Muzeum připomíná 120. výročí narození Jana Krtičky

Terezie Brzková s Janem Krtičkou

Byl spisovatelčiným obdivovatelem a znalcem jejího díla a života, stál u zrodu jejího muzea, které vedl od jeho otevření v roce 1931 až do vykonstruovaného politického procesu v roce 1960. Do sbírek muzea se mu podařilo získat další listiny a exponáty a také nadšené spolupracovníky, včetně profesora Václava Černého, který má nemalý podíl na roztřídění sbírek. Krtička byl v kontaktu s literárními historiky, sběrateli památek a neváhal cestovat po republice, kde v rámci aukcí nakupoval třeba dopisy Boženy Němcové či jejich přátel. Založil sbírku českých a cizojazyčných vydání Babičky. Budoval muzejní knihovnu a rozšířil ediční činnost muzea. Byl zakládající člen zdejšího skautského střediska, člen pěveckého spolku Bendl a také působil ve výboru Klubu československých turistů, se kterým ve spolupráci organizoval výstavy a slavnosti.

Byl to právě Klub čsl. turistů, který v roce 1920 inicioval položení základního kamene k sousoší Babička s dětmi v Babiččině údolí od akademického sochaře Otty Gutfreunda. Na přiložené fotografii je ředitel muzea zachycen s Terezií Brzkovou v roce 1940 jako odborný poradce při natáčení druhého filmového zpracování Babičky, jež režíroval František Čáp.

Méně známá je jeho role správce ratibořického zámku a ostatních památek v údolí a také jeho inciativa při prohlášení celého údolí včetně staveb a Rýzmburku jako celku za národní kulturní památku (tehdy národní kulturní majetkovou rezervaci pod ministerstvem školství).

V roce 1960 byl Krtička zcela nešťastně obviněn společně s několika přáteli ve zmanipulovaném politickém procesu ze skladování neevidovaných zbraní z druhé světové války, které se nacházely na půdě školy. Za velezradu a protistátní činnost byl odsouzen na 18 let odnětí svobody a propadnutí majetku. V roce 1962 byl na základě amnestie propuštěn, avšak s podlomeným zdravím a s nálepkou nepřítele státu.

Nemohl vykonávat svoje povolání ani se věnovat veřejně svým zájmům, natož pořádat osvětové a kulturní akce. V této nelehké situaci mu pomohli maloskaličtí hasiči. Spolupracoval se skautem Jiřím Šimáněm, kdy „ilegálnímu“ junáckému oddílu vyprávěl o historických zbraních, což byla jeho vášeň. Jan Krtička jako milovník kraje a mládí Boženy Němcové dožil u své jediné dcery Jany v Hodoníně, kde 15. srpna 1978 umírá. Do roku 1989 se jeho jméno vůbec neobjevuje v historii muzea, přestože je zřejmé, že bez jeho iniciativy, času, práce, kontaktů a nápadů by muzeum nedisponovalo tak rozsáhlou knihovnou, nemělo některé sbírkové předměty, listiny, korespondenci a jiné zajímavé dokumenty. Plné rehabilitace se dočkal až v roce 1991.

V roce 1932 v brožuře vydané k živnostensko-průmyslové výstavě kraje Boženy Němcové v České Skalici, která se konala ve dnech 10.–24. července, mimo jiné k muzeu napsal: „Česká Skalice má od loňského roku zásluhou Klubu čsl. turistů samostatné museum Boženy Němcové umístěné v přízemí radnice, v němž uchovávají se vzácné památky, získané již r. 1919 od dcery Dory Němcové. Činem tímto splatila Skalice aspoň částečně kulturní dluh památce své krajanky, jež svojí nesmrtelnou Babičkou, jejíž život sloučila s naším krajem a učinila jej známým nejen všem Čechům ale i cizincům. Jako ve filmu probíhá před našimi zraky život Němcové, jejíž děj úryvkovitě uložen je ve střední skříni musea v podobě zažloutlých papírů, fotografií a různých jiných věcí.“

Martina Kolinská, edukátor MBN