Dvojí svatba manželů Panklových

K padesátému výročí úmrtí velké české spisovatelky, autorky povídky Babička, byl vydán sborník, (01) který se věnoval různým otázkám života a tvorby oblíbené spisovatelky. Samotná povídka, do té doby již několikrát vydaná v české řeči i překládaná do dalších jazyků, byla studovaná literárními historiky a byl v ní viděn dokument o mládí Barbory Panklové, dokument nezpochybni­telný. Postupně vzrůstal zájem o poznání archivních dokladů o životě ratibořické lokality na náchodském panství i o dětství Barbory Panklové, o jejích rodičích a prarodičích. Tento zájem měl – po předchozích drobných zjištěních, mnohdy mylných a dnes již překonaných – uspokojit právě zmiňovaný sborník, který při­nesl z pera Václava Černého některá rodopisná zjištění. Autoři, zastoupení na stránkách tohoto sborníku, zajisté netušili, že právě otevírají diskusi o problé­mech spojených s životem a dílem Boženy Němcové, která není ukončena ani po šestnácti decenniích.

Pozornost na Boženu Němcovou a její život byla a je upřena proto, že její Babička je neobyčejně oblíbena a čtenáři vždy toužili, touží a budou toužit více se dozvědět o reálném životě předobrazů postav, vystupujících v této legendární knize. Sám jsem okruhu těchto problémů věnoval nemalé úsilí, aniž jsem došel ke svému plnému uspokojení z rozřešení všech kladených si otázek. Text Babičky dává příležitost odborníkům více specializací (etnografům, literárním vědcům, lingvistům atd.), kteří se mohou pochlubit dobrými výsledky, ale i četným regionalistům, životopiscům, genealogům a různým „záhadologům“, kteří mnohdy řeší pseudoproblémy a pak ohromí své čtenáře výsledky své fantazie. Tato skupina badatelů a „badatelů“ soustředila a soustřeďuje své úsilí prakticky na čtyři okruhy, které řešila, řeší a míní vyřešit: 1. jméno matky české spisovatelky Boženy Němcové, 2. datum a místo narození Boženy Němcové a 3. původ, čili jméno otce a matky, a s ním spojené sociální zařazení pozdější spi­sovatelky. Nově (4.) se vynořila další teze (mající snad podporovat „problém“ č. 3), a sice teze o dvojí svatbě manželů Panklových.

Úsilí o dešifraci děje a osob vystupujících v Babičce je velmi staré, začíná již v roce 1864, kdy ANONYM napsal zprávu o úmrtí Terezie Panklové v Zaháni. Následovali v roce 1874 Alois JIRÁSEK, 1880 František GREŠL, 1891 (a též v pozdějších letech) Vincenc VÁVRA (02) a v jubilejním roce úmrtí velké spisova­telky sborník Božena Němcová 1820–1862. I pozdější léta byla při výročí naro­zení a úmrtí Boženy Němcové zatěžována kampaňovitostí, přinášející zhusta více-, ale spíše méně hodnotné články (např. roku 1920, 1950 aj.).

Sborník z roku 1912 přinesl množství hodnotných příspěvků, na které je možno se v dobrém i dnes odkazovat. Přinesl však i jeden materiálový článek, který se týká okruhu č. 1, čili jména matky Boženy Němcové. Václav Černý (senior) podnikl průzkum kladských matrik a zjistil, že manželům Novotným se v tomto bývalém českém, v letech 1792 – 1805, ale i v roce 1912 již pruském městě narodilo šest dětí; nejmladší byl pohrobek pokřtěný jménem Johanna Bar­bara Theresia, která se narodila 5. října 1805. Literární historie se shodla, že toto dítě je pozdější manželka Jana Pankla, čili „paní Terezka“ z Babičky, která ve Vídni porodila roku 1820 dceru, pozdější spisovatelku Boženu Němcovou. Sou­časně V. Černý publikoval matriční zápis Jana Pankla a Terezie Novotné, kteří měli svatbu v České Skalici dne 7. srpna 1820; nevěsta udala, že je stará 21 let. (03)

Názorová shoda netrvala dlouho, začalo se poukazovat na kolidující matriční záznam o narození Terezie Novotné (1805) a matriční svatební záznam z roku 1820. Vyvstala otázka, jak sladit tyto dva záznamy. Jde o jedno a téže děvče? Mohlo rodit toto patnáctileté – či čtrnáctileté – děvče ve Vídni roku 1820? Kde je chyba?

O věrohodnosti výpisů z kladských matrik se nepochybovalo, a tak se začaly vymýšlet různé teorie a dokonce i lékaři a antropologové vydávali své názory na možnost porodu patnáctileté matky.(04) V tomto prostředí dohadů se také zrodila myšlenka, že Božena Němcová není dcerou Terezie Panklové, ale že spisova­telka má šlechtický původ. Teorii o šesti dětech a patnácti – či čtrnáctileté matce Terezii Novotné, která ve Vídni pak porodila dceru Barboru, převzal i syn již zmiňovaného V. Černého, rovněž Václav Černý (junior),(05) který však názor o „šlechtickém“ původu Boženy Němcové nesdílel. Hlasy po revizi kladských matrik sílily,(06) i když se literárním historikům tato revize zdála být zbytečná. V roce 1971 provedl Rudolf Rejchrt z Hořic nové studium zápisů kladských mat­rik a byl neobyčejně úspěšný. Zjistil, že V. Černý senior provedl nedostatečnou heuristiku, neboť neobjevil další tři děti manželů Novotných, které v matrice narozených (nebo zemřelých) jsou zapsané. Laický badatel-genealog R. Rejchrt tedy zjistil existenci celkem devíti dětí „babičky“, a objevil – mimo jiné – i dosud neznámý křestní zápis dítěte čtvrtého v pořadí, dcery Marie Magdalény Terezie (narozené 8. listopadu 1797). Její věk tedy zhruba odpovídá věku udávanému při českoskalické svatbě. Rejchrtův objev byl přijat literární obcí, genealogy i čtenáři Babičky s uspokojením a můžeme ještě říci, že zmiňovaná Johana Barbora Terezie je nejmladší dcera a nejmladší (deváté) dítě manželů Novotných, která se později vdala do Vídně.(07) Tak byla skutečně odborně vyře­šena palčivá otázka, která po dlouhou dobu vzdorovala úsilí o skutečné vyřešení.

Literatura o datu narození (asi 4. února 1820, Vídeň) Boženy Němcové a zápisu o křtu (5. února 1820, Vídeň) je mnohem bohatší a neméně rozporuplná, ale diskuse o datu a místu narození bohužel do dnešních dnů není uzavřená.

Koncem osmdesátých let XX. století prostudovala Helena Sobková školní matriky českoskalické školy a došla k názoru, že rok narození Boženy Němcové (1820) neodpovídá skutečnosti, neboť se prý tato spisovatelka narodila nejspíše roku 1816 či 1817 nebo 1818. Tento její závěr ji vedl k dalšímu názoru, že Božena Němcová byla dítětem hříšné lásky šlechticů a Panklovi byli pouze „pěstouni“.(08) Názorům H. Sobkové oponoval – někdy dost nešťastně – Josef Polák, který se houževnatě držel data 5. 2. 1820 jako data křtu velké spisova­telky. I jeho příspěvky a následující polemika přinesly některé positivní, ale i zavádějící tvrzení. Na jeho názory, shrnuté v knize o dětství a mládí Boženy Němcové, reagovali H. Sobková a J. Šůla.(09)

Školní matriky českoskalické jsem rovněž prozkoumával a považuji je za velmi důležité pro otázku řešení věku české spisovatelky. Zjistil jsem, že Božena Němcová chodila do školy přesně dle dobových školských předpisů (tj. zahájila svou školní docházku jako šestiletá) a podle nich také postupovala do vyššího oddělení. Do školy však nenastoupila dnem 6. února 1824, ale až 3. května 1826 apečlivý učitel jí – počínaje tímto dnem – zapisoval absenci. Co z toho vyplývá? Znamená to, že dítě narozené a pokřtěné roku 1820 ve Vídni není Božena Něm­cová, ale že česká spisovatelka Božena Němcová se narodila roku 1818 v květnu, pravděpodobně jako první dítě svobodné matky Terezie Novotné,(10) na nezná­mém místě, snad ve Slezsku.(11) Jde tedy o dvě různá děvčata. Co se stalo s dru­hým děvčátkem, narozeným roku 1820, doposud nevím, ale zatím nikoho nenapadla myšlenka existence dvou nemanželských dětí a pokusit se o prozkou­mání vídeňských úmrtních matrik z roku 1820; toto dítě ale mohlo zemřít i mimo Vídeň.

Nešťastnou myšlenku o údajném šlechtickém původu Boženy Němcové vnesl do literatury Karel Pleskač(12) a zopakoval ji Jarmil Krecar.(13) Poněvadž pro toto tvrzení neexistují žádné spolehlivé důkazy, tak – stejně jako pomluva – má i každé nepodložené tvrzení dlouhé trvání, rádo se mu naslouchá a neustále se vrací. Koncem osmdesátých let XX. století, s blížícími se výročími Boženy Němcové (1990, 1992) se teze o šlechtickém původu začala četně publikovat a různými „argumenty“ podpírat. Když se zjistilo, že matkou Boženy Němcové nemůže být Kateřina Vilemína vévodkyně Zaháňská, pozornost se přesunula na její sestru Dorotheu, případně na další „kandidátky“. Je smutné, že tuto řadu pub­likací zahajuje dnes již zesnulý historik Jan Skutil. „Čestné místo“ v této pře­hlídce promarněného úsilí zaujímají kromě Heleny Sobkové laičtí „genealogové“ a skribenti. Jejich jména je zbytečné zde vyjmenovávat,(14) ale je třeba říci, že měli a mají také své odpůrce; jedním z nich byl již jmenovaný Josef Polák. (15) Tento oddíl končím v přesvědčení, že neexistuje žádný věrohodný důkaz o šlechtictví Boženy Němcové a vymýšlet si další „důkazy“ považuji za ztrátu času. Situace bude zcela jasná, jakmile se nám zpřístupní všechny příslušné doposud nezpracované archivní fondy a budeme-li mít trochu štěstí, abychom nalezli záznam o narození a křtu děvčátka, pravděpodobně narozeného 2./3. května 1818.

Čtvrtý „problém“ vyvstal nedávno. V druhém, doplněném a opraveném vydání své Knížky o Babičce, vydaném v Torontu 1982,(16) otiskl Václav Černý (junior) pracovní smlouvu vydanou dne 3. července 1820, ve které jsou popsány pracovní povinnosti a odměny pro Terezii Novotnou. Dokument, poprvé uve­řejněný, je zařazen jako důkaz, že Terezie Panklová nebyla klíčnicí na zámku, ale panskou pradlenou. Začíná: „Das Weib des Kutschers Johann Pankel…“. Poněvadž je dokument psaný v němčině, V. Černý jeho obsah stručně objasňuje,(17) ale nepozastavuje se nad oslovením ani nad tím, že byl vydán zhruba měsíc před českoskalickou svatbou svobodných snoubenců Jana Křtitele Pankla a Marie Barbory Terezie Novotné.(18)

Toto druhé, torontské vydání Knížky o Babičce bylo známo Heleně Sobkové, která z něho citovala, ale neuvedla pramen. Publikovala výňatky z této smlouvy v českém překladu, kde uvedla: „Žena kočího Jana Pankla…“.(19) Tomuto pře­kladu předcházejí citace z fragmentu povídky B. Němcové Urozený a neurozený, kde se mluví o tajné svatbě. Přestože se pojistila prohlášením (s. 8), že těchto citací „je použito ne ve smyslu pramenů, ale pouze jako námětů vhodných k zamyšlení nebo pro dokreslení posuzované situace“, navozuje se ale situace, že by se tato tajná svatba mohla uskutečnit, když se přece mluví 3. 7. 1820 o „ženě Pankla“! Ve druhém vydání své knížky zůstala H. Sobková u svého překladu slova „Weib“.

Zmiňovaný fragment povídky Urozený a neurozený publikoval jako prvý Václav Tille.(20) Editor ho hodnotí následovně: „Podnět k tomuto vypravování daly Němcové beze vší pochybnosti vzpomínky na mládí jejího otce, Jana Pankla a matky, Terezie Novotné.“ Vyhýbá se ale otázce, zda jde o text dokumentární hodnoty ze života rodičů B. Němcové. Téměř na konci textu povídky (s. 308) je závažná věta, nedokončená, když Jan Pankl údajně vypravuje: „Oddavky měli jsme v jednom starém kostele na Nové Vídni, švakr znal“ [nedokončeno]. Popi­sovaná příhoda je samozřejmě nedatovaná. Text povídky prozrazuje, že je výplodem romantické mysli, zjitřené duše ovlivněné nemocí tělesnou i duševní, což odpovídá stavu Boženy Němcové v době, kdy ho psala.

Nedlouho poté se povídkou zabýval i Arne Novák.(21) Ani on ji nehodnotil vysoko a nepřikládal jí dokumentárně-kronikářskou výpovědní hodnotu. Napsal, že povídka vznikla v době, kdy „oslabená a chorá básnířka uskutečnila alespoň částečně smělé plány poslední doby svého života, kdy pro litomyšlský soubor Augustův slibovala celý věnec výpravných prací“.(22)

Josef Polák, který jinak stál v opozici vůči četným závěrům Heleny Sobkové, se s ní shoduje ve víře v dokumentární hodnotu povídky Urozený a neurozený, kterou jako genealogický pramen přeceňuje a ve které bohužel vidí důležitý genealogický pramen (23) (ale na rozdíl od H. Sobkové přesně odkazuje). Uvádí, že dvojice měla jednu svatbu před narozením dcery Boženy, druhou půl roku po narození dítěte (věří totiž, že spisovatelka byla pokřtěna ve Vídni 5. února 1820). „Terezie otěhotněla s Panklem v měsíci lásky asi začátkem května roku 1819.“ Aby ji „Pankel zachránil před zoufalstvím, že zůstane svobodnou matkou“, dal se s ní tajně oddat. „To mohlo být někdy koncem roku 1819. Přesné datum tajné svatby neznáme, ani jméno a adresu katolického kostela, ale není vyloučeno, ze příslušný zápis ještě existuje, jen jej najít!“ Řeší dokonce i otázku, „v kterém asi kostele byli Johann a Terezie nakvap oddáni, kde poklekla nastávající matka před oltářem s počatou Barunkou pod srdcem“ a bere si na pomoc průvodce Vídní, aby došel k závěru, že to byl „nejspíše chrám Altenlerchenfeldský“. Také on se odvolává na pracovní smlouvu ze 3. července1820 a na její text: „Důležitá byla formulace „žena kočího Pankla“ před sňatkem v České Skalici, což je důkazem, že vrchnost uznávala tajnou svatbu z Vídně a tím i Pankla za právoplatného otce.“

Tedy i Josef Polák překládá substantivum „Weib“ jako „žena“ ve smyslu „manželka“, stejně jako H. Sobková. Je to jediné vysvětlení?

Helena Sobková svůj překlad zdůvodnila takto: „I když slovem Weib může být označena prostě žena ve významu osoby pohlaví ženského nebo pejorativně i „ženská,“ používalo se slova Weib oficiálně a běžně ve významu „manželka“. Tak je tomu jednoznačně i v jmenovaném dokladu, což je dotvrzeno přivlast­ňovacím genitivem „žena kočího Pankla“.“(24) S tímto závěrem bohužel nemohu souhlasit a nelze souhlasit, poněvadž to tak jednoznačné není.

Je sice pravda, že slovo „Weib“ znamená ženu i ve významu „manželka“, pejorativně i výraz „ženská u (někoho)“,(25) což však nemusí být manželka. Ale to jsme již v jiné poloze! Navíc velké slovníky německého jazyka uvádějí možnost významu nevěsta, snoubenka [tj. děvče po ohláškách s budoucím manželem, tedy budoucí manželka], hospodyně,(26) což je situaci odpovídající a zřejmě jedině správné vysvětlení či překlad (pokud ovšem nechceme vytvářet fantastické teorie a přizpůsobovat skutečnost svým představám). A navíc – zdůrazňuji – snoubenci při oddavkách 7. srpna 1820 výslovně potvrdili svůj svobodný stav, který byl do matriky oddaných zapsán. Povolení ke sňatku obdrželi od vrchnosti 27. července 1820 a byla do vrchnostenské pokladny uhrazena taxa za povolení ve výši 2 zlaté. Nevěsta Terezie Novotná se v té době zdržovala v Ratibořicích, jako místo pobytu ženicha Jana Pankla je uveden Gainfarn (tj. jeho rodné místo), tedy kupo­divu ne Vídeň.(27)

Závěrem chci zdůraznit, že torzo novely Urozený a neurozený je pro poznání vztahů Terezie Novotné a Johanna Pankla stejně „věrohodným“ pramenem jako Babička pro poznání života Marie Magdalény Novotné-Čudové. Tezi o dvojím sňatku manželů Panklových musíme odmítnout jako nesmyslnou. Genealogicko-historický výzkum by se měl v budoucnu soustředit jednak na zjištění údajů o ohláškách snoubenců v českoskalickém kostele v roce 1820, jednak na pohyb vdovy Novotné a jejích dětí po roce 1805, což by nás – jak jsem již nejednou deklaroval – mohlo přivést i k místu narození a snad i matričnímu zápisu o křtu české spisovatelky Boženy Němcové.(28)

 Autor: PhDr. Jaroslav ŠŮLA, CSc. (publikováno se svolením autora)

Poznámky

01) Božena Němcová. 1820 – 1862. Sborník stati o jejím životě a díle. Redakcí Václava Černého vydala učitelská jednota „Komenský“ v Náchodě. Náchod 1912, stran 366.

02) Srv.: Miroslav LAISKE, Bibliografie Boženy Němcové. Praha 1962 (zápis č. 2280, 2297a,   2302, 2320, 2321, 2324,2330 a 2364).

03) V. C., Doklady životopisné a literární. In (sb): Božena Němcová 1820 – 1862, s. 356-366. Srv. též M. LAISKE, Bibliografie Boženy Němcové, zápis č. 2365, 2383, 2405.

04) M. LAISKE, Bibliografie Boženy Němcové, zápis č. 2558, 2577, 2579, 2667.

05) Václav ČERNÝ, Knížka o Babičce. Praha 1963, s. 43–44.

06) Srv. např.: Josef CVRČEK – Jaroslav ŠŮLA, Novotní v Dobrušce. (Na okraj knížky o Babičce od Václava Černého). Literární archív. Sborník Památníku národního písemnictví. 1. Praha 1966, s. 263.

07) Ludvík MÜHLSTEIN – Adolf IRMANN – Rudolf REJCHRL – Lada MÜHLSTEINOVÁ, Pravda o matce Boženy Němcové. Praha – Česká Skalice 1973.

08) Je zbytečné opakovat zde jednotlivé úvahy na toto téma; diskusi a příslušnou litera­turu evidují: Ludvík MÜHLSTEIN – Jaroslav ŠŮLA, Pravda o předcích Boženy Němcové. Rodným krajem. Vlastivědný sborník kraje Aloise Jiráska, Boženy Něm­cové a bratří Čapků. 7, Červený Kostelec 1993, s, 9-12; Jiří MORAVA, Někdejší Betty. Praha 1995, s. 198-201; Jaroslav ŠŮLA, Sedm úvah historika o původu, datu a místu narození české spisovatelky Boženy Němcové aneb je Babička rodopisným pramenem? In: Božena Němcová. Život – dílo – doba. Sborník příspěvků ze stejno­jmenné konference konané ve dnech 7.–8. září v Muzeu Boženy Němcové. Česká Skalice 2006, s. 226–229, poznámky na s. 239–241.

09) Josef POLÁK, Dětství a mládí Boženy Němcové. Praha 1996, viz zejména s. 17 ad.; Helena SOBKOVÁ, Tajemství Barunky Panklové. Portrét Boženy Němcové. Praha 1997, s. 123–126 (bohužel tato kniha se dočkala nového, nezměněného vydání: Praha – Litomyšl 2008). Viz též moji recenzi na Polákův článek Rok narození a otázka školních docházek Boženy Němcové. (Nynější stav výzkumu) ve sborníku Orlické hory a Podorlicko, 9, Rychnov nad Kněžnou 1999, s. 234–237.

10) L. MÜHLSTEIN – J. ŠŮLA, Pravda o předcích Boženy Němcové. Čudové a Novotní. Rodným krajem, 10, 1995, s. 30; J. ŠŮLA, Sedm úvah historika o původu, datu a narození české spisovatelky Boženy Němcové, s. 233–234; Jaroslav ŠŮLA, Sen o ratibořickém dětství. Osudy předobrazů postav z Babičky Boženy Němcové. Liberec 2009, s. 69–70.

11) Nedávno jsme (já s kolegy L. Štěpánovou a již zesnulým L. Hladkým) zkoumali v městě Kladsku (Klodzko) příslušnou matriku narozených. Zjistili jsme, že v letech 1814–1820 není v matrice zaznamenán žádný porod a následný křest dítěte Terezie Novotné.

12) Karel PLESKAČ, Ratibořická idyla. K stému výročí narozenin Boženy Němcové. Praha 1920, s. 55: „Byla vyslovena též smělá domněnka, že B. Němcová byla nemanželskou dcerou vévodkyně Zaháňské. Nápadná tělesná krása její připomínala prý silně na sličnost vévodkyně. […] Je to zajímavá sice, leč ničím neprokázaná domněnka.“

13) Jarmil KRECAR, Quodlibet z let letoucích. Praha 1939 (kapitola Tajemství vévod­kyně zaháňské na s. 37–52, viz zejména narážky na s. 43 ad.); M. LAISKE, Biblio­grafie Boženy Němcové, zápis č. 2620.

14) Stručný přehled těchto autorů podal J. MORAVA (Někdejší Betty, s. 198–201), dílčí poukazy snad ve všech zde uváděných větších titulech.

15) „Současně chceme zdůraznit, že dosavadní bádání o původu Boženy Němcové, ani naše vlastní nás nepřesvědčují o tom, že by měla být šlechtického nebo jiného záhadného původu. Tyto publikované úvahy vycházejí především ze senzacechtivosti nezodpovědných autorů, z jejich hypotetických tvrzení a nepochopení dobových souvislostí a všechny bohužel postrádají odkazy na spolehlivé písemné prameny“ (napsali Ludvík MÜHLSTEIN a Jaroslav ŠŮLA v článku Pravda o předcích Boženy Němcové. Čudové a Novotní. Rodným krajem, 10, 1995, s. 30). Výstižně to napsal i Josef POLÁK: „Pravými rodiči byli Johann Pankel a Terezie Novotná, ale mohli se vzít až po narození dítěte v době, když Pankel jako rekrut unikl čtrnáctileté vojenské službě a když Terezie byla existenčně zajištěna jako panská pradlena v Ratibořicich, kde získala služební byt, malou mzdu a naturálie pro obživu svou a svých dětí. Vymýšleni jiných otců a matek nemá nic společného se skutečnou literární historií, která je tak nahrazována pouhým hadačstvím, spor­tovním sázenkářstvím a senzacechtivosti. Bylo by už možné vypsat soutěž, kdo vymyslí „lepší“ rodiče Boženě Němcové a kdo si tím vydobude větší „slávy.“ Tímto balastem se diskredituje badatelská práce a dezorientuje veřejnost. Tak se nedělá věda“ (J. POLÁK, Dětství a mládí Boženy Němcové, s. 125).

16) Václav ČERNÝ, Knížka o Babičce a její autorce. Druhé, doplněné a opravené vydání. Toronto 1982.

17) Tamtéž, s. 80–81.

18) V. ČERNÝ v odkazu č. 71 na s. 238 této knížku uvádí odkaz na knihu dekretů, uloženou ve Státním oblastním archivu Zámrsk, fond Velkostatek Náchod, kniha č. 320, fol. 46. – Osobně jsem si tuto citaci ve StObA Zámrsk překontroloval; oslo­vení i datace, V. Černým uváděná, jsou v pořádku a souhlasí s originálem.

19) Helena SOBKOVÁ, Tajemství Barunky Panklové. Nové úvahy o narození a původu Boženy Němcové. Praha 1991, s. 17. Odkaz na pramen však neuvedla.

20) V. TILLE, Neznámý román Boženy Němcové. Topičův sborník literární a umělecký. II. Praha 1914–1915, s. 293–308. – M. LAISKE, Bibliografie Boženy Němcové, zápise. 2403.

21) Arne NOVÁK, Poslední povídka Boženy Němcové. Dostupně knižně přetištěno in: Krajané a sousedé. Kniha studií a podobizen. Praha 1922, s. 29–33. – M. LAISKE, Bibliografie Boženy Němcové, zápis č. 2467.

22) „Námět vypravování o „Urozeném a neurozeném“ vyvážen jest zřejmě z osudů rodičů Panklových, jejichž seznámení rozpřádá se tu do široka; přednes neuchyluje se valně od naivní a nesoustředěné věcnosti prostomyslného vyprávěče lidového, jimž byl v tomto případě otec spisovatelčin, jak dokazuje věrně dochované ovzduší čeledníku a konírny v jeho řeči a příznačný poměr německého venkovana v panských službách k životnímu prostředí vídeňskému. Spisovatelka se tu nikde nepovznáší nad reprodukci a nepostupuje tudíž k vyššímu aktu tvůrčímu; odtud přízemní, nesvobodný, malodušný tón celé práce, v niž látka doposud ovládá vypravovatelku, nejsouc od ní hnětena a modelována, – s tím souhlasí také improvisační ráz podání, rozbíhajícího se v nejedné zbytečné a plytké odbočce na prázdno. Přes to leckterý znak povídky, letmo nahozené podle rodinných vzpomínek, svědčí o tom, že látka již, třeba že jen chvatně, prošla názorovým i básnickým nitrem Boženy Němcové: v jejím duchu čistými i zřetelnými liniemi jest nakreslena dvojí domácnost, vypravěčovy sestry i Terézčiny tety; ve shodě s jejími úmysly hospodář­sky výchovnými rozpředeno jest líčení vzorné životosprávy hraběcího kočího; zcela jako v „Babičce“ neb „Pohorské vesnici“ naznačuje se i tuto, pokud možno ze zlo­mku souditi, že poslední rozřešeni dobrého osudu lidového leží vlastně v ruce panstva, jak zněla důvěra období patrimoniálního, jehož básnickou kronikářkou a tlumočnicí se Božena Němcová namnoze jeví. Ale právě proto že povídka nevyspěla nad fázi improvisované reprodukce, nezvládla ji básnířka onou logikou srdce, kte­rouž v mistrovských dílech svých z pravidla nahrazovala realistickou zákonnost života, odvozenou nepředpojatým a netendenčním pozorováním ze skutečnosti.“

23) Josef POLÁK, Dětství a mládí Boženy Němcové. Praha 1996 – viz zejména kapitolu První svatba (tajná) Terezie Novotné a Johanna Pankla na s. 14–16. Vyjádření H. Sobkové k této Polákově knize viz ve II. vydání Tajemství Barunky Panklové (Praha 1997, s. 123–126).

24) H. SOBKOVÁ, Tajemství Barunky Panklové. Portrét Boženy Němcové. Praha 1997, s. 23.

25) Jacob GRIMM – Wilhelm GRIMM, Deutsches Wörterbuch. Bearbeitet von Alfred Götze. 14,1/1. Leipzig 1955 (s. 356: „wirdzurfrau niederen standes“; früh bedeu­tet weib gerade zu,dienerin‘“).

26) Duden Deutsches Universalwörterbuch. 3. Auflage, Mannheim – Leipzig – Wien – Zürich 1996, s. 1722 (Weib = die verhüllte (Braut) od. die sich hin u. her bewegende (Hausfrau)); Gerhard WAHRIG, Das grosse deutsche Wörterbuch. Gütersloh 1968, s. 3970 (ein Weib nehmen = heiraten; verhüllte Braut).

27) Státní oblastní archiv Zámrsk, Velkostatek Náchod, Soupis vydaných povolení k sňatku z let 1808 – 1824 (doposud nezpracováno, stará sign. knihy 595), fol. 340.

28) L. MÜHLSTEIN – J. ŠŮLA, Pravda o předcích Boženy Němcové. Čudové a Novotní. Rodným krajem, 10, 1995, s. 30; Josef PLÁCEK – Jaroslav ŠŮLA, Dva dobrušští občané v české krásné literatuře. Literární život F. Vl. Heka (F. L. Věka) a M. M. Čudové-Novotné (Babičky) dle Boženy Němcové ve světle jejich skutečných životních osudů, doložených archivními prameny. Dobruška 2005, s. 21 ad.; Jaro­slav ŠŮLA, Sedm úvah historika o původu, datu a místu narození české spisova­telky Boženy Němcové, s. 225–244; TÝŽ, Marie Magdaléna Novotná-Čudová. Doba, krajina, rodina. Ústí nad Orlicí 2010; TÝŽ, Karel Kašpar Novotný, syn „babičky“ a strýc české spisovatelky Boženy Němcové: Životní příběh podorlického „hauzírníka“. Panorama. Z přírody, historie a současnosti Orlických hor a podhůří. 19. Dobré 2011, s. 81–86.