Česká Skalice
Orel, slavík a růže je významná pro samostatný způsob tvoření Němcové. V prvním listu Čelakovské do Vratislavě zatoužila octnout se v dáli u svých milých. Píše, kdyby byla holubicí, jak by zaletěla do země jednohlavého orla k rodičům do Zaháně, odtud do zahrádky, kde kvete růže, kol ní čtvero poupat, nad ní pějící slavík ... a dává sbohem slavíku i růži.
Tento alegorický pozdrav přítelkyni splynul jí se vzpomínkou na Chvalkovice, na chaloupku pod rybníkem, na strmou stráň nad vodou se schody, příkrými jako žebřík, k zámku, a zároveň s ohlasem z Tylovy kouzelné báchorky o vodní růži. Z těchto představ vyrostla pohádka o dívce, jejíž rodiče zaklela čarodějka v orla a slavíka, dívku pak, jakmile se zamilovala do mladého myslivce, v růži na vysoké skalní stěně nad rybníkem. Milenec popelem z těla čarodějnice ruší kouzlo, zlaté rákosí z rybníku vytvoří žebřík, po němž myslivec stoupá k růži, a orel, slavík i růže nabudou zas lidské podoby. Pohádkou prochvívá ona vroucí nálada, která se několikrát rozněcuje v duši Němcové, když, vzpomínajíc na blahé chvíle života, dává se v listech unášet svými city.
Použitý text je z knihy Václava Tilleho Božena Němcová (1938)
