mapa stránek

cz  en  pl

Zasílání novinek

Vyhledávání

logo

Život a dílo Boženy Němcové v novější literatuře

Tvorba mýtů a legend tvoří trvalou součást historiografie a lidských dějin všeobecně. Spisovatelka Božena Němcová patří k těm osobnostem českých dějin, jejichž životní příběh se sám stal legendou, součástí českého národního mýtu. Rozsah děl věnovaných životu spisovatelky značně převyšuje rozsah její vlastní tvorby. Sama se stala literární postavou, byly jí věnovány básně, vystupuje v divadelních hrách i ve filmu. Je inspirací pro výtvarné umělce, objevuje se na portrétech realizovaných za jejího života a ještě častěji stylizovaných po její smrti.(1) Téměř v každém městě v Čechách najdeme ulici, která nese její jméno.

V životě Boženy Němcové, kritikou i čtenáři vysoce hodnocené a považované za největší současnou spisovatelku, kontrastuje její úspěch s jejím krušným soukromým životem. Existenční nejistota a nouze její rodiny s dětmi měla příčinu hlavně v politické perzekuci jejího manžela. Její postavení bylo ovšem složité i díky tomu, že se vymykala svými názory i způsobem života tehdejším konvenčním představám o postavení ženy v manželství a ve společnosti.

Obraz Boženy Němcové se v průběhu minulého století měnil a v podstatě nikdy nebyl zcela jednoznačný – na jedné straně byla oslavovaná v duchu vlasteneckého mýtu – takový význam byl přikládán například jejímu prostému původu, životu v chudobě, politickému pronásledování a utrpení, které bylo vykládáno jako důsledek obětavé práce pro vlast. Na druhé straně provázely tento reprezentativní obraz různé předsudky a polopravdy, které se týkaly především jejího osobního života.(2)

V tomto krátkém příspěvku bych chtěla připomenout některé výsledky historického bádání po roce 1990, které přinášejí nové poznatky k životu Boženy Němcové a tak i pravdivějšímu pochopení díla této první dámy české literatury.

Nesporně největším počinem poslední doby bylo vydání veškeré dostupné odeslané i přijaté korespondence Boženy Němcové z let 1844-1862 ve čtyřech svazcích, z nichž poslední vyšel v loňském roce. (3) Jedná se o moderní vědecky zpracovanou edici opatřenou všemi náležitostmi – ediční poznámkou, vysvětlivkami, soupisem dopisů i chronologickým dodatkem v přehledné tabulce. Každý svazek je uveden zasvěcenou předmluvou. Bádání nad korespondencí Boženy Němcové se odrazilo i v řadě příspěvků na konferencích věnovaných této české spisovatelce v posledních letech. Jmenovala bych zde především sborník vydaný ke 140. výročí úmrtí Boženy Němcové Památníkem národního písemnictví, (4) sborník „Božena Němcová. Život – dílo – doba“ (5) z konference v Muzeu Boženy Němcové v České Skalici a především sborník z mezinárodního kolokvia „Božena Němcová – jazyková a literární komunikace ve středoevropském kontextu“ (6) vydaný v loňském roce, který obsahuje převážně příspěvky inspirované epistolárními texty Boženy Němcové. Velmi významný je i soubor prací Jaroslavy Janáčkové, editorky jmenované korespondence, „Božena Němcová. Příběhy – situace- obrazy.(7)

Osu vydané korespondence Boženy Němcové tvoří její vztah k manželovi, dětem i k širší rodině. I proto se nové upřesňující poznatky, které často vyvrací zažité mýty, vztahují především k osobnímu životu spisovatelky.

Jednou z novodobých legend je teorie o šlechtickém původu Boženy Němcové, postavená především na určitých nesrovnalostech v otázce data a místa narození spisovatelky. K zastáncům a do určité míry i tvůrcům těchto hypotéz patří především spisovatelé literatury faktu Helena Sobková – známá je především její kniha „Tajemství Barunky Panklové“(8) – a Miroslav Ivanov (kniha „Zahrada života paní Betty“(9)). Podle této teorie Terezie Panklová a Jan Pankl nebyli pokrevními rodiči Boženy Němcové, nýbrž pouze jejími pěstouny a její skutečnou matkou byla šlechtična z okruhu kněžny Zaháňské. Nejnovější bádání nad edicí korespondence Boženy Němcové však tuto hypotézu, která byla postavena též na některých útržcích z dopisů spisovatelky, rozhodně nepotvrzuje. Jeden z editorů korespondence Robert Adam ve studii věnované této otázce shrnuje výsledek svého bádání takto: „Celek korespondence B. N. nelze brát za důkaz ani pro tradiční představu o tom, že se B. N. narodila Janu Panklovi a Terezii Novotné 4. 2. 1820, ani pro teorie o spisovatelčině „jiném“ původu a datu narození. Z této korespondence však velmi silně vyplývá, že byly-li její původ a věk „jiné“, B. N. o tom nevěděla. A je na zastáncích těchto teorií, aby vysvětlili, jak je to možné.“ (10)

Revizí prošla v posledních letech též ikonografická bádání o Boženě Němcové. Tento výzkum byl dříve spíše podceňován, což vedlo ke vzniku řady zmatených legend, které, jak už to u slavných osobností bývá, mívají tuhý život. Jmenovala bych zde například legendu o údajně autentickém portrétu sedmnáctileté Barunky Panklové uloženém v Národním muzeu, připsání podobizny Boženy Němcové od Adolfa Kašpara z roku 1903 Josefu Vojtěchu Hellichovi a její časové posunutí do roku 1837, nebo ztotožnění odlitků reliéfu neznámé mrtvé Francouzky s posmrtnou maskou Boženy Němcové. Často se stává i dnes, ze v portrétu neznámé hezké ženy z doby biedemeieru je hledána podobizna slavné spisovatelky. Podoba Boženy Němcové je hledána i v portrétech krasavic vytvořených jejím proslulým současníkem Josefem Mánesem.

Revizi známých portrétů Boženy Němcové provedli v minulých letech Yvetta Dorflová a Lubomír Sršeň,(11) kteří navázali na předchozí záslužnou práci Heleny Sobkové a sestavili katalog portrétů Boženy Němcové, které roztřídili na ikonografické prameny první kategorie, které jsou skutečně autentické a tedy nejcennější a zaslouží největší ochranu, dále na portréty odvozené a zcela sporné, které pravděpodobně či téměř jistě nezobrazují Boženu Němcovou. Badatelé dospěli k závěru, že nesporně autentický je nevelký počet deseti podobizen, z nichž pouze jediná, od Josefa Vojtěcha Hellicha, má charakter uměleckého díla. Z těchto deseti se šest nedochovalo, podobu tří neznáme vůbec, a tři jen zprostředkovaně, z pozdějších reprodukcí. Musíme se smířit se skutečností, že Boženu Němcovou nikdo neportrétoval v jejím dětství či mládí, a že i řada jejích podobizen z pozdějšího věku vznikla teprve dodatečně, často až po její smrti, nebo dokonce, že tyto portréty s osobností spisovatelky vůbec nesouvisí.(12)

Jak už bylo řečeno, osu korespondence Boženy Němcové tvoří její rodinné vztahy, především k manželovi a dětem. Je proto logické, že česká historiografie posledních let věnovala větší pozornost jednotlivým členům rodiny významné spisovatelky a často dospěla i k novým závěrům. Týká se to především manžela Boženy Němcové Josefa Němce (1805-1875), který byl dosud chápán jako spíše negativní postava v životě Boženy Němcové. Zvláště popularizační literatura jej často líčí jako člověka hrubého, jako mučitele a trýznitele své ženy. Ovšem i literární badatelé spíše kladli důraz na to, co oba manžele rozdělovalo, v čem se lišili.

O pravdivější pohled na osobnost Josefa Němce na základě nových poznatků usiluje editorka korespondence Boženy Němcové Magdaléna Pokorná. Jmenovala bych zde například její příspěvek „Josef Němec: neobyčejný muž neobyčejné ženy“.(13) Z písemných pramenů vystupuje obraz vzdělaného, čestného člověka, vlastence, který měl vždy pochopení pro literární činnost své ženy. Sám byl též literárně činný a v mnohých ohledech byl právě tak nekonvenční jako jeho manželka. V podstatných věcech si byli manželé názorově blízcí, navzájem se podporovali a doplňovali.

Příčnou manželských krizí nebyla zásadní odlišnost obou osobností, ale problémy v každodenním soužití ztrpčovaném bídou, policejní perzekucí a chorobami. Josef Němec byl člověk prudké povahy a těžce nesl, že nemá z politických důvodů možnost takového uplatnění, které by jeho rodině přineslo existenční jistotu. V každém případě je jisté, že úloha Josefa Němce se dočká v příštích životopisech Boženy Němcové zcela nového hodnocení. Podrobnějšího zpracování se dostalo v minulých letech i biografiím potomků Boženy Němcové. Významným přínosem historiografie posledních let je především životopis dcery Boženy Němcové Theodory (Bohdany, Dory) (1841-1920), z pera jičínského historika Vladimíra Úlehly. (14) O Doře Němcové, která prožila téměř celý svůj život jako učitelka v Jičíně, toho dosud nebylo mnoho známo. Kniha Vladimíra Úlehly je napsaná čtivě a s vkusem, a zároveň přináší mnoho nových poznatků nejen pro bádání o Boženě Němcové a její rodině, ale i pro dějiny každodenního života české společnosti druhé poloviny devatenáctého a počátku dvacátého století v menším městě.

Závěrem bych chtěla říci ještě několik drobných nesystematických poznámek k recepci díla Boženy Němcové v naší společnosti v minulých letech. I zde se projevuje snaha vyvázat Boženu Němcovou z tradice mýtu a oživit tak tvůrčí dialog s jejím dílem. (15) Příkladem takového usilování může být dílo výtvarníka Martina Velíška, který v roce 1996 vytvořil nové ilustrace pro vydání Babičky. Pojetí těchto ilustrací je nejen netradiční, ale přímo antiidylické s parodickými a komickými prvky, vedenými snahou odstranit nános sentimentu a patosu. Nejde však jen o rozbití mýtu a zesměšnění konvencí ve vztahu k Boženě Němcové. Je zde u i snaha vystihnout to, co v textu Babičky vypovídá o osudovosti v životě lidí, o lásce a smrti.

Podobné tendence najdeme i v úspěšné divadelní inscenaci Babičky brněnského souboru Husa na provázku, „fetišistické revue“ z roku 1997 s hercem Jiřím Pechou v titulní roli. (16) Rozhodně zajímavým směrem by se mohla v této souvislosti ubírat diskuse, jak by v dnešní době vypadalo filmové zpracování Babičky. Připomínám zde dvě starší verze, film z roku 1940 natočený podle ilustrací Adolfa Kašpara režisérem Františkem Čápem v hlavní roli s Terezií Brzkovou a film režiséra Antonína Moskalyka s Jarmilou Kurandovou z roku 1971. K novému zfilmování Babičky zatím ještě nedošlo, zato se však poprvé v našich dějinách dostala adaptace Babičky s podtitulem „Nenápadný půvab monarchie rakouské“  v loňském roce na scénu Národního divadla v režii J. A. Pitínského, v hlavní roli s vynikající Vlastou Chramostovou. Od té doby vyšlo velké množství recenzí na toto představení, pochvalných i odmítavých.

Svědčí to především o tom, že na dílo Boženy Němcové a jeho současné interpretace je možné nahlížet kladně i záporně, nikomu však není úplně lhostejné. Je to dílo stále otevřené. Za jejími příběhy, včetně jejího osobního příběhu, které ostatně v našem povědomí někdy splývají a prolínají se, je něco, co nutí čtenáře, aby se nad základními hodnotami života zamyslel sám. Ostatně – v tom spočívá poselství jejího odkazu, který překračuje hranice času. (17)

 

Send to Kindle

 

POZNÁMKY A ODKAZY

1) Hana VOISINE JECHOVA, Božena Němcová ve vírech otázek a mýtů. (O vnímání literárního díla – nebo spisovatelčinypostavy?). in: Božena Němcová. Sborník k 140. výročí úmrtí, ed. Marta ZAHRADNÍKOVÁ, Praha 2002. s. 53 nn. (= Literární archiv. Sborník Památníku národního písemnictví. Č. 34.)

2) Hana ŠMAHELOVÁ, Česká literatura 20. století v dialogu s dílem Boženy Němcové, in: Přednášky z 47. běhu Letní školy slovanských studií. Praha 2004, s. 168-169.

3) Božena NĚMCOVÁ, Korespondence. Sv. 1. 1844-1852. Sv. 2. 1853-1856. Sv. 3. 1857-1858, Sv. 4. 1859­1862, eds. Robert ADAM – Magdaléna POKORNÁ – Lucie SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ – Stanislav WIMMER. Praha 2003-2006.

4) Božena Němcová. Sborník k 140. výročí úmrtí, ed. Marta ZAHRADNÍKOVÁ, Praha 2002.

5) Božena Němcová. Život – dílo – doba. Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference konané ve dnech 7.-8. září 2005 v Muzeu Boženy Němcové, eds. Milan HORKÝ – Roman HORKÝ, Česká Skalice 2006.

6) Božena Němcová – jazyková a literární komunikace ve středoevropském kontextu. Sborník z mezinárodního kolokvia, ed.: Robert ADAM. Praha 2007.

7) Jaroslava JANÁČKOVÁ, Božena Němcová. Příběhy – situace – obrazy. Praha 2007.

8) Naposledy vyšlo: Helena SOBKOVÁ, Tajemství Barunky Panklové. Portrét Boženy Němcové, Praha 2008.

9) Miroslav IVANOV, Zahrada života paní Betty (později Boženy N.), Praha 1992.

10) Robert ADAM, Datum narození a původ Boženy Němcové ve světle její korespondence, in: Božena Němcová – jazyková a literární komunikace ve středoevropském kontextu. Sborník z mezinárodního kolokvia, Praha 2007, s. 120.

11) Yveta DORFLOVÁ – Lubomír SRŠEŇ, Autentické podobizny Boženy Němcové, in: Božena Němcová. Život – dílo – doba, eds. Milan HORKÝ – Roman HORKÝ, Česká Skalice 2006, s. 35-65.

12) Tamtéž, s. 37.

13) Magdaléna POKORNÁ, Josef Němec: Neobyčejný muž neobyčejné ženy, in: Božena Němcová. Život – dílo – doba, eds. Milan HORKÝ – Roman HORKÝ, Česká Skalice 2006, s. 172-180.

14) Vladimír ÚLEHLA, Samotářská dcera Boženy Němcové Theodora. Jičín 2007.

15 ) Hana ŠMAHELOVÁ, Česká literatura 20. století v dialogu s dílem Boženy Němcové, in: Přednášky z 47. běhu Letní školy slovanských studií. Praha 2004, s. 176.

16) V podobném duchu přistupuje k dílu Boženy Němcové i nová hra Divadla Járy Cimrmana České nebe, kde postavu Babičky ztvárnil herec Miloň Čepelka.

17) Hana VOISINE JECHOVA, Božena Němcová ve vírech otázek a mýtů. (O vnímání literárního díla – nebo spisovatelčiny postavy?). in: Božena Němcová. Sborník k 140. výročí úmrtí, ed. Marta ZAHRADNÍKOVÁ, Praha 2002. s. 61.

Publikováno se svolením autorky (Václava Horčáková, Historický ústav AV ČR)

Kategorie:

NAŠE EXPOZICE

MALOSKALICKÝ AREÁL
Život Boženy Němcové
Historie textilní výroby
Maloskalická tvrz

BARUNČINA ŠKOLA
Stará škola
Muzeum 1866

NAUČNÁ STEZKA
Babiččino údolí

RYCHLÁ VOLBA

Muzeum B. Němcové
Maloskalická 47
552 03 Česká Skalice
+420 491 451 285
info@muzeumbn.cz

Doporučujeme

Software pro správu a údržbu majetku SW KLID

Pro správu majetku používáme SW KLID.