mapa stránek

cz  en  pl

Zasílání novinek

Vyhledávání

logo

Ilustrace Babičky Boženy Němcové


Send to Kindle

Necháme-li na sebe nekriticky působit všechny zkomercionalizované projevy současné české i cizí kultury, lehce podlehneme dojmu, že naše klasická literatura je odsouzena k živoření kdesi na periferii společenského zájmu. Je tomu skutečně tak?

Připomeňme si, jak důstojně vzpomněli čeští nakladatelé dvou loňských výročí, 140 let od prvního vydání Babičky Boženy Němcové a 175 let od spisovatelčina narození. Nakladatelství NAVA v Plzni vydalo v jazykové úpravě Věry Formánkové a Jarmily Servítové graficky velmi zdařilou pohádkovou knihu Princ Bajaja a jiné pohádky s ilustracemi Marie Lacigové, pražské nakladatelství ALTER Pohádky Boženy Němcové s ilustracemi Karla Svolinského a nakladatelství BYSTROV a synové v Praze zahájilo svou cenově dostupnou Národní knihovničku klasických českých děl v edici Skvosty Babičkou. Jako doslov k tomuto vydání posloužil nakladateli dnes už také klasický text přednášky F. X. Šaldy Básnický typ Boženy Němcové, přednesený v roce 1934 pro Společnost B. Němcové ve Slovanském ústavu v Praze. Významným edičním činem nakladatelství Český spisovatel se stal výbor z korespondence Boženy Němcové Lamentace – Dopisy mužům. Uspořádala ho prof. Jaroslava Janáčková a kolážemi doplnil Jiří Kolář, který žije dlouhá léta v emigraci v Paříži.

Reprezentační vydání Babičky s ilustracemi Adolfa Kašpara dalo v loňském jubilejním roce na knižní trh nakladatelství LÍPA A. J. Rychlíka ve Vizovicích. Alois Jiří Rychlík připravil pro uvedené vydání Poznámky k životu a dílu Boženy Němcové, stať Obrázky Adolfa Kašpara, vysvětlivky a texty na záložku. Klub literatury pro mládež při Obci spisovatelů a Klub ilustrátorů společně s nadací Oty Hofmana udělil nakladatelství za toto vydání Zlatou stuhu. Třetí Babičku, jako svou 36. publikaci a první svazek Edice klasiků, vydalo s ilustracemi Martina Velíška pražské nakladatelství Aleše Lederera a Michala Štěpánka. Doslov s použitím studie K. Proška připravil Petr Rezek. V tiráži graficky velice zdařilé knihy věnované „Nesmrtelné památce Boženy Němcové“ se uvádí, že text vychází z kritického vydání Babičky Státního nakladatelství krásné literatury a umění z roku 1953 editorů Bohuslava Havránka, Rudolfa Havla a Rudolfa Skřečka. Ilustrace Martina Velíška způsobily rozruch i zaslouženou pozornost kulturní veřejnosti a mne inspirovaly k napsání stati o ilustrátorech a ilustracích Babičky.

Poprvé ilustroval zkrácený německý překlad Babičky Jana Ohérala roku 1858 Quido Mánes pro pražský zábavní měsíčník Erinnerungen. Prvním ilustrátorem českého vydání Babičky byl v roce 1890 Karel Stapfer. Ke konci minulého století začal pražský nakladatel I. L. Kober vydávat bohatě ilustrované sebrané spisy Boženy Němcové, které se dočkaly několika vydání. Na jejich ilustracích se podíleli tehdejší přední ilustrátoři: V. Bartoněk, F. Bíza, Muttich, Fr. Slabý, K. Stapfer, V. Trsek a K. Thuma.

I když Babička těchto sebraných spisů měla na osmdesát ilustrací, „shledáme se v nich se zarážející neschopností pochopit z díla Boženy Němcové cokoliv. Jejich kreslíři byli řemeslní epigoni dobových ilustračních mód, bez jiskry vztahu k autorce i jejímu dílu, bez nejmenšího zájmu přiblížit se k dobovému, národopisnému i místnímu prostředí, které se tu přece tak sugestivně a barvitě nabízí“ (J. V. Scheybal). Totéž lze říci i o dalších ilustrátorech z přelomu století, Josefu Doubovi, Věnceslavu Černém a Janu Vilímovi.

Radikální změnu v ilustrování Babičky způsobil na počátku nového století žák Pirnerovy malířské speciálky na pražské Akademii Adolf Kašpar. Nově založené České grafické Unii, usilující o vydání bohatě ilustrované Babičky začínající technikou barevné neotypie, ho doporučil grafik Eduard Karel. Unie u „nezkušeného“ Adolfa Kašpara na konci roku 1901 nejprve objednala „několik obrázků na zkoušku“. Když ale po dvou pracovních návštěvách Ratibořic a usilovném národopisném studiu vystavil příštího roku o prázdninách na výstavě žáků Akademie sto deset akvarelů a kreseb, k nimž sochař

Josef Václav Myslbek připsal: „Lituji, že Božena Němcová nevidí tyto perly“, bylo rozhodnuto a Unie už v červnu roku 1903 Babičku s ilustracemi Adolfa Kašpara vydala, nejprve v sešitech a téhož roku i vázanou. Vzniklo tak dílo jedinečné jednoty ilustrací s textem, obdivované mnoha generacemi čtenářů, a nic na tom nemění skutečnost, že Adolf Kašpar „v pozdějších letech často toužil vyzdobit Babičku znovu, už se všemi zkušenostmi zralého ilustrátora“. (J. V. Scheybal).

Avantgardní české výtvarné umění prezentované malířem Václavem Špálou dalo ve dvacátých letech našeho století Babičce další vynikající ilustrace. Když však Špálovu Babičku, s tehdy neobvyklými tušovými zkratkovitými kresbami nakladatel Ot. Storch-Marien roku 1923 v pražském Aventinu vydal, zcela propadla. Původně měly být kresby kolorované, ale z úsporných důvodů byly vytištěny jen černobíle.

Václav Špála nesl odmítnutí těžce. Později se k svému původnímu záměru barevných ilustrací vrátil a pro své děti čtyři z knih koloroval. Barevně ale Špálova Babička vyšla až v roce 1961 zásluhou Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, jež ji vydalo v edici Nesmrtelní. Tři otištěné reprodukce Špálových ilustrací v našem článku, bohužel jen černobílé, jsou pořízeny z jednoho kolorovaného originálu Václava Špály. Václav Špála se bránil a v článku K mé Babičce Boženy Němcové v Rozpravách Aventina v závěru napsal: „Když jsem žil v Ratibořickém údolí, dal jsem však do svých kreseb příliš vlastního citu, příliš současného života, příliš vzpomínek na vlastní mládí. Vyjádřil jsem snad Babičku svými kresbami jinak, než jsou čtenáři zvyklí, ale jsem rád, že jsem z této cesty neustoupil. Jsem přesvědčen, že jsem Babičku vypravil tak pietně, jak jsem podle svého srdce a svědomí nejlépe mohl… Budoucnost snad jednou zhodnotí, do jaké míry jsem se přiblížil básni Ratibořického údolí Boženy Němcové.“ Po letech jsme opravdu Špálovy ilustrace přijali za své, jako jsme přijali na počátku 20. let mnohými odmítané ratibořické sousoší Oto Gutfreunda Babička s dětmi.

V roce 1940 vyšla Babička Boženy Němcové ilustrovaná také Marií Fischerovou-Kvěchovou, Petrem Dillingerem a Zdeňkem Buriánem. Z poválečných ilustrátorů připomeňme aspoň Arno Neumana (1948) a Karla Müllera (1951). Volně Babičku doprovodil v roce 1931 dřevorytem Cyril Bouda a v roce 1937 čtyřmi rytinami do kamene a kresbou Karel Svolinský. Oba umělci však ilustrovat Babičku po Adolfu Kašparovi odmítli, ač byli několikrát vyzváni.

Velkou kulturně politickou událostí pozdně normalizačních let, kdy i dříve totalitním režimem vcelku kladně přijímané dílo Boženy Němcové se stávalo stále více nevítaným, bylo v roce 1979 vydání reprezentační Babičky ilustrované předním českým ilustrátorem Vladimírem Tesařem v Československém spisovateli v sličné grafické úpravě Oldřicha Hlavsy. Shodou okolností byla tato Babička první knihou sázenou na elektronkových počítačích a tištěnou na tehdy špičkových ofsetových strojích nového grafického závodu v Praze-Malešicích. Podle doslovu Oldřicha Hlavsy k prvnímu vydání publikace je společným jmenovatelem Tesařových ilustrací „nenásilný, měkký kolorit posouvající představu o lidech, událostech i věcech do polohy tušeného snu. Střídání tužkových kreseb s příjemně hebkými dvoustránkovými akvarely hledá souznění s rytmem vyprávění. “ Vladimír Tesař se „nově přiblížil k vlastnímu textu Boženy Němcové, především celistvostí jejího vidění, k její touze po harmonickém vztahu člověka a přírody i lidí mezi sebou.“

Jako načasovaná bomba k loňským jubilejním narozeninám Boženy Němcové se projevila hned v několika směrech Babička s ilustracemi mladého talentovaného výtvarníka Martina Velíška, expedovaná z nakladatelství Prostor. Zaujala čtvercovým formátem, vazbou, dokonalou grafickou úpravou, nebývalou kvalitou tisku, ilustracemi i vysokou cenou přes 500 Kč, která se však při důkladnější prohlídce knihy jeví přijatelnou. Bylo jasné, že jde o výjimečný editorský čin, jehož hlavní devizou se staly především nově pojaté výtvarně dokonalé ilustrace. Totéž signalizovaly i nejrůznější zasvěcené i méně zasvěcené zprávy, články a nakonec hodnotící stati v novinách. Připomeňme z nich aspoň několik titulků: Naše postmoderní paní Němcová; Babička na konci tisíciletí; Velíšku, vrať se!; Miluji Viktorku! nebo Velíšek jí sluší (Naše paní Babička v nové kamizole). Z novin jsme se dověděli, že se Martin Velíšek, výtvarník, malíř, sklář a fotograf narodil v roce 1963, že má úzký vztah k severočeským Teplicím, že výtvarné vzdělání získal ve sklářském ateliéru Stanislava Libenského a Jaroslava Svobody a že spolupracuje s rockovou skupinou Už jsme doma. Upozornil na sebe na výstavě ve Znojmě, když společně s Michalem Machatem vystavili obrazy s biblickými náměty a dostali se do rozporu s představiteli římskokatolické církve.

„Martin Velíšek nám představuje obyvatele Babiččina údolí, Sultána a Tyrla nevyjímaje, jako sbor veselých psychotiků, uprostřed něhož ční velebná stařenka coby prehistorický menhir“, napsal 20. 5. 1996 v nejzasvěcenější kritice Velíšek jí sluší (Respekt) Vít Vlnas, historik umění z Národní galerie v Praze a pokračuje: „Pod povrchem vesnické selanky však číhají běsi. Ilustrátor přesně sleduje rytmus klasického doprovodu Adolfa Kašpara, v řadě případě jeho dílo přímo parafrázuje (charakteristické secesní vinětky s folklorními motivy). Epický tón svého velkého vzoru Velíšek expresivně rozvinul a místy dovedl k totální názornosti: tlampač (řečník) na Kristlině svatbě je skutečným tlampačem, tj. hlásnou troubou, koule doslovně uráží nohu babiččina nebožtíka manžela, císař Josef má opravdu krásné modré oči a rodina flašinetáře Kudrny, krom toho, že je celá kudrnatá, pojídá své veverky a vrány tak, jak jsou, tedy včetně ocasů a peří. Tam, kde do idylického světa vstupují cizorodé prvky, se Velíškovo radostně naivistické pábení náhle mění. V ilustracích tragického Viktorčina osudu nenalézáme ani stopu zlehčující ironie. Vrcholné scény, jako je obraz návštěvy u mrtvé dívky, mají nadto výrazovou sílu symbolistických kompozic. Vojenskému živlu, pustošivě vpadajícímu do obou milostných příběhů (Viktorčina a Kristlina), Velíšek propůjčil karikaturní rysy zlověstné masy… Atributy moderních armád, kterými ilustrátor své vojáky obdařil přitom vyjadřují pro dnešního čtenáře smysl povídky lépe nežli malebné císařské uniformy z historicky věrných obrázků Kašparových.“

V knize je přes čtyřicet celobarevných ilustrací a velké množství pérovek. Celostránkové a na počátku některých kapitol i dvoustránkové barevné ilustrace jsou doprovázené úryvky z autorčiných textů – My jsme z nich mohli k černobílé reprodukci vybrat jen čtyři: „Máme tu horskou vodu;… poslední ranou střelil jsem jak víš po káněti;… nejedna matka nese si dítě v peřince s sebou, by je obětovala matce boží… ; Teď jděte hezky jeden za druhým, abyste si neurousali v trávě kalhoty…“

Zatím se zdá, že Velíškovy ilustrace přijali kladně jen lidé výtvarně a jinak umělecky poučení, prostí lidé jsou zdrženliví nebo ilustrace jednoznačně odmítají. Nepotká je ale časem stejně příznivý osud Špálových ilustrací nebo dnešního upřímného pochopení Gutfreundova sousoší Babičky s dětmi?

Peter Kovář 19. 2. 1996 v článku Naše postmoderní paní Němcová v Právu napsal: „K ilustracím Martina Velíška jsem se během posledních dní několikrát vracel. Vždycky mi spravily náladu. A hlavně ve mně dokonale rozmrazily ledový nezájem o toto klasické dílo české literatury, kterou ve mně pracně vybudovali nadšení učitelé češtiny zařazením Babičky do povinné četby. Takže za obdivující menšinu: díky za tento mimořádný vydavatelský počin.“

Podle Víta Vlnase Velíškovy ilustrace „nabízejí poznání, že Babička je navzdory všemu nadčasová a že Němcová je opravdu velikou spisovatelkou přes všechno co o ní napsali obdivovatelé a interpreti. Slabší místo a méně monumentální autor by konfrontaci s ilustrátorem tohoto typu nevydrželi. Boženě Němcové Velíšek sluší.“

Je nadmíru potěšitelné, že Babičku Boženy Němcové přijala další generace.

Autor:  Ludvík Mühlstein, Muzeum Boženy Němcové

Kategorie:

NAŠE EXPOZICE

MALOSKALICKÝ AREÁL
Život Boženy Němcové
Historie textilní výroby
Maloskalická tvrz

BARUNČINA ŠKOLA
Stará škola
Muzeum 1866

NAUČNÁ STEZKA
Babiččino údolí

RYCHLÁ VOLBA

Muzeum B. Němcové
Maloskalická 47
552 03 Česká Skalice
+420 491 451 285
info@muzeumbn.cz

Doporučujeme

Pro správu majetku používáme SW KLID
Software pro správu a údržbu majetku SW KLID