Babička - vysvětlivky

Karl Gutzkow (1811—1878), německý žurnalista, romanopisec a dramatik, člen pokrokové družiny Mladé Německo. Motto k Babičce je z jeho románu Rytíři ducha: „Z toho vidíš, že chudí nejsou tak docela ubozí, jak si myslíme; jsou opravdu blaženější, než si představujeme a než my sami jsme.“

babička B. Němcové se jmenovala Magdalena Novotná, byla dcerou tesaře Jana Čudy a narodila se asi r. 1770 v Křovicích u Dobrušky; měla syna a dvě dcery — syn Kašpar byl tkalcem v Dobrém u Dobrušky, dcery byly Johanka a matka B. Němcové Terezie; pohorskou vesničkou je Osečnice, kde sice babička žila, ale kde nebydlela bezprostředně předtím, než se přistěhovala k Panklovům; od nejstarší dcery — od matky B. Němcové, která se provdala za Jana Pankla, podkoního kněžny Kateřiny Zaháňské. S ní pobýval otec B. Němcové často mimo Ratibořice a domov; veliké panství — náchodské, k němuž patřily i Ratibořice, kam se Panklovi (v Babičce nazývaní Proškovi) přistěhovali r. 1820. Život na náchodském zámku vylíčil Alois Jirásek v románu Na dvoře vévodském, o paní kněžně napsal povídku v Rozmanité próze I; několik mil — česká míle, stará délková míra, měla asi 7,6 km.

na Starém bělidle — bělidlo bylo místo, kde se na slunci u vody bílilo prádlo. Panklovi však nebydleli v chaloupce u řeky, které se tak říká a jak se líčí v Babičce, nýbrž v těsné blízkosti zámku. Babička se sem přistěhovala asi r. 1825. Tehdy měli Panklovi tři děti: Barboru (nar. 1820, pozdější Boženu Němcovou), Jana (nar. 1821) a Josefa (nar. 1824), čtvrté dítě, o kterém se v Babičce mluví, Adelka, se narodila až r. 1835; varhánky — nabírané šosy u kabátků selek; mezulánka — sukně z polovlněné a polopřízové tkaniny zvané mezulán; na placku vázaný — uvázaný v týle, nikoli pod bradou; cvikel — klínek v látce, tkanině a pod.; robotová mošinka — taška, taštička upletená ze slámy nebo z lýka; pasovaný fěrtoch — zástěra lemovaná pruhem látky jiné barvy.

kastelánka — správcová zámku; hůra — půda; díže — dřevěná nádoba, v níž se mísilo chlebové těsto dřevěným nástrojem zvaným kopist.

poplamenice — placka z chlebového těsta pečená na okraji chlebové pece, podplamenice.

heblata — drobnosti sloužící k ozdobě, nikoli k užitku; přeslice — zašpičatělá tyč pro zásobu lnu při předení; okrouhlík — kořenáč, květináč; bazalka — pyskatá rostlina silně vonící; tříkrálová křída — svěcená na Tři krále, psala se jí v ten den na dveře počáteční písmena tří králů: K + M + B (Kašpar, Melichar, Baltazar); hromničná svíčka — svíce rozsvěcovaná při bouřích na ochranu před bleskem, hromnička; troudník — krabička s troudem, tj. spálenou látkou, která se křesáním rozněcovala.

přítruhlíček — oddělení, přihrádka v truhle, obyčejně při kratší straně; kanafaska — sukně z kanafasu, z barevné lněné nebo bavlněné látky; zmýcené šaty — zašpiněné, utahané; rýnský — zlatý peníz německý a rakouský, v Čechách zvaný jednoduše zlatý; bankocetle — papírové peníze, které měly na zač. 19. stol. menší cenu než peníze kovové.

hořký jetel — vachta třílistá, odvaru z ní se užívalo v lidovém lékařství proti obtížím žaludečním; řepíček — řepík lékařský, odvar se doporučoval při chorobách jater, ledvin apod.; čemerka — čemeřice černá, lidově zvaná též kýchavka; pověst o Rybrcoulovi a Kačence zpracoval Jirásek ve hře Pan Johanes; Kačenčiny hory — Vrchmezí, horský hřeben v Orlických horách; zlatohlávek — lilie zlatohlavá; Viktorka — skutečná osoba, dcera chalupníka Antonína Žida v Červené Hoře.

do hlavního místa — do Vídně, kde Kateřina Zaháňská trávívala zimu; nejbližší městečko — Česká Skalice.

nehrdlouhejte — nelžete; hrdlouhat v nářečí místo „v hrdlo lhát“; vantroky — část mlýnské strouhy před stavidly; požiradlo — prohlubeň, vodou vymletý břeh; pan myslivec — je vylíčen podle Jana Sedláčka z ratibořické myslivny u bažantnice.

tyrolky — slepice hnědé barvy, vlašky; pan mlynář — skutečná postava, mlynář Antonín Ruder.

kopice — punčochy z houně; korec — stará dutá míra, kterou se měřilo obilí, měla 0,936 hl; lomenice — štít stavení, zpravidla dřevěného; čečetka — pták podobný pěnkavě; dlouhý Mojžíš — skutečná postava; Kristla — dcera hostinského Fr. Celby, byla ve skutečnosti mladší než Božena Němcová, jako dospělá hovořila s Jiráskem a zachovala mnohou podrobnost z života rodiny Panklových.

na táčky — na besedu.

jeruzalémský balzám — lihový roztok pryskyřic, šafránu, aloe a jiných aromatik, užívaný při léčení ran; pan Beyer — skutečná postava.

španělka — vycházková hůlka s knoflíkem, zpravidla bambusová.

kamizolka — krátký kabátek sahající jen k pasu; vískání — probírání ve vlasech; pazderna — původně místnost nebo domek, kde se zpracovával len, třením se zbavoval pazdeří, tj. dřevnatých částí vláken; podělkovati — choditi na drobné práce; šest pandurů — panduři se nazývali vojáci rakousko-uherské armády rekrutovaní hlavně z Charvátska; byli oblečení v červené pláště a tvořili lehké pěší sbory; vyznamenali se zvláště za Marie Terezie ve válkách pruských; Kudrna — ve skutečnosti byl ovčákem.

proti gustu žádný dišputát — zčeštěné latinské pořekadlo de gustibus non est disputandum, tj. chutě jsou rozmanité (doslova: o chutích se nediskutuje); vyhlášky — oznamování v kostele, kdo se v nejbližších dnech bude ženit nebo vdávat, ohlášky.

o francouzské vojně — o napoleonských válkách; o třech potentátech — o císaři rakouském Josefu II. (1780—1790), o caru Alexandrovi I. (1801—1825) a o pruském králi Bedřichu Vilémovi III. (1797 až 1840).

Olešnice — Osečnice, odtud však babička.

klobouk na tři facky — třírohý; na místě hodná — velmi hodná; dráb — loupežník.

konšel — starý název pro člena obecní rady.

holba — stará dutá míra, asi 0,7 l, pak vůbec větší sklenice, půllitr; pižmo — tekutina, kterou vylučuje cizokrajný přežvýkavec kabar pižmový a z které se vyráběly voňavky; junek — junák, je jím míněn Jakub Míla, o kterém se vypravuje dále.

silný Ctibor — pověst o něm otiskla B. Němcová v České včele 1844 a v jiném znění v Národních báchorkách a pověstech I; poživa — potraviny, poživatiny; Boušín — dnes Bohušín, je dějištěm některých částí Jiráskovy kroniky U nás.

hejno krhavých perlin — křičících perliček.

sojáci — sojky, tvar mužského rodu je zde utvořen k původnímu rodu ženskému; po líčkách — po nástrahách na chytání zvěře; dobrá hodina — (o člověku) dobrá duše; majolikové talíře — hliněné polévané; vaječníky — moučník z vajec.

kalé — podařené, povedené; za všecko tu stát — za všecko ručit, mít odpovědnost.

umí podložit hedbávný polštářek — umí polichotit.

lamentace — nářek, naříkání (z latiny).

morous — zamračený, nevlídný člověk, zde původní význam upír.

aby je neondala — neunavovala.

kloc — kus látky, hadr; hospodyni možnou — zámožnou; škapulíř — předmět, který měl chránit osobu, která jej nosila, před zlými silami, talisman.

ancikrist — dábel; mateří líčko — podběl, rostlina odedávna užívaná jako léčivý prostředek; psoser — merlík všedobr; kouřit — vykuřovat.

loktuše — veliký šátek, plachta.

ta kovářka, to je metr — mistr (z franc. maître); laskavec — rostlina s červenými květy, které se užívalo k očarování láskou.

dostat se do bílého kabátu — dostat se na vojnu, být odveden (vojsko mělo za tehdejších dob bílé kabáty).

budem po ní pást — číhat, hlídat (z něm. passen a spojením a zaměněním s českým pásti).

kopulace — sňatek, oddavky.

mudínek — drobný , nevzhledný člověk, panák, umouněnec.

písmař — kdo rád a dobře čte, písmák.

ťopky s ťopanem — krůty s krocanem; nadíral se — nadouval, roztahoval peří; násadky — vejce k nasazení.

hřebičková barva — hnědá s jemným tónem do modra (podle koření hřebíčku); damaškový — z damašku, tj. z hedvábné květované látky nazvané podle města Damašku v Sýrii.

kam pěnkava nosem sedá — proti větru, aby jí nerozcuchal peří.

guten Morgen — dobré jitro (německy); bonjour — (čti bon žúr) dobrý den (francouzsky); mytologický — bájeslovný; kabinet — pracovna, pokoj; socha Apollona z kararského mramoru — socha řeckého boha umění Apollona z bílého mramoru lámaného u italského města Carary; aksamit — samet.

darmo drahý — zadarmo drahý; komtesa — dcera hraběte a hraběnky (z franc.); Hortensie — pravděpodobně třetí schovanka Kateřiny Zaháňské Marie (nar. 1805), dcera kněžniny sestry Pavlíny Hohenzollernské a Ludvíka Rohana; kokrhel — čepec, klobouk v podobě čepce.

rebelie v Polsku — povstání po druhém dělení Polska 1794 vedené národním hrdinou Tadeuszem Kościuszkem; patálie — válka, vojna (z francouzského bataille); Johanka se narodila r. 1805 jako pohrobek, ne však v poli; Jiří Novotný zemřel r. 1805; Lehotský — ve skutečnosti se jmenoval Fr. Ledecký a byl svědkem při svatbě babiččině.

po kútka — po kotníky; podle své víry — katolicky, ne evangelicky; u nás byla jeho Praha — u nás mu bylo dobře; ve francouzské vojně — za válek napoleonských; vybytí — výbava.

handlovní člověk — který chodí světem za obchodem.

Vambeřice — poutní místo v Kladsku; čtrnácte pomocníků — čtrnáct svatých, k nimž se lidé modlili při různých nehodách; to odlož na vrchní poličku — o to se nestarej, kvůli tomu se nermuť; hodil se do vozu i do kočáru — hodil se ke všemu, ve všem se vyznal.

Kašpar — v době, kdy byla babička u Panklů, bydlel v Dobrém, ne v Dobrušce, kam se přistěhoval později; sestřenice — Barbora Hauptmannová, která měla ve Vídni vinárnu; matka B. Němcové byla u ní zaměstnána a u ní se poznala s J. Panklem; já bych přece ráda … — babička zemřela ve skutečnosti přece v cizině, ve Vídni r. 1841 u dcery Johanky; sprostnost — prostomyslnost, prostota.

kyselo — polévka z chlebového kvasu, zpravidla s houbami; Ančka — polévka z mléka zakloktaná moukou a vejcem.

vnehod — nevhod.

latinská kuchyně — lékárna, léky, latinská proto, že lékaři předpisují léky latinsky; stonky — malé nemoce; flastry — flastr byla dřív tuhá mast rozetřená na plátno a přikládaná na ránu; Héla — Helena, dcera Jos. Steidlera (v Babičce Stanického), hostinského u Českého lva v Malé Skalici; narodila se 1822 a byla družičkou B. Němcové při svatbě; Oh bella patria! Oh cara amica! — (vysl. kára arníka) Och krásná vlasti! Och drahá přítelkyně! (italsky).

Giovanna — (vysl. Džovana) Jana (italsky); v bitvě u Lipska — 16. až 19. října 1813, v níž byl Napoleon poražen vojsky ruskými, pruskými a rakouskými.

deputát — část služného v naturáliích; kacafírek — smělý, odvážný, ale i žertovný a vtipný človíček (z italštiny); ponynek — malý pony, nízký koník; avanti — kupředu (italsky).

oratorium — samostatná oddělená místnost v kostele, určená pro šlechtu a panstvo.

Míla— jmenoval se ve skutečnosti Jakub Mil; preceptor — učitel; knížky — modlící knížky, modlitby; hamonění — tlachání, povídání.

Tomeš — Mílův spolužák a přítel Václav Tomek; Talián — skutečná postava, jmenoval se Piccolo (čti Pikolo, znamená malý); kanduš — kabát (z ital.); vyprášit kanduš — natlouci, nabíti někomu; mezi matičkama — mezi 15. srpnem a 8. zářím (býv. svátky Nanebevzetí a Narození P. Marie); ustanovit se — upokojit se.

slepičí trepky — brebty.

musíš vzít z každého verše slovo — musíš mluvit stručně; prošívané podšívky — stále připravení provést něco žertovného, jsou podšití.

klepavka — zimnice, třesavka; žehavky — kopřivy; kolomaznice — nádoba na kolomaz.

vonina — voňavka: že se bude pást… — dá si pozor, rozmyslí si to, aby sem přišel; ponocný Kohoutek — skutečná postava, Václav Kapoun.

kalendář — ve starých kalendářích bývala uváděna předpověd počasí pro jednotlivé dny podle stoletého kalendáře.

sakristián — ten, kdo má péči o sakristii, obyčejně kostelník, ale někde i kněz; plátno a vinutí … — plátno a prádlo je základ výbavy.

ke Kateřině — kolem 25. listopadu.

renčák — rýnský; i se všemi penězi ti vody nepodá — nevyrovná se ti, i když je bohatá; babička není evangelium — není neomylná.

božcovo koření — mařinka vonná, odvaru se užívalo při nemoci božci, psotníku; úročky — dětská vyrážka; baňky sázet — pouštět žilou; klokočový — z tvrdých plodů keřnaté rostliny klokoče; dvacet krejcarů dobrých peněz — krejcar dobrých peněz, zvaný dobrák, byl krejcar stříbra; půl zlatého šajnu — papírové peníze vydané r. 1811; za pac— skoro zadarmo, za babku (pac je stará drobná stříbrná mince jihoněmecká); obroučka — prstýnek; devět křížů — pověst o nich zařadila Němcová do Národních báchorek a pověstí.

brůna — bílý kůň; mládek — mladší mládenec při svatbě.

poutnice mariicelská — poutnice do Maria Zell, vyhledávaného poutního místa ve Štýrsku.

umrlčí kvítka — snad hledíky, také umrlčí hlavinky zvané; žaluzie — spouštěcí záclony složené z prkének (z franc.).

Sibylla — pověsti o Sibylliných proroctvích i proroctvích slepého mládence zpracoval Jirásek ve Starých pověstech českých.

šarlat — nachová barva; hieroglyfama (spisovně hieroglyfy) a arabeskami — obrázkovými písmeny egyptskými a arabskými ornamenty; Hertinský les — Rtyňský; Hertin bylo německé jméno Rtyně); struček — větévka (obyč. jehličnatého stromu, zde jeřábu s plody).

pučálka — namočený a pak upražený hrách.

marcipán — pečivo podobné perníku s mandlemi.

pro poslinku — aby měly přástevnice dosti slin na slinění nití; slinily je proto, aby byly hladké.

pana správce — správce se jmenoval Fr. Elgers a měl dvě dcery; dlouhá noc — slavnost přástevnic, obyč. na počátku masopustu; ve stejnojmenné povídce popsala Němcová tuto slavnost podrobně.

bratrovec — syn bratrův; předpovídání budoucnosti psala Němcová již podle skutečnosti: Jan, bratr Baruščin, bojoval r. 1848 v Itálii a zastřelil se; Barunka, tj. Božena Němcová, měla život těžký a málo šťastný; Vilém, nejmladší bratr Němcové, zemřel v Americe; poměrně nejklidněji žila Adelka, zemřelá v Německu po r. 1883.

vrkoč— pletené zdobené pečivo, které dává „král“ „královně“ při dlouhé noci; kalamajka, vrták — staré lidové tance české.

šišky — nenadívané podlouhlé koblihy; kamrtuchový — z kamrtuchu, tj. bílého kartounu nazvaného podle francouzského města Cambrai (čti Kambré).

ostatky — konec masopustu.

neděle Černá, Družebná, Kýchavná, Smrtná — lidové názvy druhé až páté neděle před velikonocemi; líto — strůmek nebo větev nebo i figura pestře ozdobená, znázorňující příchod léta; výdunky — vyfouklá vejce; Mařena — Morana, Smrt; Škaredá středa — před Velikonoční nedělí.

záhory — kraj za horami.

hnětanka — „veliký koláč, dobře máslem a smetanou zadělaný, v němž je skořice, hrozinek a mandlí hojnost“ (Němcová, Obrazy z okolí domažlického); dynovačka — z vrbového proutí spletená metla, kterou se o velikonočním pondělí šlehaly, dynovaly ženy; podle ní nazván zvyk šlehání žen, pomlázka.

na svatého Jiří — 24. dubna; buličí očko — asi upolín; jehliny — jehličí.

k pomůcce — k sousedské pomoci.

výmoky — místa, kde stojí voda, vymoklá místa; večer filipojakubský — před 1. květnem, kdy byl svátek Filipa a Jakuba.

žehravost — žárlivost.

bankaufser — žák, který dává pozor, aby ostatní nezlobili (z německého Bankaufseher).

homolky — malé sušené sýry tvaru homolky; po škamnech — po lavicích; sladké dřevo — kořen lékořice, prodávaný kdysi jako pamlsek.

hlavnice — tyfus.

o vakacích — o prázdninách; činované věci — tkaniny s vetkanými vzory.

ani jsem mu nepřišla tak zhruba — nechovala se hrubě, neodbyla ho.

bez hůlky — hůlka byla znak desátníků, kaprálů.

stanu se v lecjaké hubě ohryzkem — budu leckým pomlouvána.

jako milius — jako nejlepší přítel, s úsměvem; od všech šlaků — od nečistot, strusek.

hotují se — chystají se; zastydl jsem se — zastyděl; vysoustroval— vysoustruhoval.

svatý výklad — kázáni před mší.

k rejtarům — k jezdcům, k jízdě.

sladká smůla — cukroví vyrobené ze zahuštěného, usušeného a do tyčinek upraveného vývaru z rozemletých kořenů lékořice, pendrek; paděrkovala — paběrkovala; trávnice — velké jahody.

bratr se za mne staví — dobrovolně se přihlašuje k vojenské službě místo mne.

album — zde malířský náčrtník.

po výtočkách — po oklikách.

zapámbovat se — zadušovat se.

Viktorka zemřela ve skutečnosti smrtí přirozenou až 1868.

zlatohlav — hedvábná látka protkaná zlatem, brokát; smutná píseň o Viktorce složena nebyla.

majíce hlavy již pod víchy — jsouce podnapilí.

časté stonky nepřivádí zvonky — kdo často stoná, neumře brzy, nebudou mu brzy zvonit umíráčkem; hore stolu — v čele stolu (slovensky).

dykyta — hedvábná látka z vyvařeného hedvábí; jak toho prominout? — jak si to nechat ujít?

křížový tolar — tolar se znakem kříže, největší stříbrná mince z 2. poloviny 18. stol., ražená v českých mincovnách; čepení — obřad oblékání čepce nevěstě.

žíhon — lidový účes, vlasy jsou vzadu podložené a podvázané, vpředu rozčísnuté.

starý dantes — starou grešli.