Divá Bára pozve do divadelní kuchyně

Zdá se, že v Boženě Němcové a jejím díle je cosi, co současné divadelníky fascinuje natolik, že se k postavě spisovatelky či jejímu dílu stále vracejí. V krátké době za sebou vznikl další divadelní kus, který se Němcovou či jejím dílem zabývá: Kauza Divá Bára má premiéru dnes v pražském Divadle Rokoko v režii Doda Gombára.

Sérii začalo v loňské sezoně Slovácké divadlo v Uherském Hradišti, kde režisér Jan Antonín Pitínský spojil tři Němcové povídky pod titulem Divá Bára a inscenaci pojal jako divadlo na divadle: celé představení postavil jako fiktivní generální zkoušku amatérského souboru v prosinci roku 1940. Hraje se národní téma, a v publiku tudíž sedí nacističtí cenzoři, inscenaci navíc připravuje pod pseudonymem Karel Kat režisér Alfréd Radok, který se ve městě skrývá před transportem. Po Pitínském následovala životopisná muzikálová produkce Divadla Ta Fantastika, kde si spisovatelku zahrála Lucie Bílá.

Dílo o několika vrstvách

Nyní se Němcová na jeviště vrací potřetí, a to opět s Divou Bárou. Ani v tomto případě divadelníkům nestačila pouhá dramatizace povídky o statečné dívce, která nebojácností, rázností a silnou životní energií popírala tehdejší tradiční obraz dívky, a proto vyčnívala. Povídku propojili také s osudem Němcové, na scéně citují výňatky z její korespondence. „Bára, nekonformní, emancipovaná dívka, dráždí své bigotní okolí, stejně jako dráždila Němcová maloměšťáckou společnost své doby," vysvětluje záměr inscenátorů dramaturgyně Věra Mašková.

„Na Báře mě přitahuje její životní optimismus, nezdolná síla a pozitivní přístup. Je to psychicky i fyzicky silný člověk. Nikdy se nebojí o sebe, jen o druhé. Odmala je za vyvrhele – za všechno může v očích ostatních ona. Přesto nezatrpkne. Možná že právě to potřebujeme dnes na jevišti vidět, protože my jsme přecitlivělí a nimráme se v malichernostech," uvažuje představitelka titulní role Barbora Poláková.

K této vrstvě režisér Dodo Gombár přidal ještě další rovinu. Kus by se totiž měl rodit divákům přímo před očima. Takže opět divadlo na divadle, ale úplně jinak než u Pitínského a zcela v současnosti. „Inscenace Kauza Divá Bára odhaluje herecké postupy a principy divadelní práce – před diváky se přeříkává text u kávy i finální jevištní tvar," naznačuje dramaturgyně.

Herecky náročné

Osudy Báry se prolínají s problémy herečky, která titulní hrdinku hraje. Zní to celkem jednoduše, ale sama struktura inscenace je poměrně složitá. Začíná se jakoby od konce. Představitelka Báry v podání Barbory Polákové odchází pro neshody z divadla a svou roli hraje naposledy. Představení však nekončí padnutím opony a potleskem, ale hra pokračuje v šatně, pak před „prázdným" hledištěm a nakonec i ve snu herečky. V něm teprve může dojít k idyličtější atmosféře, v níž lásku nachází jak Bára, tak její přítelkyně z fary Elška.

Úplné finále hry je pak zhmotnělým přáním. „Pro herce je taková osnova hodně náročná," dodává Poláková. Námahy však nelituje – především díky setkání s režisérem Dodem Gombárem.

Převzaté články nemusejí vyjadřovat názor muzea.