mapa stránek

cz  en  pl

Zasílání novinek

Vyhledávání

logo

Pomník Boženy Němcové v Praze

Blížící se stotřicáté výročí narozenin Boženy Němcové vneslo před rokem 1950 do výboru Společnosti Boženy Němcové aktivnější zájem o konečné vyřešení pomníku velké spisovatelky. Ukázalo se, že v první řadě je třeba posílit pomníkový fond, a to jak pro vlastní práci sochařskou, tak pro všechny další výlohy na splnění plánu.

Společnost usilovala přimět prof. Karla Pokorného, aby se, pokud mu to dovolí tvůrčí svědomí i řada druhých současných zakázek, soustředil v nejbližší době hlavně na dlouho připravovaný pomník. Tak došlo k častějším návštěvám členů výboru Společnosti v jeho ateliéru v Akademii výtvarných umění nad Stromovkou. Přesvědčili jsme se, s jakou vytrvalou láskou hledal Karel Pokorný formu a výraz sochy, aby mluvila ke všem vroucím duchem, kolika různými skicami prošla jeho práce na modelu.

Základní jeho pojetí představuje Němcovou v chůzi proti větru – tedy úkol technicky velmi složitý a obsahově lákavý – a dodejme, hodný Myslbekovy školy. Vášeň, s níž národní umělec Karel Pokorný zápasil o dosažení cíle, který si sám určil, potvrzuje upřímnost slov, jimiž odmítl účastnit se užší soutěže: „Nacházím se úplně v zajetí krásné úlohy a dokud neukojím své sny a pokud se mi nepodaří přenésti je do pevného tvaru, nemohu pokládat svou práci za hotovou.“

Na poličkách kolem celého ateliéru, na stolcích, soklech a bednách, v každém koutě objevíte tu či onde některý sádrový variant Boženy Němcové. Jitro – Proti větru – Zrazená – Bojující a jiné přívlastky je označují – ale z každého se vám hlásí žena, zapálená touhou po pravdě a po lepším životě. Na všech vnitřní bouřící neklid nutí tělo k pohybu. Tento obíhající krevní proud, vyzařující ze všech přípravných modelů – toť největší mistrovství Karla Pokorného. Na jeho Boženách nenajdete studeného klidu. Kráčející nohy s napjatými svaly od špiček prstů až ke klínu vytahují vznosně celé tělo ve vlající suknici, lokty přitiskují šátek s třásněmi, ruce nesou knihu a růži, hlava vzdorně vztyčená i nakloněná, oči upřeny do dálky – všude na každé složce doklad a zkouška živého těla. Však také vyústí tato příprava v pohybově bohatou postavu vědomě kráčející ženy, která nemá jen jednu ústřední osu, ale zachycena z několika stran rozkládá se i sceluje v živoucí, krásně harmonický celek oduševnělého člověka.

Tato životnost Pokorného postav je zřejmá i na variantě, která vznikla pod vlivem závěru článku F.X. Šaldy o Boženě Němcové („Kolem byl mráz, tma; v ní bolest, muka, zoufání. Ale srdce její zpívalo přece svůj kladný ideální protest, postulovalo všecko, čeho nebylo ve skutečnosti: lidství, krásu, bohatství, volnost, harmonii, spravedlnost, soucit, lásku i Boha.“)

Pokorný staví ji zde na nohy k sobě sražené, postavu choulící se do sebe, nadzvihující jen bolestně lokty, aby se bránila úmorné bídě. A hlava ubohé zvedá se k odporu zvedá se k odporu proti maloměšťáckým ničemnostem. I zde cítíte rozbušené srdce a krevní návaly opuštěné matky.

Všecky tyto skicy jsou bohatým i radostným dokladem opravdové, více než dvanáctileté tvůrčí přípravy ke konečnému dílu. Občas se podařilo i zaťukat lehkou poznámkou nebo zaměřeným hovorem na uzavřenou schránku vnitřních podnětů k sošným variantám (jako byl onen Šaldův). A při vřelejším dotyku uměleckých problémů vynořila se i otázka, kritická nebo jen zvídavá, proč ta či ona partie sochy je vytvořena tak a ne jinak. Tak jsme se sbližovali s dílem prostě, pracovně, bez zbytečně nevhodných či všetečných dotazů.

Jednou vzpomněl také prof. Pokorný na svého učitele Josefa V. Myslbeka, jak právě v tomto ateliéru (po něm zděděném) odpověděl tehdy mladému, později našemu význačnému uměleckému teoretikovi. Mistrův Svatý Václav byl již na místě a lačný badatel zahájil řadu otázek ne orávě šťastnou formulací: „Co byste mi mohl, mistře, říci o svém Svatém Václavu?“ – Myslbek, zřejmě málo potěšen literárním pátráním a nastávající zpovědí, co a jak a proč je jeho socha taková, jaká je – chvíli zamračen mlčel, ale pak vyrazil stručně i souhrnně, sochařsky pádně a po svém: „Svatej Václav sedí na koni a stojí na Václavským náměstí.“ Čímž uzavřel další dialog, zcela zásadně i podle slov velkého německého básníka J.W. Goetha: Umělče, tvoř a nemluv. Čili: Dílo ať poví každému, co chtěl umělec vyjádřit!

Tato Myslbekova škola je vidět i na Karlu Pokorném. Od vypsání soutěže hledal prof. Pokorný ne vnější podobu, ale vnitřní motiv, osu, ideu Boženy Němcové a o její zpodobnění se snažil. Šlo mu o její jádro, kterým se stala svému lidu tak drahou a nesmrtelnou. Zpracovával materiál podobenek i kreseb, dobíral se jejího ducha studiemi Nejedlého, Tilleho a Šaldy. Ale všude narážel na tragický rozpor mezi jejím myšlenkovým zřídlem a varem a mezi vnější tváří, jak ji zachytili současníci. „Každá podobenka je jiná,“ – řekl jednou. „Technicky nedokonalé fotografie a umělecké portréty jsou stejně nespolehlivé. Hellichův portrét, objednaný jejími přáteli, učinil z ní bohatou měšťačku, jíž nikdy nebyla. Sama sním nebyla spokojena.“

Z tohoto svíravého „zajetí krásné úlohy“ přináší mu osvobození mladistvé pojednání Julia Fučíka o Boženě Němcové bojující. Fučík líčí básnířku v závěrečné charakteristice jako „duši odvážnou, ženu novou, s krásným, nejlidštějším srdcem buřiče a s osudem bojovníka.“ Tato knížka ovlivnila sochaře a přesvědčila definitivně, proč v takovémto případě není reálná podoba vůbec důležitá – tím spíše, že je vlastně ve své věrnosti ještě sporná. Ale Pokornému pomohla k rozhodnutí i sama Němcová, a to svým jedinečným přiznáním v listu svému muži (r. 1857): „V duši mojí je vštípen od mladosti již pud vzdělání, touha po něčem vyšším, lepším – - touha po neskonalé Kráse a Dobru – - touha, která člověka z prachu povznáší – - Touha ta spojena s láskou, láskou opravdivou, ne k jedné osobnosti, ale ku každému člověku, k veškerému lidstvu – - snaha státi se vždy lepší a Pravdě se sblížiti- – .“

Ano, osobní zpověď autorky je nejdůležitějším vodítkem pro zpodobitele její pravé vnitřní tváře. Jaký by tedy mělo smysl zachycovat propadlý obličej utrápený bídou, nouzí a lidskými pomluvami? Co je nám i budoucím cennější: bohaté myšlenkové dary Boženy Němcové – nebo její tělesná ztráta a životní utrpení? Ostatně i v představách všech svých čtenářů žije Božena Němcová jako krasavice z pohádek, okouzlující svým nadšeným, hlubokým a bystrým duchem.

A tak právem v duchu velké básnířky i tvůrčím právem moderního umělce mohl národní umělec Karel Pokorný říci: „Proto jsem se snažil vytvořit prostě krásný obličej, takový, jaký už měly antické sochy. Vše musilo být v souladu s harmonickou skladbou celku, aby vyjádřil představu ženy-bojovnice.“

- – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – -
TOTO JE PŘEVZATÝ ČLÁNEK (www.bozena-nemcova.cz). NEMUSÍ VYJADŘOVAT STANOVISKO MUZEA ČI ODBORNÉ HISTORICKÉ ČI LITERÁRNĚVĚDNÉ OBCE.

Kategorie:

NAŠE EXPOZICE

MALOSKALICKÝ AREÁL
Život Boženy Němcové
Historie textilní výroby
Maloskalická tvrz

BARUNČINA ŠKOLA
Stará škola
Muzeum 1866

NAUČNÁ STEZKA
Babiččino údolí

RYCHLÁ VOLBA

Muzeum B. Němcové
Maloskalická 47
552 03 Česká Skalice
+420 491 451 285
info@muzeumbn.cz

Doporučujeme

Pro správu majetku používáme SW KLID
Software pro správu a údržbu majetku SW KLID