Rozkoš

Rousín, místní pověst, kterou Němcová nazývá v druhém svazku báchorek Rozkoš, týká se zlého purkrabí v Novém Městě nad Metují, pana Straky z Nedabylic (ze 17. století). Pan Straka potkal jednou u lesa Rousína (jižně od České Skalice) pasáka, jenž se díval do polí a pravil, že by se tam dal založit rozkošný rybník. Purkrabí vzal chuďasům ta pole a založil na nich rybník. Chuďasové jej prokleli, aby jím čert po smrti oral, dokud se rybník zas neobrátí v pole. A vskutku, po smrti purkrabího vídali lidé v lednu na rybníce čerta, jak orá panem Strakou dvě brázdy. Místo vlasteneckého zabarvení v Ctiboru a baladické nálady Devíti křížů objevuje se v Rousínu již soustrast s chuďasy, jimž páni křivdí.

Použitý text je z knihy Václava Tilleho Božena Němcová (1938)