Literární archiv Muzea Boženy Němcové v České Skalici

Základem každého literárního muzea je knihovna a archiv. Knihovna Muzea Boženy Němcové v České Skalici má 16 000 svazků. Tvoří ji především torzo první veřejné školní knihovny na Náchodsku, založené vrstevníkem Boženy Němcové, učitelem Josefem Arnoštem Koliskem, obsáhlá knihovna obrozeneckých tisků a časopisů, do které jsou zařazeny i knihy nejstarší, oddíl českých, slovenských i zahraničních vydání děl Boženy Němcové, literatura o spisovatelčině životě a díle, regionální knihovna, literární dílo Václava Řezníčka, knihy o válečných událostech roku 1866 a příruční knihovna.

Nás bude více zajímat literární archiv. Jeho nejcennější částí je pozůstalost Boženy Němcové. Českoskalický Klub českých turistů, který tehdy spravoval městské vlastivědné muzeum, ji v roce 1919 odkoupil od spisovatelčiny dcery Dory, učitelky v Jičíně, když ji před tím neúspěšně nabídla Národnímu muzeu v Praze. Tato pozůstalost se pak v průběhu dalších let stala mocným impulzem k otevření prvního českého literárního muzea v České Skalici 27. května 1931 ve staré radnici na náměstí.

Spisovatelčina pozůstalost obsahuje osobní dokumenty Boženy Němcové a její rodiny, spisovatelčinu korespondenci přijatou i odeslanou, korespondenci Josefa Němce, členů rodiny i přátel, jiné rukopisy, knihy i drobné tisky, rodinné fotografie i fotografie přátel, nábytek a další památky.

Z rodinných památek jsou nejznámější: spisovatelčin psací stůl, komoda sloužící jako prádelník, oblíbené obrázky a drobné předměty. Z nich jmenujme aspoň malou porcelánovou bystu J. W. Goetha, dar J. E. Purkyně, olej Alpská krajina a Handelčané, rytina představující G. Sandovou, akvarel z Bacúchu na Slovensku, pléd z černého tylu s aplikovanými květy nebo bohatě zdobený vějíř, dar Vojtěcha Šembery ze Slovanského bálu ve Vídni. Z pozůstalosti pochází také např. pramen vlasů Boženy Němcové a syna Hynka, otcovy šediny, otcův škapulíř a růženec, vidlička s kostěnou střenkou nebo vytírátko na péra s kovovou ručkou, dar Dušana Lambla.

V korespondenci Boženy Němcové převládají dopisy rodinné – s Josefem Němcem (58 kusů dopisů přijatých a 30 dopisů odeslaných), s Jaroslavem Němcem (41 kusů), ale objevují se i další odesilatelé a adresáti: Antonín Augusta, Václav Čeněk Bendl (20kusů), MUDr. Josef Čejka, Josef Franta-Šumavský, Václav Hanka, Ivan Helcelet, Dušan Lambl, Jaroslav Pospíšil, Hanuš Kolowrat-Krakowský a další.
Druhá, větší část podobně rozvrstveného archivu Boženy Němcové je uložena v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Nebyla sem „převzata jako celek, ale vznikla postupně různými koupěmi a dary“. Rodinné dokumenty, rodinná korespondence, fotografie apod. pocházejí z rodiny Miloslavy Maudrové-Němcové, část korespondence byla do archivu převedena z literárního archivu Národního muzea dr. Miloslavem Novotným.

Také českoskalické muzeum získávalo některé položky dnešního literárního archivu Boženy Němcové koupěmi: ze Zinkovy aukce, z Herbenovy pozůstalosti, od rodiny Záhořovy, z antikvariátů i od konkrétních majitelů. Rodina nakladatele Arnošta Kvasničky darovala např. archivu rukopisný Zápisník Boženy Němcové z let 1851–55, z kterého nakladatelství Kvasnička a Hampl vydalo v roce 1929 zdařilé faksimile s dokonalými světlotiskovými reprodukcemi originálu a poznámkami dr. Miloslava Novotného. V šedesátých a sedmdesátých letech byl např. do archivu zakoupen Dopis B. Němcové synu Karlovi z 4. listopadu 1856, portrét Barunky Panklové-Němcové od Gustava Vacka, první vydání Babičky Jaroslava Pospíšila z r. 1855 s věnováním Josefině Proškové, uvnitř s pozdravem rodině.

Z pozůstalosti připomeňme ještě vzácné torzo Pospíšilova prvního vydání Babičky z r. 1855 s autorskými korekturami a přípisky Boženy Němcové a druhé, Augustovo vydání Babičky z r. 1862 podepsané i s věnováním sestře Franty-Šumavského. Věnování psala Božena Němcová z posledních sil několik hodin před smrtí. Spisovatelčin rukopis klesá prudce dolů a v textu je několik pravopisných chyb.
Z dalších rukopisných památek z pozůstalosti Boženy Němcové uveďme alespoň fragment povídky Urozený a neurozený či Neveselá svatba, spisovatelčin překlad historické hry Karla Ferdinanda Gutzkowa Pravzor Tartuffa, z fotografií portréty Boženy Němcové, fotografie sourozenců a dětí a daguerrotyp Josefa Němce. Na rozdíl od rukopisných památek, které byly v letech 1975–1979 postupně z výtěžku ze vstupného do muzea restaurovány v Restaurátorském ateliéru písemných památek v Hodoníně, hrozí většině fotografií včetně uvedené daguerrotypie brzká zkáza. Je třeba proto všechny fotografie urychleně převést na dnešní digitální nosiče, které muzeum až do loňského roku nemělo k dispozici, aby se uchoval aspoň dnešní stav těchto vzácných památek.