Výročí úmrtí Boženy Němcové

„Co tě asi bolelo, ty ubohé srdce?
Co ti udělali? …
kdo je vinen,
Bůh ho bude soudit,
tys ve světle a v pokoji.“
-  Babička, kap. 17

Dne 21. ledna si připomínáme 158 let od úmrtí Boženy Němcové. Známá česká spisovatelka zemřela tiše v nedožitých 42 letech po vleklé nemoci v domě U tří lip v Praze.

Němcová v září 1861 odjela po dlouhodobé roztržce se svým mužem Josefem Němcem za nakladatelem Augustou do Litomyšle s cílem vydat Babičku a sebrané spisy. Ubytovala se v hotelu U Modré hvězdy na hořejším náměstí. Měla velké plány, chtěla pokračovat ve psaní a nedbala slabosti ani nemoci. Psala vyčítavý list dceři Doře, která ji doposud nenapsala ani řádku a Seidlovi do Národních listů, kde si stěžuje na děti a muže. Dopis se dostal do rukou Němcovi, který na něj odpověděl ostrým psaním, kde zmiňuje i rozvod a nabádá svoji ženu k návratu do Prahy. Němcová byla celou situací rozrušena, neměla klid na práci a po marných pokusech poznala, že nemoc a neustálý boj o přežití ji vzal veškerou sílu pokračovat v započatém díle. Chtěla tedy v prvním svazku vydat Babičku, ke které na konci října dodala aspoň úvod. K dalšímu pokračování neměla energii a marně žádá Augustu o trpělivost. Augusta ji opakovaně vyzývá a vyhrožuje, aby dodala další podklady, odmítá ji poskytnout další zálohu a nabádá ji k opuštění Litomyšle. Němcová měla zimnici, horečku, neměla co jíst, přesto nechtěla přiznat porážku a vrátit se k muži. V tyto kruté dny zřejmě prodala svůj granátový náramek lékařce z České Třebové, aby měla na polévku a kávu. Na scéně se objevuje Němec, kdo ho upozornil na zbědovaný stav jeho ženy, se můžeme jenom domnívat. Vyrovnal dluhy a odvezl ženu do Prahy.

Poslední zápas Němcové se životem a o právo na nezávislý život skončil tragicky. Její nemoc se horšila, ale duševní síla stále vzdorovala, navštěvovali ji přátelé včetně Erbena. Den před jejím skonem přišly z Litomyšle první výtisky Babičky, tištěné na hrubém, chatrném papíře, s hrubou obálkou, plné chyb. Spisovatelka zaplakala žalostí, že se nesplnilo její přání, spatřit své životní dílo v dokonalé úpravě. Vepsala do dvou výtisků věnování dceři Doře a Markytě (sestře rodinného přítele Franty Šumavského) a sepisovala jmenný seznam těch, jimž měly býti poslány výtisky – to byly poslední řádky z její ruky. Poté usnula a tiše zhasla 21. ledna o šesté hodině ráno. V pátek 24. ledna za třeskutého mrazu vyšel smuteční průvod od domu U tří lip, kterého se zúčastnily davy lidí. Spolek Hlahol zpíval smuteční písně, podél rakve kráčely řady studentů se svícemi a věnci, na kterých vlály slovanské trikolory. Za rakví kráčel Němec s dětmi, za nimi české paní, Riegrová, Kněžna Thurn Taxisová, hraběnka Kaunicová a Karolína Světlá. Téměř za tmy došel průvod na Vyšehrad, kde se konal smuteční obřad, při kterém truchlící Karolína Světlá položila na rakev přítelkyně svěží věnec.

Spolu s Boženou Němcovou je zde pohřbena její dcera Theodora (Bohdana) a synové Jaroslav a Karel.

Martina Kolinská