Dlouhý, Široký a Žárooký

Králevič Matyáš, šuhaj pěkný jako jelen a bystrý jako sokol jede ucházet se o princeznu, která si chce vzít toho, kdo ji po tři noci uhlídá. Cestou sebere Širokého, Dlouhého a Žárookého, hlídá s nimi princeznu.

Líčení těch tří nocí je nejpůvabnější ze všech textů této lidové látky. Když hlídači usnou, princezna vykutálí se Širokému pod uchem jako červené jablíčko a kutálí se na zelenou louku. Matyáš se probudí, Žárooký spatří jablíčko, Dlouhý je dosáhne oknem. Podruhé odletí princezna jako holubička, ale křidélkem zavadí Dlouhému o vlasy, Žárooký ji žehne v letu očima, až znavena usedne na strom a Dlouhý ji chytí. Potřetí přilétne jako muška Žárookému přes nos, vklouzne do studny a změní se v rybičku. Dlouhý ji nemůže vylovit. Široký se spustí a vytlačí vodu ze studny, ale rybičky nevidět. Tu Žárooký zahřeje zrakem vodu, až vykypí a rybičku vyhodí.

V kouzelné povídce není tu jako u Erbena dalekých krajů a čarodějného prostředí, princeznino unikání a princovo sledování odehrává se na louce, v zahradě, na dvoře, v zámku, jako rozkošný menuet starých pastýřských idyl.

Když Matyáš pak unáší svou dívku zlému králi a je pronásledován vojskem, je vyprávění Němcové zvláštní a pěkně motivované. Dívka zahodí šáteček s hlavy do větru, pravíc: Kolik v něm nitek, tolik nechť je dřeva: a za nimi stojí hustý les. Podruhé pustí na zem slzu, řkouc: Staň se řekou, a řekla vojsko zadrží. Potřetí, když odpočívají a vojsko se žene, přeje si nevěsta, aby byla tma. Dlouhý se vytáhne až do oblak a zakryje polovinu slunce na straně vojska, které se octne ve tmě. Na závěr vrací se povídka do běžných kolejí: Široký nechá vojsko vtáhnout do otevřené huby jako do městské brány a propustí je, až jsou snoubenci v bezpečí. Nevím, jak zněla povídka starého sluhy, ale podle jiných textů a zkušeností s lidovými vypravěči soudím, že jsou něžný styl a hravá nálada této kouzelné hračky utkány skvělou fantasii a líbezným vkusem Němcové.

Použitý text je z knihy Václava Tilleho Božena Němcová (1938)