mapa stránek

cz  en  pl

Zasílání novinek

Vyhledávání

logo

Naše paní Božena Němcová

„Moje srdce bažilo být velmi milováno…“

„Tělo moje jste měli, činy moje, moji upřímnost, ale touhy moje šly do dáli, kam, tomu jsem já sama nerozuměla…“

„Zimu jsme měli – čím zatopit nebylo…“

„Prosím, poskytněte mi kousek božího dárku…“

Z KORESPONDENCE B. N.

 

OSLOVENÍ

Pobledlý vážím slova
jak to jen nejlíp říci
misky se tak chvějí
jak po Vás vzít ta Vaše slova křticí
a zda je nepřeleji

Pobledlý vážím slova
Vám paní mezi stíny
z mošničky řeči nasbírané
Vy bosky v Jordán mateřštiny
já plaše Co se stane

Pobledlý vážím slova
má řeč kol sebe hmatá
popřejte dobré pořízení
a chvála s kříže veršů sňata
nechť sama je jak ruce při modlení

PODOBIZNA NAŠÍ PANÍ

Byla krásná až to k víře není
prameny nocí z vlasů tryskaly
a ty oči uhrančivé
ach ty oči uhrančivé
zeleň moří a dva křišťály

Trochu posmutnělá touha za úsměvem
písnička ne ještě a už za předzpěvem

Byla krásná až to k víře není
sestra divizen
a to čelo slunečné
ach to čelo slunečné
v hlínu ráje vtisklý sen

Trochu posmutnělá touha za úsměvem
písnička ne ještě a už za předzpěvem

Byla krásná až to k víře není
ústa hnízdo pomyšlení
dvířka zámku nahoty
ach ta dvířka nahoty

Byla krásná až to k víře není

SVATEBNÍ

Barunka ještě s panenkou si šeptá
vřetena stromů slunce navíjí
Děvčátka se nikdo neptá
a tak vdali Ji

Tancovala krásná panna
celičkou noc mezi jiřinama
Hluché květy nikde vůně
nožky tančí srdce stůně

A pak zrána toho rána
zašel pláčem z kovu vlas
Dvířka zámku rozlámána
Viď Ty bys ráda umřela

Barunko Němcová

PRVNÍ SLOVA NAŠÍ PANÍ

Schovanka pěnic beránků a šípků
švitorka kdysi sestra vlaštoviček
složila křídla pěkně nad kolíbku
Smolíček hajá hajá pacholíček

Měsíček sám za dlouhých nocí smekal
u lůžka pštrosí pera stříbrná
tlačila můra z dálky strašil hejkal
bojí se paní v světě ztracená

Modlí se světlem prvá chvíle jitra
a prsty z rosy čeří čelíčko
Noc za vrchy Co nese kmotra Zítra
Smolíčku vstávej Ráno raníčko

Schovanka pěnic beránků a šípků
v souvratích mraků hledá dětství stín
rostou křídla rostou už jsou přes kolíbku
přebírá slova hrášek Popelčin

ŽENA A MUŽ

Nad tesknou ženou teskný muž
nad láskou samý žal
Nad tesknou ženou teskný muž
Srp žalu žal Srp žalu žal

Říkaly noci Paní kampak jdeš
Říkali dnové Děvče nejsi naše
Říkaly noci Paní nedojdeš

Nad smutnou ženou smutný muž
nad klínem potupa
Za smutnou ženou smutný muž
chléb lásky podupá

SEDÍ SMUTNÁ PANÍ

Sedí smutná paní vyspravuje šatky
zimou stonavá
Kampak zašel Pánbůh kam šel na oplatky
že je nedává

Sedí smutná paní vyspravuje paty
kouzel plný dům
Jezinky ji mučí rarachové skučí vyspravuje šaty
příštím básníkům

Sedí smutná paní vyspravuje sukně
noc v ní hnula se
boží muka v poli netrčí tak smutně
v tom zlém nečase

NAŠE PANÍ BOJUJE S DRAKEM

D e v a t e r o  h l a v
sťala bídě sama

P r v n í
Kouska chleba není

D r u h á
Co na sebe vzít

T ř e t í
Nářek dětí z nachlazení

Č t v r t á
Jak zaplatit byt

P á t á
Botky na dranc rozbité

Š e s t á
Z uhlí spálen prach

S e d m á
Kdypak ten dluh splatíte

O s m á
Nemoc v útrobách

D e v á t á je
Láska za horama

Ale Pánbůh chodil za ní s pokladničkou
jak už chodí za chudáky

KDO VIDĚL…

Kdo viděl smutné oči dětí
sůl slzí padat na kůrku
ten jenom ten smí pověděti
co tlačí paní Sněhurku

Sněhurku naši v zimě lidí
kdy samy roky hubené
se den či týden přec jen stydí
a nadlehčí Jí s ramene

ten její ranec nouze hladu
stažený dárkem daremným
Teď místo verše kletbu kladu
a hrom být uhodím

do těch co tráví v teple sytí
dnes zrovna tak jak před roky
a pospíchají zatemniti
když tluče ruka žebroty

To Ona od úst utrhla si
a krejcar neuměla uschovat
Chudáci Po věčné časy
ta paní bude za vás orodovat

PODOBIZNA Z ROKU 1856

Už odchází z ní žena Je o samotu více
zůstává při ní jenom strážnost slov
těch věrných co jak u nemocných bdíce
se rozpakují Jít či nejít na hřbitov

Jen oči cípek srdce nadzvedají
krev hromniček však ssedá v očnicích
zdalipak se hlavy také zatínají
jako naše dlaně ve dnech praštících

Ano Podívej se Její hrozit umí
nad klamem slávy trčí hněvivá
a to co rozhodnutí šípu dosud tlumí
je zhublých ramen chabá tětiva

Ó častá smrti početí pečetící
v tom strhlém těle v jupce laciné
ten hadřík nechtěli už ani vetešníci
Královno země tušené

UMÍRÁNÍ

Dere se paní houštím horečky
už ruce stydnou Jí
a první stránky Babičky
přes pelest padají

Na každou chybu ještě naplakala
Ba ne to není věčnost Babičky
kam místo tečky ale slzu dala
ta zůstane tam navždycky

Dál bloudí paní lesem agonie
Milostný dopis oheň vzal
Muž ten a ten si šťastně žije
a stydí se že lhal

Noc tehda šlápla na housličky
všemu co živé je a zpívá
a od těch časů sedá u Babičky
komu se v srdci stmívá

SMRT NAŠÍ PANÍ

Jsou okna dokořán a slyšet jak smrt zívá
odlétla duše lehčí světla na lístku
stráž svíček ježí kopí tetelivá

Řeč v srdci vázne Mlčky plačky
odcházejí mrtvých omyvačky

Nebožka spí je žlutá zděravělá
a hvězda mrtvé Jitřenka nad hlavou
semeník hněvu vysypat by chtěla

U HROBU NAŠÍ PANÍ

Na hrob chodí deště
češte deště češte
mé prstíčky deště
naši paní češte
pod drnem si spí
Jemně Jemně deště
nevzbuďte Ji ještě
pěkně se Jí sní

Nedbá dešťů ruka
ťuká marně ťuká
na kapličku čela
Ťuká kapka na kapičku
jedna slza za babičku
druhá slza za babičku
ta tak probouzela

Na hrob chodí deště
Ještě Ještě Ještě
mé prstíčky deště
naši paní češte
nechejte Ji spát
Vískejte jen deště
čas je čas je ještě
ať nemusí štkát

POUTNÍKOVI

Svatý pokoj schránce lidské
ale na hrob dej Jí přec
její květy heraldické
Bodlák Laskavec

AŤ SE STALO

Ať se stalo co se stalo
dosti zlé je že se stalo
Jeden zajde druhý přijde
slunko zašlo slunce vyjde

Jak časy s náma naložíte
už prý prsty ukryla
z pověsti snad o tom víte
v hlíně Varty Sibylla

Kolem žil našeho cvalu
osidlo zas oplétá se
zpívám křičím věčnou chválu
každému kdo nepoddá se

Kdyby nevím jaké hrůzy
rozbily nás doslova
zas nás vzkřísí dcerka Musy
Naše paní Němcová

Ať se stalo co se stalo
dosti zlé je že se stalo
Jeden zajde druhý přijde
slunko zašlo slunce vyjde

ŘEČ NAŠÍ PANÍ

Ta bdělá vážnost nad přípravou slova
ty čtoucí zdali víš
že z nesmírna se slovo klová
a roste jak s ním zacházíš

Ty musíš slovo mlékem omývati
když umouněné z cest se přižene
básníci čeští musí vyzpívati
za příklad dík svůj paní Boženě

Když v nepojmenované vdechneš duši jména
ty čtoucí zdali víš
že zbude v něm už příštím na semena
jen vzrostou a ty přivoníš

Nejstarší stíny slova vstřebávají
nejmladší světla jsou v nich ukryta
básníci poznat srpem verše mají
čas dozrání jak svatá Markyta

V jesličkách úst Naší krásné paní
ty čtoucí zdali víš
z početí lidu z jeho milování
se zrodila tvá věčnost již

Vzpřímila z kleče řeči do milosti
pyšný strom a v každém řapíku
je slavné hudby pro každého dosti
a stačí sáhnout básníku

Osnovou všeho co řečeno či psáno
ty čtoucí zdali víš
prohlédá Ona a máš darováno
od Ní čím zvítězíš

JAKO BY ANDĚL

Jako by anděl zídku přelézal
tak z jejích knih se rodná mluva snáší
Jak jste nám zhezkla Čas se dvořit jal
modrému jménu v českém Otčenáši

Tak ženy obírají z nás
tam nitku a tam vlas
jak ona slova obírala
přezrálá i nedozrálá

Přes slzy vše větší bylo
co se doma narodilo
a z věty křehké nebe snící
spár na obrátku trhající

Jako by anděl zídku přelézal
Stůj při nás její utěšlivá něho
teď úzkostně mi zaklinkal
pozdvihovánek verše mého

CHVÁLA NAŠÍ PANÍ

Paní
o Vaši smrt vyrostla naše sláva
kdo chudý je ten vždycky dvakrát dává

Paní
hradu řeči naší dobyla jste rázem
a do výšky hnala co zkřiveno mrazem

Paní
jak krahulíky létat učila jste věty
Vy uměla jste umět neuměti

Paní
tišila jste nářky dravě vzrostlé bědy
když vtahováni vírem jsme křikli naposledy

Paní
nebylo by bez Vás vzpoury veršů našich
i prostoty mocné skryté v Otčenáších

Paní
v dětské tváře řeči ruměnce jste hnala
a poslední sladkost též jí darovala

Paní
hloubavá zem cimbál lípin rozeznívá
a Smetana sám si Vámi paní zpívá

Paní
když vám drápky vrásek stáhly čelo k hněvu
sahala jste v kapsář dobrot po úsměvu

Paní
kolikrát Vám tekla voda do střevíčků
sbírala jste rosu veršům na větvičku

Paní
jen nad lampou v noci ruce jste si hřála
hladná patrem věty slova ochutnávala

Paní
od Nerada šla jste k Nebylu vším zlým
kropívala věci jménem svěceným

Paní
pařízkem přikrčeným mateřština byla
až do hvězd jste ji křídly svými vyhodila

Paní
v nadhlavníku mluvy rodné kralující
Jitřenko vykasaná nad vlastí ještě spící

Paní
na nahotu řeči davší zprůsvitnění
oškubaným slovům vzpurné perutnění

Paní
chlebem a plátnem voníte nám celá
pohádkám jste ústa otevřela

Paní
přes ramínka zkazek lněnou řízu dění
udivený příměr sloves uzardění

Paní
Stolístko naše Bůh Vám zlíbal líčka
za den orlí v kterém pro Havlíčka

Paní
koupila jste věnec mučenky mu dala
jak byla zem naše zakřiknutá malá

Paní
nejchudších slov střelku stočila jste směrem
cesty nejspásnější hrdě se jí berem

Paní
pláč Koruny české srdce nám tak svírá
kde by byla bez Vás paní naše víra

Paní
matko naší velikosti chraňte lid a země klín
až po srdce rozevřený řezem císařským

 

Kategorie:

NAŠE EXPOZICE

MALOSKALICKÝ AREÁL
Život Boženy Němcové
Historie textilní výroby
Maloskalická tvrz

BARUNČINA ŠKOLA
Stará škola
Muzeum 1866

NAUČNÁ STEZKA
Babiččino údolí

RYCHLÁ VOLBA

Muzeum B. Němcové
Maloskalická 47
552 03 Česká Skalice
+420 491 451 285
info@muzeumbn.cz

Doporučujeme

Pro správu majetku používáme SW KLID
Software pro správu a údržbu majetku SW KLID