Knihy dokážou otřást světem

S filozofem Václavem Bělohradským o kýčovitosti Babičky Boženy Němcové nebo o přínosech i rizicích internetu

Jakou vidíte souvislost mezi Gutenbergovým vynálezem knihtisku a fenoménem internetu. Jakých proměn došlo psané slovo v souvislosti se změnou z tištěného v elektronické médium?

Nejdůležitějším důsledkem vynálezu knihtisku je vznik „imagined communities“ neboli společenství lidí, kteří nejsou svázáni sdíleným časem či místem, nýbrž čtením a vykládáním stejných textů. Všechna moderní hnutí jsou taková „imaginární společenství“, ale nejdůležitějším z nich je „národ“. Národy jsou stvořeny knihami, jejich interpretacemi, povinnou školní četbou, konstrukcí fiktivních minulostí, jako například národ český, který se ustavil na Jiráskově převyprávění díla Josefa Palackého a na národotvorné interpretaci ruralistického kýče Boženy Němcové. Národní identita je chrám postavený na privilegování některých knih státní mocí – a kdo se odvážil bourat jejich národotvornou funkci, býval vylučován „z národa“. …

Která kniha v dějinách byla podle vás nejvíce zneužita nebezpečnou či přímo zhoubnou dezinterpretací a proč tomu tak bylo?

Na to opravdu odpovědět nemohu, chtělo by to dlouhé rozbory dopadu podvratného či ortodoxního čtení knih v kontextu politické moci. Nejvíce zneužitou knihou v české historii byla podle mě Babička. Tento katolický, prorakouský, ruralistický kýč, vytrysklý z životní tragédie vzdělané české ženy (skvěle zachycené v jejích úžasných dopisech), se stal v kanonizované nacionál-komunistické interpretaci „nevysychajícím pramenem národní síly a optimismu“. Najdeme v něm všechny skladebné prvky českého populistického kýče: z oken paláců shlíží panstvo s porozuměním dolů na lid poctivě pracující na jejich velkostatcích. Životním pravdám lidu panstvo naslouchá s úctou, ba od lidu se učí! Mezi panstvo a lid se sice vloudili proradní rádci, kteří nepřejí jejich vzájemné lásce, ale nakonec dobrý král Miroslav zkrotí všechny pyšné princezny a nastolí spravedlivé polední království v české zemi.

Formulí populistický kýč označuji českou podezíravost k dělbě moci, tedy k institucím, které stojí mezi „panovníkem a jeho lidem“ a jsou nejdůležitější podmínkou reálné demokracie.

Babička je terapeutický kýč ženy pošlapané pokryteckou českou společností. Nejedlého vynalézavé propojení komunismu s národotvorným kýčem udělalo z kýčové Babičky „nejmoudřejší českou ženu“ a komunisty postavilo do role „dědiců nejlepších tradic národního obrození“.

Stálý masový úspěch filmových pohádek o pokoření pyšných princezen a dobrém lidu z vesniček střediskových by nás měl varovat. To propojení stále doutná v české politické kultuře a v plamen je může rozfoukat vítr vanoucí zprava i zleva!

Rozhovor babičky s císařem Josefem, vladařem s modrýma očima, krásným, jako by ho namalovali, podezíravým vůči konšelům – ti zlí úředníci! – je matkou všech českých politických kýčů – a že jich bylo hodně!

V roce 1856, kdy vyšla tato kniha „očí před skutečností bojácně zavřených“, vyšla ve Francii Madam Bovary, kniha „očí před skutečností odvážně otevřených“. A ta otřásla světem.

Citováno podle rozhovoru, který vedla Dora Kaprálová v MF Dnes, v sobotu 11. srpna 2007, sešit D, str. 5–6