Česká Skalice
Na trase dlouhé přes sedm kilometrů, která začíná u Barunčiny školy v České Skalici a končí u Rýzumburského altánů, najdete 25 zastavení, která vám přiblíží nejen historii daného území, památek, ale i přírodní zajímavosti.
Naučná stezka Babiččino údolí
Informační tabule – 1,2,3,7,8,9,13,17,18,20,21,22,23,24,25
Informační tabulky – 6,19,
Informační body – 4,5,10,11,12,15,16
Kdyby člověk zvyklý na hlučný život velkých měst putoval údolím, kde stojí osamělé stavení, v němž Proškovic rodina žila, pomyslil by si: „Jak tu jen ti lidé mohou žít celý rok. Já bych tu nechtěl být , leda co růže kvetou. Bože, jakýchpak tu radostí!“ A přece tam bylo velice mnoho radostí v zimě v létě! Pod nízkou střechou přebýval spokojenost a láska, kterou jen okolnosti někdy zakalily, například odjezd pana Proška do hlavního města aneb nemoc někoho v domě.
Bylo to stavení nevelké, ale hezoučké. Okolo oken obrácených k východu táhla se vinná réva, před okny pak byla malá zahrádka, plná růží, fial, rezedky i salátu, petrželky a jiné drobné zeleniny. Na severovýchodní straně byl ovocný sad a za ním táhla se louka až k mlýnu. Velká stará hruška stála při samém stavení, kladouc se všemi svými ratolestmi na šindelem krytou střechu, pod níž hnízdo mnoho vlaštovic. Uprostřed dvorku stála lípa, pod ní lavička. Na jihozápadní straně bylo menší stavení hospodářské a za ním táhlo se chrastí a křoví až k splavu nahoru. Okolo stavení vedly dvě cesty. Jedna vozová, kterou mohl nahoru podél řeky až do nejbližšího městečka, malou hodinku cesty vzdáleného.
Řeka ta je divoká Úpa, která utíká z hor Krkonošských, vrhajíc se úzkými údolinami až do roviny, kudy bez překážky do Labe pospíchá, ustavičně mezi zelenými břehy, majíc z jedné strany vysoké stráně, porostlé rozličným stromovím.
Zpředu stavení, těsně vedle zahrádky, byl chodník podél strouhy, kterou si vedl mlynář od splavu na mlýn. Od stavení přes strouhu byl můstek na stráň, kde byla pec a sušírna.
Božena Němcová, Babička
Osou Babiččina údolí je řeka Úpa, která je svým prameništěm ve výšce 1432 metrů nad mořem nejvýše pramenící českou řekou.
Pramení v nespočetných tůních a tůňkách úpské rašeliny, chráněna majestátem Sněžky. Po své cestě přibírá s sebou další potůčky, potoky, a nejmohutnější přítok Malou Úpu. Její povodí 73 km dlouhé měří 517 km2 a odvodňuje většinu území východních Krkonoš. U havlovické hájovny vtéká Úpa do Babiččina údolí, nejpůvabnější části svého toku. Tady se řeka zařezává křídovými a karbonskými sedimenty až do krystalinického podloží. Ve svých vlnách zrcadlí pobřežní louky, duby i olšiny, listnaté, smíšené i jehličnaté lesy, balvany porostlé mechy, lišejníky a kapraďorosty, spěchá pod Boušínem a Červenou Horou, klikatí se v lukách pod rýzmburským altánem a za Červeným mostem směřuje k Pohodlí, Bílému mostu a Viktorčinu splavu.
Malebnou architekturu údolí dotvářejí okolní zalesněné stráně i staleté smrky, modříny, douglasky, jedle, duby, lípy a habry. Proud Úpy usměrňuje u kamenného Vilémova mostu pod zámkem mohutné zdymadlo a část vody odvádí do přehradního jezera Rozkoš u České Skalice. Z Rozkoše se úpská voda už nevrací do svého řečiště. Odtéká do řeky Metuje a s ní se vlévá pod josefovskou pevností do Labe.
