Česká Skalice
Silný Ctibor je ovčák a má chalupu »na mlejništi«, pod bývalým Riesenburkem. Hradní pán jej jednou potká s jedlí, kterou vytrhl v lese rukou. Slíbí mu dva pytle hrachu, uzeniny a vědro vína, aby ještě zesílel. Ctibor si pro to příjde s cíchou a odnese všechno najednou.
Pán jej pak vyučí panošem, vezme jej s sebou na turnaj do Prahy, Ctibor zápasí s cizím obrem a zvítězí. Obrův pán ujíždí ve voze, Ctibor chytí za kolo a vytrhne loukoť s třemi špicemi. Stane se za to rytířem a dostane onu loukoť do erbu. Když Němcová otiskla tuto povídku po druhé v třetím svazku svých pohádek, nazvala Ctibora s počátku jen ovčákem. Rytíř mu odpustí, že mu vzal v lese strom, ale kárá jej, »po druhé cti můj bor«. Ovčák se pak jmenoval Ctibor.
V Babičce je z pověsti podán jen výtah, bez výkladu jména Ctibor, ale s dodatkem na konci, že Ctibor zvítězil nad rytířem německým. Tato heraldická pověst se váže k náhrobku Bernarda Žehušického z Nostajova ze 16. století v Hořičkách, na němž je erb s loukotí a špicemi. Zapsal si ji studnický farář Myslimír Ludvík, přítel Němcové, jenž žil pak na penzi v Skalici a slyšel vyprávět o silákovi od skalického zlatníka Sedláčka. Siláka však nazývá místním jménem Turyně. Hronovský felčar Mark Teller zveršoval ten příběh německy již 1839 ve vsých pověstech náchodského panství. Jmenuje siláka také Turyn, ale jinou pověst vypráví o Ctiborovi ze Žernova. Němcová asi obě práce znala, ale její je konečné uspokojení, že český panoš přemohl německého rytíře.
Použitý text je z knihy Václava Tilleho Božena Němcová (1938). Celá pověst Silný Ctibor
