V Pražských novinách ze 16. května 1855 nalézáme zprávu, že vyšel první sešit románu Babička Boženy Němcové. Text rukopisu byl nakladatelem vydán celkem ve čtyřech sešitech a poslední se na pultech knihkupectví objevil v polovině srpna. První tři měly po 80 stranách a prodávaly se po 10 krejcarech, čtvrtý měl stran 124 a jeho cena byla 12 krejcarů. Stránkování sešitů na sebe navazovalo a umožňovalo jejich svázání do knihy. Tato skutečnost měla za následek, že se původní sešitové vydání stalo velmi vzácným. Sešity byly opatřeny hráškově zelenými nebo žllutými obálkami se základními údaji (název knihy, jméno autorky, nakladatelské údaje) a zevnitř byly potištěné anotacemi knih ze skladu nakladatele. Své dílo opatřila Němcová mottem z knihy Ritter vom Geiste (Rytíř ducha) německého pokrokového spisovatele Karla Gutzkowa (1811 až 1878) a věnováním Eleonoře hraběnce z Kounic. Jaroslav Pospíšil, vydavatel Babičky, mající podtitul Obrazy venkovského života, byl synem Jana Hostivíta Pospíšila (1785 až 1868), významného královéhradeckého nakladatele, jehož podnik se stal ve 30. a 40. letech 19. století literárním centrem celonárodního významu. Jaroslav Pospíšil se narodil 13 září 1812 v Hradci Králové a zemřel v Praze 13. března 1889. Vypomáhal v pražské tiskárně, kterou jeho otec zakoupil od vdovy Veroniky Šollové roku 1820 a z níž učinil pobočný závod hradeckého podniku.
V letech 1837 až 1842 byl Jaroslav redaktorem časopisu Květy, který vydával Jan H. Pospíšil, a poté převzal pražskou tiskárnu a nakladatelství. Vydával knihy i časopisy – připomeňme Divadelní bibliotéku, Zábavník pro mládež, knihy Magdalény Dobromily Rettigové a celou řadu titulů překládaných z polštiny, francouzštiny i jiných jazyků. Některé z nich sám přeložil. Oceněním jeho práce bylo roku 1861 zvolení starostou gubernia knihtiskařů. Byl považován za dobrého vlastence a oceňováno jeho úsilí, zvláště v období Bachovy reakce, o čistotu a ryzost českého jazyka. Božena Němcová se s Jaroslavem Pospíšilem znala již od počátku. 40. let 19. století, kdy kolportovala jeho knihy na Chodsku. V letech 1845-1847 vydal Pospíšil Němcové Národní báchorky a pověsti,a v době kdy vydával Babičku, vycházely u něj podruhé. Do tisku byla Babička připravována chvatně, bez pečlivých korektur, a objevily se i neautorské zásahy do textu, které Němcovou nemile překvapily. Tyto skutečnosti odporují Pospíšilově pověsti seriozního nakladatele, který měl svůj podnik pod pečlivým dohledem. V Muzeu Boženy Němcové je deponováno první vydání Babičky s vlastnoručními poznámkami Němcové – dnes již však nečitelnými –, reagujícími na tyto skutečnosti. Honorář, který spisovatelka za knihu obdržela – jednalo se o 10 archů a 26 stran – činící 115 zlatých a 20 krejcarů, nedosahoval finanční částky, kterou obdržel písař za opsání textu pro tiskárnu.
Božena Němcová se dožila ještě druhého vydání Babičky, které vyšlo jako první svazek sebraných spisů, jež vydal v letech 1862-1863 v osmi svazcích litomyšlský nakladatel Antonín Augusta (zem. 1866), s kterým se Němcová znala od roku 1859. Vydání bylo opět sešitové a den před smrtí se Němcové dostal do rukyprvní sešit, který přivezl z Litomyšle její manžel. I toto druhé vydání bylo pro spisovatelku zklamáním – nekvalitní papír, tiskové chyby a zásahy nakladatele do textu, byly nejzávažnějšími nedostatky.
Do současnosti vyšlo přes 300 českých vydání Babičky a přeložena byla do jedenadvaceti jazyků., včetně čínštiny a japonštiny. Je nejen nejčtenější knihou českého čtenáře ale též dílem náležejícím do světového literárního fondu.
Ani po 150 letech neztratila Babička Boženy Němcové na čtenářské přitažlivosti, o čemž svědčí stále nová česká i cizojazyčná vydání.
Autor: Jan Harvilko (za Muzeum Boženy Němcové)