myslivce z hor krkonošských. Krkonoše/Jizerské hory, 43, Vrchlabí 2010, č. 5, s. 46–47.  Ale Beyrová se jmenovala také ovdovělá sestra Jana Pankla (žila ve Vídni, byla tedy teta Boženy Němcové, která se s ní stýkala za svých vídeňských pobytů – srv. např.: Josef LELEK, Božena Němcová. Babička, rodiče a sourozenci. Z pobytu na Domažlicku. Dora a Manka. Jaroslav a matka. Praha 1920, s. 19).
(06) Jaroslava JANÁČKOVÁ, Sestra Boženy Němcové roku šestašedesátého na bojišti v Čechách. Rodným krajem. Vlastivědný sborník kraje Aloise Jiráska, Boženy Němcové a bratří Čapků. Č. 22, Červený Kostelec 2001, s. 57–59.
(07) Jaroslav SULA, Marie Magdaléna Novotná-Čudová. Doba, krajina, rodina. Ústí nad Orlicí 2010, stran 158. Srv. referáty o ní: -kr- [= Josef KRAM], Jak to bylo v Babičce? Na okraj publikace o Marii Magdaléně Novotné-Cudové. Orlický týdeník, roč. 52/51, č. 51 z 19. 7. 2011, s. 5; Jiří UHLÍŘ, Šůlova historická mono­grafie o „babičce“ Boženy Němcové. Náchodský deník, č. 2 z úterý 3. ledna 2012, s. 8; Jan ŠKODA in: Orlické hory a Podorlicko, Přírodou – Dějinami – Současností. Sborník vlastivědných prací. 17, Rychnov nad Kněžnou 2010, s. 307–312.
(08) Jakub TUREČEK, Tolar babičky Boženy Němcové. M&B, Mince a bankovky. Časopis o mincích a bankovkách. 4. Praha 2011, č. 1/2011, s. 86–88.
(09) Stanislava JAROLÍMKOVÁ, Všechno bylo jinak. Magazín KOKTEJL Speciál, VI, Ústí nad Labem listopad 2010, s. 36–37. – Myšlenka autorky, že se M. M. Novotná-Čudová z Kladska stěhovala do Vídně, je zajímavá hypotéza, která by měla být prověřena. Vysvětlovalo by to údajný pobyt devítiletého Karla Kašpara Novotného ve Vídni, což není zatím bohužel doložitelné. Také Jan Škoda o tomto Kašparově pobytu ve Vídni uvažuje (srv. jeho referát o mé knížce – viz výše pozn. 7 – ve sborníku Orlické hory a Podorlicko, 17, Rychnov nad Kněžnou 2010, s. 309).
(10) Jana RYŠÁNEK-SCHMIEDTOVÁ, Krásná, tajemná a nevěrná … Otazníky his­torie, Brno červenec 2011, s. 4–7.
(11) Odeslal jsem ho dne 08. 08. 2011 doporučené z Hradce Králové pod číslem RR676292676CZ 695.
(12) Jaroslav ŠŮLA, Karel Kašpar Novotný, syn „babičky“ a strýc české spisovatelky Boženy Němcové: životní příběh podorlického „hauzírníka“. PANORAMA. Z pří­rody, historie a současnosti Orlických hor a podhůří. 19, Dobré 2011, s. 3–18.
(13) Rudolf REJCHRT – Jana REJCHRTOVÁ, Nejstarší podpis Boženy Němcové. Rodným krajem, č. 42, 2011, s. 31–33.
(14) Josef VESELÝ, Babička Magdalena, in: Tajemství české minulosti. Brno 2011, č. 8, s. 104–106.
(15) Jarmila MEVALD VODIČKOVÁ in: HISTORY revue, č. 6, Praha červen 2012, s. 23–26.
(16) Gabriela KOVÁŘIKOVÁ, Publicista Stanislav Motl o tajemství původu spisova­telky Boženy Němcové: Byla Barunka Panklová, nebo spíše Clam-Martinicová? In: Hradecký deník, sobota 21. ledna 2012, s. 13.
(17) František NOVOTNÝ, Prsten od vévodkyně. Brno 2011, stran 368.
(18) Tamtéž, s. 368, s. 6.
‚(19) Jana FRAJKOVSKÁ, Po stopách pobytů Boženy Němcové. Praha 2011, stran 104.
(20) Srv.: Václav MATOUŠ, Dějiny města Dobrušky v datech 1320–1990. Dobruška 1994 (autor odkazuje na pramen, ze kterého čerpal).
(21) Marie Magdaléna Novotná, rozená Čudová, zřejmě neprožívala osudy tzv. markytánek, ale osud služek u bohatších kladských měšťanů či řemeslníků. Lze tak usu­zovat podle uvedených zaměstnání kmotrů či kmoter nebo svědků při křtu jejích dětí (10. 9. 1792: Karel Bedřich Hubert ml., kladský šenkýř rosolky; 3. 1. 1794: Karel Bedřich Hubert, kladský vinopalník; 28. 9. 1795: Marie Barbora Heiderová, dcera kladského jircháře; 10. 11. 1797: táž; 3. 10. 1799: Johanes Rösner, kladský městský hostinský; 28. 3. 1801: Barbora Rosnerová, kladská hostinská; 2. 1. 1803: Jan Rösner, kladský hostinský; 7. 5. 1804: Johana, dcera Antonína Heidera, klad­ského mistra jirchářského, cechmistra a vinopalníka; 5. 10. 1805: táž) – viz: Ludvík MÜHLSTEIN – Adolf IRMANN – Rudolf REJCHRT, Pravda o matce Boženy Němcové. Praha – Česká Skalice 1973, s. 34–43. V Kladsku bydlela rodina Jiřího Novotného v domě čp. 33 (nemohu ale říci, zda to bylo ve vnitřním městě či – spíše – na předměstí); udávala to Terezie Panklová při křtu svých dětí (V. Č., Doklady životopisné a literární. In (sb) Božena Němcová. 1820–1862. Sborník statí o jejím životě a díle. Náchod–Praha 1912, s. 361–365).
(22) J. FRAJKOVSKÁ, tamtéž, s. 42, 36.
(23) Tamtéž, s. 37–38.
(24) Josef PTÁČEK, Božena Němcová – její Babička a Dobruška (ke 150. výročí spisovatelčina úmrtí). In: Dobrušský zpravodaj. Měsíčník pro kulturní a společenský život Dobrušska. IV/2012, s. 14–16.
(25) PANORAMA, 20, 2012, s. 37–44.
(26) Kladský sborník, IX. Trutnov 2012, s. 61–65.

Autor: Jaroslav Šůla (publikováno se svolením autora)

Zdroj: Šůla, Jaroslav. Nová zjištění a „nové objevy“ o rodině Novotných z Dobrušky a jejich potomcích. In: Panorama 21/2013, str. 85–93.