mapa stránek

cz  en  pl

Zasílání novinek

Vyhledávání

logo

Divá Bára

Pro kalendář Česká pokladnice napsala Božena Němcová Divou Báru. Svěží postava venkovské dívky, která se zjevovala opětovně v její mysli od prvních počátků literárního tvoření, vykvetla v této povídce v květ nejrozkošnější. Jméno vsi Vestec je vzato snad z okolí Nymburka, ale osoby jsou bezpochyby kresleny podle vzpomínek z Chvalkovic. Ve svých Zápiskách poznamenává si aspoň Němcová k Chvalkovicům: »farská Pepinka … kostelník Vlček a B.«

Divá Bára, dcerka obecního pastýře, vyrůstá bez učení ve volné přírodě se stádem, bez matky, od útlého dětství vede otci čistě a pořádně chudičkou domácnost, rozvíjí se přirozeně a jako polní kvítko v hbitou, statečnou, dokonalou dívku. Pracuje v patnácti letech jako muž, žije prostě, zdravě, nemajíc mysl zakalenou nijakou vášní, nijakým zlozvykem, nijakou pověrou, a umí vše, čeho má k svému pracovitému životu potřebí. Nezná jiného přání, než žít nerušeně v tom klidném prostředí, z kterého vyrostla, její čisté srdce rozeznává bezděčně a přesně dobro a zlo, její důvtip, vytříbený od malička úpornou prací, učí ji bezpečně poznávat lidi se všemi jejich ctnostmi i slabostmi, rozhoduje se vždy bez váhání a jistě, spolehajíc jen na vlastní zkušenost a vlastní sílu. Je cosi nesmírně svěžího a půvabného v této líbezné postavě venkovského děvčete, odchovaného přírodou bez rousseauvské metody, jež rozkvete v chudé chalupě na vsi, nedotčeno kulturou, a dospívá přirozeným vývojem v dokonalou ženu z lidu. Němcová rozsila kolem tohoto ideálu – kresleného velmi realisticky a pravdivě – roj figurek, jež jí vyvolávala fantasie ze vzpomínek na venkov: pan farář, jeho hospodyně a jeho schovanka Elška, kostelník Vlček, jeho ostýchavý Josífek, pan správce Sláma, obecní pastýř, i ten pes Lišaj, věrný průvodce Bářin, všichni oživují v tom světlém obrázku z Vestce v ostrých rysech a sytých barvách.

Elška, slečna, je kamarádkou divé Báry, pan správce uchází se o Elšku, a panna Pepinka z fary přeje tomu sňatku. Elška touží po mladém doktorovi v Praze, a Bára z lásky k ní dělá v noci strašidlo, jež zamiloanému správci nahání cestou z námluv strachu, ale zbouří také celou ves. Tendence, kterou Němcová vkládá do povídky, určené pro lidový kalendář, a kterou chce v lidu zesměšnit pověrou, je tak nenápadně zdůvodněna celým dějem, že neoslabuje uměleckou cenu díla. I ta romantika na konec, když Bára – odsouzena farářem za trest přespat noc v kostnici – beze strachu jde večer na hřbitov a vrací se ráno s otcem jako snoubenka statného myslivce, jenž dávno ji miloval, do vsi, je podána s tak půvabnou naivností, jako nejpřirozenější věc pod sluncem.

 

Použitý text je z knihy Václava Tilleho Božena Němcová (1938)

Kategorie:

NAŠE EXPOZICE

MALOSKALICKÝ AREÁL
Život Boženy Němcové
Historie textilní výroby
Maloskalická tvrz

BARUNČINA ŠKOLA
Stará škola
Muzeum 1866

NAUČNÁ STEZKA
Babiččino údolí

RYCHLÁ VOLBA

Muzeum B. Němcové
Maloskalická 47
552 03 Česká Skalice
+420 491 451 285
info@muzeumbn.cz

Doporučujeme

Pro správu majetku používáme SW KLID
Software pro správu a údržbu majetku SW KLID