Česká Skalice
Alabastrová ručička, udělaná bezbochyby z lidového vypravování, je podána velmi realisticky: dva vysloužilci, usazení ve vsi, jsou dojista ze skutečnosti, a postava nadané svěží dívky, tolikráte se vracející v uměleckých snech Němcové, nabývá neobyčejné živosti a čistoty.
Nálada je rušná: večer před sv. Janem Křtitelem, svatojánské ohně v zříceninách, v nichž Zuzanka zůstane sama, majíc na krku alabastrovou ručičku, nalezenou kdysi mezi kameny. Dívčin sen, knížecí průvod s hudbou, rajská zahrada se zámkem pod zemí a rozmluva s barevnými stíny rozsvětlují se v líbezných barvách. A pak nalezený poklad, Zuzančino štěstí, jeji svatba, její dobré srdce, když prostě a srdečně béře starého vysloužilce žebráka do svatebního kočáru k svému šlechtickému ženichovi – to vše je podáno s čistou naivností duše věřící prostě v spravedlnost osudu a přesvědčené o dobrotě lidského srdce.
Použitý text je z knihy Václava Tilleho Božena Němcová (1938)
