mapa stránek

cz  en  pl

Zasílání novinek

Vyhledávání

logo

Devět křížů

Devět křížů je lidová balada, vyprávěná prózou o pískovcovém kříži, jenž byl roku 1794 postaven u lesa Krákorky, tam, kde se od skalické silnice odděluje cesta na Riesenburk. Kříž má na podstavci vytesáno devět křížů a nápis praví, že »zde jich devět v Pánu zesnulo«. Němcová říká, že jí pověst tu vyprávěla stařena: Heřman panoš na Turyni v Litoboři měl si brát děvče ze Svatoňovic. Večer před svatbou seděl truchlivý pod dubem na zelené louce a žaloval matce, která mu přinesla tři růžová jablka, že zítra, až pojede na svatbu, bude v lese zabit. Druhý den se mu kůň vzpíral vyjet, ale Heřman, nedbaje matčiných proseb, vyjel přece. Přinesli jej mrtvého, devíti noži probodeného (praví se též, že jich s ním jelo osm a všichni padli). Když přijela nevěsta, omluvili jej, že nakvap odjel, a sedli ke stolu. Nevěsta slyšela třikrát zvonit hranu. Po prvé jí řekli, že zvoní pasákovi, po druhé, že stařeně, po třetí jí matka ukázala mrtvého ženicha, a nevěsta se probodla. V Babičce vypravuje mladé děvče totéž s malými odchylkami: Heřman je z hradu Vizmburku, brůna se sním vzpírá tříkrát, Heřmanův sok přepadne svatební průvod, zabije ženicha, nevěsta se probodne, celkem zahyne devět osob. stařena pak opravuje dívčino vypravování podle původní povídky.

Teller zveršoval také tuto píseň německy o hermanovi z Wiesenburku, jenž má milenku ve Rtyni a pobije devět lupičů, kteří ji unášejí. Dodává, že starší lidé o tom zpívají píseň a ukazují Heřmanův dub. Později vypravují podobným způsobem i Hraše a Kodym. Lidová balada o zabitém ženichovi, spojená lidovým podáním s křížem u Krákorky, zpívá se hojně po Čechách i na slovensku – zná ji Čelakovský, Sušil i Erben. Němcová kříž u Krákorky nikdy neviděla, píše že je na tom místě veliký hrob s devíti kříži. Vystihuje však pěkně pochmurnou náladu balady a hledí jí dodat zdání starobylosti: svatba byla ustanovena rychle, »neboť tehdáž nebylo prý žádného vyjednávání ani ohlášek třeba«. V otisku českých báchorek zesiluje ještě: »tenkráte to mohlo být třeba tu samou chvíli«.

 

Použitý text je z knihy Václava Tilleho Božena Němcová (1938)

Kategorie:

NAŠE EXPOZICE

MALOSKALICKÝ AREÁL
Život Boženy Němcové
Historie textilní výroby
Maloskalická tvrz

BARUNČINA ŠKOLA
Stará škola
Muzeum 1866

NAUČNÁ STEZKA
Babiččino údolí

RYCHLÁ VOLBA

Muzeum B. Němcové
Maloskalická 47
552 03 Česká Skalice
+420 491 451 285
info@muzeumbn.cz

Doporučujeme

Pro správu majetku používáme SW KLID
Software pro správu a údržbu majetku SW KLID