Dvě stě let od narození B. Němcové

Kdybych měla volit, tedy bych si přála narodit se znovu as za dvě stě let anebo ještě později, neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší.

List. 17. 12. 1851

Dne 4. února si připomínáme 200. výročí narození Boženy Němcové.

Božena Němcová, rozená Barbora Panklová je významná česká spisovatelka 19. století a zakladatelka novodobé české prózy. Její tvorba je zařazovaná na rozhraní dvou literárních směrů pozdního romantismu  a raného realismu.  Božena Němcová byla tvůrčí, svobodomyslná a nekonvenční žena. Bývá spojovaná s emancipačními snahami a dobou národního obrození.  Považujeme ji za národní patronku a strážkyni národní identity s neobyčejným kulturním rozhledem.
K jejím nejčtenějším dílům patří  Babička aneb Obrazy z venkovského života, ve které  v postavě prosté venkovské ženy ztělesnila ideál lidské moudrosti a životní harmonie.  K oblíbeným patří také její povídky Divá Bára, Karla, Baruška,  ale hlavně pohádky, které vycházejí z pověstí, pohádek a příběhů různých regionů. Kdo by neznal Sedmero krkavců, Prince  Bajaju, Čerta a Káču,  O Popelce, Princeznu se zlatou hvězdou na čele a Pyšnou princeznu. V jejím díle  a také v rozsáhlé korespondenci se projevil její spontánní vypravěčský talent.  Němcová měla velký zájem o folklór, o lidové zvyky, tradice a nářečí. Zajímal jí životní styl, zvyky a morální hodnoty venkovského prostředí. S ohledem na pracovní povinnosti jejího muže Josefa Němce, finančního úředníka – celníka se rodina mnohokrát stěhovala.  Na svých cestách a v místech pobytů sbírala podklady pro svoji tvorbu. V jejích prózách rezonují důsledky nespravedlivého uspořádání společnosti, mravní a citové hodnoty člověka jsou základem k odstranění bídy a  v nich spisovatelka vidí východisko pro lepší svět. Její život měl k ideálu daleko, nepříliš šťastné manželství, náhlá smrt nejstaršího syna Hynka, vleklé zdravotní potíže, politické perzekuce a neustálý zápas o živobytí měly za následek její předčasné úmrtí v nedožitých 42 letech. 

Sama o sobě napsala: 

„ Já pocítila v životě mnoho bolestí, trpkých klamů, byla jsem na kraji zoufalství – avšak navzdory tomu neztratila jsem důvěru a lásku k lidem.“

Co myslíte, jak by se dívala na dnešní dobu, byl by to takový svět, v jakém by chtěla žít s rozkoší?