Látkou bylo Němcové vypravování, jež slyšela v Zaháni, když tam přijela z Nymburka na návštěvu. Žena jejího bratra vyprávěla o dvou děvčatech, odsouzených pro vraždu dítěte.
V Sestrách je motiv o osudu svedené dívky, v Barušce smírně zakončený, rozveden tragicky. Látkou bylo Němcové vypravování, jež slyšela v Zaháni, když tam přijela z Nymburka na návštěvu. Žena jejího bratra Josefa byla dohližitelkou v Etzersdorfské trestnici u Zaháně a vyprávěla o dvou děvčatech, odsouzených pro vraždu dítěte.
Němcová počíná světlou náladou červnového večera a popisem dostaveníčka Hedviky s mladým myslivcem Robertem.
Líčí pak živě slavnost v zámeckém parku a šílenou bolest děvčete, jež spatří svého svůdce po boku kněžny a pozná v něm knížete. Nato kreslí v pochmurných rysech obraz ženské trestnice, mši v kapli, kde mezi trestankami klečí Hedvika, její sestra Johana, jejíž muž, sedlák Burckhard, stojí v pozadí kaple. Hedvika porodila mrtvé dítě, Johana je zahrabala na křižovatce, ale psi našli mrtvolu a sestry byly odsouzeny do žaláře.
Když Johana vytrpí svůj trest a opouští vězení, umírá Hedvika ve své cele žalem. Povídka končí pohřbem neťastné trestanky na pusté pláni. Když spouštějí mrtvolu do hrobu, jede kolem v kočáře její svůdce. Burckhardův bratranec chce se vrhnout na knížete, ale Johana jej zdrží: Hedvika před smrtí odpustila svému svůdci. A sedlák končí: »Bůh soudiž: on vidí, kdo koho šidí.«
Těch několik scén, velmi náladově a dramaticky rozvitýcha se schváleným kontrastem proti sobě položených, má patetický styl, jindy neobvyklý u Němcové. A závěrem vyznívá žalobně proti osudu, ač ani v tomto zoufání nad bídou života nevzdává se Němcová své víry v moc dobra a lásky, která i v utrpení vede k odpuštění.
Použitý text je z knihy Václava Tilleho Božena Němcová (1938)