Němcová Božena, čes. spisovatelka *5. ún. 1820 ve Vídni, †21. led. 1862 v Praze. Od r. 1898, kdy do OSN (XVIII, 61-64) napsal o [Němcová Božena]-é článek Jos. Hanuš, autor jedné z prvních monografií o [Němcová Božena]-é, značně se rozšířily, prohloubily znalosti jejího života, jejích děl a jejího významu. Nová kritická vydání jejích spisů přinesla dotud neznámé části její pozůstalosti a korespondence.
Životopis [Němcová Božena]-é zpracován dokumentárně, kriticky a psychologicky, zvl. v jejím mládí bedlivě oddělena básnická idealisace ve spisech od hist. skutečnosti. To se týče soc. postavení rodičů, jež nebylo úřednické, nýbrž služebnické, osobnosti babičky, která u Panklů ve shodě pobývala jen v l. 1825-29, bydliště rodiny, jež nebylo na místě, líčeném v „Babičce”, nýbrž zprvu na „Starém bělidle” na louce u vchodu do zámecké zahrady, pak v nevlídném služebnickém bytě ve dvoře pod ratejnou; také školní začátky (v Č. Skalici, nikoliv Chvalkovicích, kde školu nenavštěvovala), byly jiné než se soudilo podle povídky „Pan učiteľ”, v ničem dokumentární. Mezi výmysly odkázány zprávy o přímém osobním vztahu „paní kněžny” k Barboře Panklové i dohady o přípravách k literární a snad i národopisné činnosti před sňatkem. Správněji osvětlena i postava muže [Němcová Božena]-é (Mil. Novotný vydal Z pamětí Jos. Němce 1928), vztah [Němcová Božena]-é k choti a zvl. s psychologickým propracováním objasněny přátelsky milostné styky [Němcová Božena]-é s vynikajícími neb zajímavými muži doby, kteří u ní vystřídali jejího lit. učitele V. B. Nebeského, F. M. Klácelem, I. J. Hanušem, Janem Helceletem, D. Lamblem, V. Č. Bendlem a H. Jurenkou; pokud lze souditi z korespondence, jen zlomkovitě dochované, měly tyto osobnosti silný vliv na smyslový i citový život [Němcová Božena]-é, na její filos. i soc. názory, nikoliv však na její tvoření básnické. S pomocí dopisů zevrubně, snad až příliš zevrubně vyloženo hmotné, manželské a společenské martyrium [Němcová Božena]-é v pražských l. 1853-62, ale při tom vysvitlo i citové hrdinství mateřského srdce jejího i zápas o společenskou a mravní důstojnost ženinu. Horlivá pozornost věnována pobytům a cestám [Němcová Božena]-é na Slovensku, v l. 1851, 1852, 1853, 1854 i jejím stykům se spisovateli a buditeli slov. Konečně i krušná její episoda v Litomyšli studována, a stal se pokus částečně ospravedlniti jejího příkrého nakladatele A. Augustu. Se zájmem o životopis a osudy [Němcová Božena]-é roste i pieta k jejich stanicím: v „Babiččině údolí” u Ratibořic postaven pomník „babičky” od O. Gutfreunda, na úmrtním domě na Příkopech č. 854 „U tří lip” odhaleno poprsí od B. Neužila, desky vsazeny v Domažlicích, „Na horách” u Č. Třebové, ve Sliači, „U hvězdy” na náměstí v Litomyšli. V Litomyšli v létě 1932 a v Č. Skalici v létě 1935 pořádány odborné výstavy životních i liter. památek [Němcová Božena]-é (k litomyšlské vydal Zd. Nejedlý důležitý katalog); v Č. Skalici vzniklo museum [Němcová Božena]-é; r. 1934 se ustavila v Praze Společnost B. [Němcová Božena]-é, jež posud valné činnosti nevykazuje.
Díla [Němcová Božena]-é vydána kriticky třikrát: 1904-20 v XIV. sv. M. Gebauerovou, Jar. Vlčkem a V. Tillem v Laichterových „Českých spisovatelích XIX. stol.” s důležitými úvody zvl. k pohádkám od V. Tille (ten r. 1905 pořídil v „Našich klenotech” spolku Máje ve IV. sv. diplomatické vydání „Národních pohádek a pověstí”); ty vedle 3 sv. korespondence obsáhly i nově objevené práce rukopisné, zvl. některé básně, svéživotopisnou povídku „Urozený a neurozený”, překl. Gutzkowova „Pravzoru Tartuffa”, drobnosti národopisné; dialektická normalisace některých prací, zvl. slov. se u kritiky nemohla setkati se souhlasem. Nejdůležitější jest vydání díla B. [Němcová Božena]-é 1928-1934 ve 14 sv. Mil. Novotným nákl. Kvasničky a Hampla v seřazení chronologickém; národopisné práce seskupeny podle předmětných celků, pozůstalost úplně vyčerpána, takže mimo překlady („Diblík” od Birch-Pfeifferové, „Vláda a láska” od Edmunda Chojeckého) nově zařazeny práce a zápisky národopisné a články novinářské; připojen i soupis díla [Němcová Božena]-é. Na těchto dvou vydáních se zakládá edice spisů 1927-30 v 8 sv., pořízená K. Hiklem v „Pantheonu” F. Borového, sv. poslední obsahuje hojný výběr korespondence. Tuto nejhojněji shrnutou v XII.-XIV. sv. vyd. M. Gebauerové doplňuje listář rodinné korespondence a zápisků vyd. Vinc. Vávrou 1914; osobitý a přehledný výbor z korespondence B. [Němcová Božena]-é vyd. Zd. Záhoř 1917 a 1922.
Studium díla [Němcová Božena]-é přihlíží sice vydatněji než dříve k pomůckám i předlohám lit. a k slovesné souvislosti české i cizí, ale zároveň i k tvůrčímu postupu, jenž prožité, převzaté a literární neb lidové motivy obměňuje a přetváří podle potřeby umělecké; takto pojal všecky práce [Němcová Božena]-é i pohádky po prvé Arne Novák (Lit. čes. XIX. stol., III., 2, 1907), který též zdůraznil nutnost odlišovati ve vzpomínkových povídkách o mladosti „báseň a pravdu”. „Pohádky a pověsti”, zvl. české, přemístil V. Tille (v VI. a VIII. sv. vyd. Gebauerové, v „Českých pohádkách do r. 1848” 1909 a v „Soupise čes. pohádek” 1930), z dokumentů spolehlivě národopisných mezi uvědomělou tvorbu básnickou i do vývojové řady toho genru v čes. literatuře, o slov. pohádkách, mnohem bližších lid. předlohám, pojednal Jiří Polívka v „Súpisu slov. rozprávok” 1923. Z hlavních prací [Němcová Božena]-é osvětlil Mil. Hýsek vznik „Babičky” plodným poukazem k pramennému vzoru jejímu, Mošnerově ped. „Pěstounce” (B. [Němcová Božena], sborník statí 1912); týž spisovatel vydal „Babičku” s důležitým úvodem a poznámkami, zvl. o vztazích díla k hist. skutečnosti 1935 v Kytici, Stát. nakladatelství. Fr. Wenzl objasnil „Pohorskou vesnici” srovnáním podle vyd. z r. 1855 s předlohou, jíž byli „Drotaři” od Sylvy Tarouccy (Listy filologické 1911), V. Vávra a K. Hikl (B. [Němcová Božena], sborník statí 1912), i Arne Novák „Marietta”, („Hovory okamžiků” 1926), „Chudé lidi”; týž, básně ([Němcová Božena], sborník statí 1912).
Monografiemi těmi dovozeno, že přes vydatné studium národopisné, konané občas až odbornicky a vesměs podnětně, přes hojné využití živlu vzpomínkového, přes sklon k osobnostem, dílům a názorům Ml. Německa i k G. Sandové, stojí [Němcová Božena] blíže romantice, s níž se sdílí i o pojetí lidu a jeho tradic; obrazností, jíž se však nedostávalo zvláštní mohutnosti invenční, zmocňovala skutečnost, ladila ji harmonicky podle své citové potřeby a své optimistické představy o vzestupu lidstva, v podstatě dobrého, k vyšším formám soc. pospolitosti; do tohoto rousseauovského světa šťastné přírody a vykoupeného člověčenství se utíkala pro romantiku ze strázní a muk životních. Takto [Němcová Božena]-ou, citovou básnířku sbratření lidského, pojímá velkorysý a průkopný essay F. X. Šaldův (v „Duši a díle” 1913). Ze soc. optimismu[Němcová Božena]-é plynou i její výchovné a obrodné snahy feministické, osvětlené v souvislosti s žen. hnutím (srv. Vl. Kučerová, K historii žen. hnutí v Čechách 1914).
Literaturu o [Němcová Božena]-é sestavil ve dvou knihopisných soupisech Zd. Záhoř v Časopise Čes. Musea 1920 a 1923. Mimo sborník B. [Němcová Božena]-é, stati o jejím životě a díle, vyd. redakcí V. Černého Jednotou Komenský v Náchodě 1912, nejdůležitější jest monografie V. Tilleho v Zlatorohu 1911, 1914 a 1920, právem uznávaná za vzor lit. životopisu; doplňují ji Jos. Lelek, B. [Němcová Božena] 1920; týž, Poslední léta B. [Němcová Božena]-é 1914; týž, Příspěvky k životopisu B. [Němcová Božena]-é 1917; týž, [Němcová Božena] a Helcelet 1921; J. Vondráček, [Němcová Božena] v Nymburce 1915; Zd. Záhoř, [Němcová Božena] a V. B. Nebeský 1920; Zd. Nejedlý, [Němcová Božena] a ratibořické údolí 1922 a týž B. [Němcová Božena] 1927. V. Tille vyd. v „Otázkách a názorech” 1920 „Myšlenky B. [Němcová Božena]-é”; Zd. Záhoř 1927 „Hlasy o osobnosti a díle [Němcová Božena]-é. K popularisaci jejích hlav. děl – „Babička” vyšla v l. 1901-25 jedenapadesátkrát – přispěly mistrovské dobové i intonačně přiléhavé ilustrace Adolfa Kašpara k „Babičce” 1903, „Pohorské vesnici” 1921 a „Panu učiteli” 1933; o osobitou parafrázi „Babičky” se pokusil 1923 dřevoryty V. Špála; dokonalou výpravu věnoval jí V. H. Brunner 1912. Osvěžení kouzla osobnosti [Němcová Božena]-é (z období domažlického) posloužil J. Š. Baar románovým zpracováním v „Paní komisarce” 1923. Z obecné obliby „Babičky” těžil K. Kovařovic 1901 v lyrické opeře „Na starém bělidle” na slova K. Šípka; satirický obrázek „Kávová společnost” 1855, uváděný ve všech novějších vydáních, bývá v scénické úpravě A. M. Tilschové z 1912 často ochotnicky provozován. Z nových překladů spisů [Němcová Božena]-é do cizích jazyků nejzdařilejší jest něm. „Babička” od K. Ebena 1924, starší italský překlad „Babičky” v nov. vyd. uvedla básnířka Neera úchvatným projevem o díle i spisovatelce. A. N.
Toto je převzatý článek, nemusí vyjadřovat stanovisko muzea či odborné historické či literárněvědecké obce.