4. 2. 1820 – 21. 1. 1862, roz. Barbora Panklová, č. spisovatelka; zakl. novodobé č. prózy. Lit. činnost zahájila N. básněmi, opěvujícími dobové vlastenecké ideály a podíl ženy v nár. hnutí, ale teprve ve sbírce Národní báchorky a pověsti, um. aktualizující č. lid. slovesnost, se projevil její spontánní vypravěčský talent. Zájem o folklór, uplatňovaný i později (Slovanské pohádky), prohlubovala směrem k lid. jazyku, životnímu stylu a morálním hodnotám venkovského prostředí, které poznala zvl. za pobytu na Chodsku 1845–1848 a při pozdějších cestách na Slovensko. V 50.letech se N. soustředila k povídce vyzdvihující v obrazech života a postav soudobého venkovského a maloměstského prostředí morální hodnoty lidu (Baruška, Rozárka, Karla, Divá Bára). Také v rozsáhlejších prózách (Pohorská vesnice, V zámku a podzámčí, Dobry člověk), zachycujících důsledky nespravedlivého uspořádání společnosti, jsou mravní a citové hodnoty člověka základem k odstranění bídy a vedou k optimistické víře v lepší svět. Vrcholným dílem, které dosáhlo značné popularity a inspirující síly, je Babička (1855). N. ztělesnila v postavě prosté venkovské ženy ideál lidské moudrosti a životní harmonie. Význ. součástí lit. činnosti N. jsou žurnalistické úvahy a črty (Obrazy z okolí domažlického, Selská politika, Hospodyně, na slovíčko), psané v duchu důsledného demokratismu, a rozsáhlá osobní korespondence. Většina prací N. byla tištěna časopisecky a knižně poprvé vyšla až posmrtně v Sebraných spisech, vydaných 1862–63.
Zdroj: Malá československá encyklopedie
