Karel Pleskač

Učitel a spisovatel Karel Pleskač byl po celý svůj činorodý život nadšeným a neúnavným propagátorem kraje na česko-kladském pomezí, zejména jeho literárních tradic, a přesvědčeným vlas­tencem. Narodil se v Náchodě 24. srpna 1858 v rodině obuvnic­kého mistra. Jeho matka byla dcerou Václava Kapouna, knížecí­ho služebníka v Ratibořicích, a vzpomínala později na svá školní léta, kdy se přátelila s Barborou Panklovou a jejími sourozenci. Po absolvování učitelského ústavu v Hradci Králové nastoupil Pleskač na podučitelské místo v Úpici, krátce působil na školách v Jizbici a ve Rtyni a po zkouškách způsobilosti jako učitel ve Sla­tině nad Úpou. Od září 1895 se stal na dobu deseti let řídícím učitelem na nově otevře­né obecné škole v Babí u Náchoda. Za jeho působení se zde 8. září 1897 konala národní slavnost k odhalení pamětní desky J. A. Ko­menského na budově školy. V roce 1898 spo­jil povinné oslavy 50. výročí vlády Františka Josefa I. s oslavami 50. výročí zrušení roboty a 100. výročí narození Františka Palackého. Škola v Babí byla roku 1903 na hospodářské, umělecké a průmyslové výstavě v Hořicích oceněna v oboru školství stříbrnou medailí a diplomem, on sám byl již předtím vyzna­menán pochvalným dekretem za vzorné říze­ní školy, výborný prospěch a zdárnou výcho­vu žactva. Vedle dobře zásobené žákovské a učitelské knihovny založil ve školní budo­vě také veřejnou obecní knihovnu. Posled­ním jeho působištěm byla dívčí obecná ško­la v České Skalici, kde řediteloval do odchodu do penze v roce 1920. Na závěr života se roku 1930 vrátil do rodného Náchoda, kde 3. listopadu 1937 zemřel.

Učitelská profese pro něj byla posláním a výchova mládeže „k duchovnímu zdaru a rozkvětu, nadějnému zápalu vlasteneckému a činorodé síle budoucí“ celoživotním cílem. Mládeži jsou určeny jeho první literární práce výchovného vyznění (Slasti dítek v roč­ních dobách, Kde domov můj). Od roku 1896 byl předsedou Uči­telské jednoty Komenský v Náchodě, byl rovněž aktivním členem Ústředního spolku jednot učitelských v Království českém a dva roky redigoval jeho kalendář. Kromě pedagogické a kulturně or­ganizační činnosti se rád a často věnoval literární práci a ve své době byl oblíbeným regionálním spisovatelem. Svá žánrově růz­norodá díla a dílka vydával většinou vlastním nákladem. Vedle již zmíněné literatury pro mládež je autorem jedné verneovsky utopické prózy (jeho román Život na měsíci z roku 1881 je pova­žován za základ české sci-fi), dvou konvenčních divadelních her (Poklad, Nalezenka) a řady povídek ze světa aristokracie, které se většinou odehrávají v cizokrajných končinách a jsou plné tragic­ké erotiky (např. Cizí květ). Zdařilejšími prózami jsou jeho drob­né regionální črty, v nichž poměrně věrně zpracovává události ze života na Náchodsku v 18. a 19. století, lidové humorné his­torky a pověsti a kronikářské záznamy (např. Od pomezí česko-kladského, Humor našeho kraje nebo román Svítání). I v nich je z dnešního pohledu příliš patosu a košatých popisů, na druhé straně však občas zachycují typickou krajovou mlu­vu nebo úsloví, které poněkud archaický styl vyprávění osvěžují a jsou pro nás dnes vzác­ným dokladem.

Nejcennější z Pleskačových literárních pra­cí jsou četné články a studie z oboru literární historie, v nichž se zabývá převážně ratibořickým obdobím života Boženy Němcové a re­álnými předlohami literárních postav a dějů z Babičky. Přispěl do sborníku statí o živo­tě a díle Boženy Němcové z roku 1912 oddí­lem Ratibořické kapitoly a jeho kniha Ratibořická idyla se dočkala dokonce dvou vydání – poprvé v roce 1920 ke stému výročí naroze­ní spisovatelky a roku 1937 k 75. výročí jejího úmrtí. Do útlé knížky, na niž odkazují všich­ni pozdější badatelé, zapracoval vzpomínky pamětníků, s nimiž měl možnost se ještě se­tkat, a rovněž výsledky studia písemných dokumentů, které cí­levědomě shromažďoval. Zajímal se také o pobyt Julia Zeyera na Hořičkách a vydal jeho korespondenci s hořičským rodákem V. Vitouškem. Ve své poslední práci nazvané Kniha próz z roku 1935 věnoval jednu část skutečnému životnímu osudu Viktorky, známé postavy z Babičky. Karel Pleskač kromě více než dvaceti samostatně vydaných knížek pilně publikoval v novinách a ča­sopisech (Národní politika, Národní listy, Od kladského pomezí, Podkrkonošský kraj, Náchodské listy aj.), výčet jeho článků by byl skutečně obsáhlý a rozmanitý.

autor: Mgr. Lydia Baštecká (publikováno se svolením autora)
zdroj: Náchodský zpravodaj 3/2013, str. 7