mapa stránek

cz  en  pl

Zasílání novinek

Vyhledávání

logo

Nečekaný objev na alserské faře

aneb Naše největší spisovatelka dcerou negramotné matky

Během pobytu ve Vídni mne napadlo navštívit faru na bývalém Alserském předměstí (1) a prohlédnout si křestní zápis Boženy Němcové. Byla mi zapůjčena křestní matrika 31. ledna 1820 – 18. března 1821 (2) tedy ta, kterou použil Miloslav Novotný (3) a kterou Adolf Irmann (4), jenž sám používal křestní matriku 1816-1820, považoval za druhopis. (Já jsem však přesvědčen o opaku. Ve svazku 1820–1821 totiž ještě není uveden otec Barunky, a jak uvidíme, nacházejí se zde i tři vlastnoruční křížky.) Nedalo mi, abych si v ní zalistoval, hlavně jsem si chtěl ověřit, zda je všude uváděno pouze datum křtu, nikoliv datum narození (ano, v celé knize to tak je). Ale již o pár stránek dál, na dvoustraně 14 na mne čekalo překvapení:

Nahmen des Taufenden: P. Constantin Santner
Jahr, Monath, Tag: 27. Februar 820
Wohnung und Nro. des Hauses: AlservorstadtN. 208
Nahmen des Getauften: Theresia
Katholisch /
Unehelich Weiblich /
Vaters Nähme: -
Mutters Tauf- und Zunahmen: Josepha, des Leopold Kleeberger und der Elisabeth geb. Jetzlin Tochter
Pathen: Theresia Bankl, ledige Handarbeiterin +++
Anmerkungen: Heb. Regina Gurtmann, allhier N. 209

tedy v českém překladu:
Jméno křtícího: P. Konstantin Santner
Rok, měsíc, den: 27. únor 1820
Bydliště a čp.: Alserské předměstí č. 208(5)
Jméno křtěnce: Terezie
Katolické /
Nemanželské ženské /
Jméno otce: -
Křestní jméno a příjmení matky: Josefa, dcera Leopolda Kleebergera a Alžběty, roz. Jetzlové
Kmotři: Terezie Banklová, svobodná (=neprovdaná) dělnice
Poznámky: Por. bába Regina Gurtmannová (6), zde č. 209 (7)

Samozřejmě, na první pohled nic mimořádného. Nemanželských dětí se ve Vídni rodily tisíce. Nás však bude zajímat především kmotra. Kdo mohla být ona Terezie Banklová, respektive Panklová (p a b na začátku slova se v němčině běžně zaměňují, další děti Panklových budou do matriky střídavě zapisovány jako Pankl a Bankl)?

Pokud pomineme možnost, že se jedná jen o shodu náhod, pak známe dvě ženy tohoto jména. Je to jednak matka Jana Pankla, Terezie rozená Haindlová (*23. února. 1757, bylo by jí tudíž 63 let). Mohli bychom předpokládat, že svému synovi vedla až do jeho svatby ve Vídni domácnost (tak jako „babička“ Magdalena Novotná vedla domácnost synu Kašparovi) a že se oba mohli někde poblíž vyskytovat (žádný doklad o jejím pobytu ve Vídni ale zatím nemáme a neznáme ani datum úmrtí). Zásadním kamenem úrazu zde ale je ono „ledige“ svobodná.

Jelikož Jan Pankl sestru jménem Terezie neměl (8), zbývá nám jen Terezie Novotná (*8. 11. 1797 v Kladsku). Ta se ale Panklovou stane až za půl roku, po svatbě v České Skalici 7. 8. 1820. Vše ostatní ovšem zapadá – byla svobodná, žila v sousedním čp. 206 (9) a Josefa Kleebergerová mohla být její vrstevnicí a nejspíše i důvěrnou přítelkyní.

Co se tedy o Terezii dozvídáme? Domnívám se, že mnohem více, než z o 12 dní staršího křestního zápisy dcery Barbory. Krom toho, že se již druhý týden po porodu zapojuje do společenského života (porod tedy zřejmě nijak těžký nebyl), především vidíme, že byla negramotná. Znamená to, že v Kladsku, kde žila minimálně až do svých osmi let, ji rodiče do školy neposílali, ačkoliv v Prusku byla školní docházka povinná a pro děti vojáků navíc bezplatná. (10)

(Negramotnou dlouho nezůstala. V kombinované matrice pokřtěných, oddaných a zemřelých českoskalické fary pro Ratibořice, Zlíč a dvůr Rýzmburk 1784–1845 nacházíme již k 21. červnu 1825 podpis Teresia Pankl s dodatkem, psaným jinou rukou: „manželka Joha Jana Bankla, kotšího z Ratibořic“. Byla zde opět v roli kmotry, tentokrát pro Annu, dceru polního mistra Antonína Mojžíše – dlouhého Mojžíše z Babičky. Její autogram je však velmi neúhledný a téměř nečitelný. (11) Musela se tudíž naučit psát v rozmezí let 1820-1825.)

Dále vidíme, že se tituluje jako dělnice (Handarbeiterin). Nevíme bohužel, čím konkrétně se zabývala, zda byla huňařka jako její máti, nebo třeba profesionální pradlena (ty se na Alserském předměstí prokazatelně vyskytovaly), zatím však ještě nebyla v panských službách a rozhodně se neživila jako služka či přímo číšnice ve vinárně, jak bývá občas v literatuře uváděno.

Nejzávažnější je však ono příjmení Panklová, které jí ještě nenáleželo. Jak se to vůbec mohlo stát, když 5. 2. je v téže matrice uváděna jako dcera Jiřího Novotného? Ovšem křtící kněz stejný nebyl, tehdy to byl Herrmann Praxmarer, nyní Konstantin Santner. A podle dobového úzu matka ke křtu zásadně nechodila a vše vyřizovala kmotra. Tedy jako dceru Jiřího Novotného ji nahlásila hostinská Barbora Hauptmannová, za Panklovou se vydává sama. Nebude to jediný úřední podvod, kterého se Terezie v životě dopustí. Dceru Barboru nechá zapsat do školy jako o dva roky starší (s datem narození 2. 5. 1818 namísto 5. 2. 1820), čímž jí zkrátí povinnou školní docházku z šesti let na čtyři. (12) A v roce 1850 bude tak dlouho utajovat smrt svého manžela, dokud nebude vyřízeno povolení k vystěhování do Zaháně. (13)

Tento zápis samozřejmě staví do zcela jiného světla ono „Das Weib des Kutschers Johann Pankel…“ z Tereziiny pracovní smlouvy z 3. 7. 1820 a jako by potvrzuje teorii Josefa Poláka o tajném sňatku Panklových. (14) Domnívám se, že není potřeba zacházet tak daleko. Když už se prohlásila za Panklovou, tak by sňatek přece nebyl tajný a naopak se výslovně uvádí jako „ledige“. Ovšem Polák má naprostou pravdu v jiné věci – se svatbou se muselo čekat, až Jan Pankl dovrší 26 let (tedy do 24. 6. 1820) a bude propuštěn z vojenské evidence! (Neštěstím dnes již zesnulého prof. Poláka bylo, že řadu svých excelentních postřehů následně rozvedl až ad absurdum, čímž dal svým kritikům příležitost, aby s vaničkou vylévali i dítě.) Avšak Jan a Terezie asi již od zimy se svatbou najisto počítali a dost možná, že spolu i žili. A kdyby si Jan nebyl svým otcovstvím jist, jistě by nepřipustil, aby Tereza používala jeho příjmení. Barunka tudíž zaručeně nebyla žádné podvržené kukaččí vejce.

A ještě jedna věc ze zápisu vyplývá – Terezie Novotná se ve Vídni stýkala s rovnorodou společností a nějaké důvěrné vztahy s vysokou šlechtou pro ni byly zcela nemyslitelné.

1) Alser Strasse 17, 1080, Wien, matriky jsou přístupné každou středu.
2) Pfarramt Alservorstadt, Wien, Taufbuch 1820–1821, farní archiv není veden dle našich odborných archivních pravidel, svazek tudíž žádné inventární číslo nemá.
Zápis o křtu Barbory Novotné na dvoustraně 5.
3) NOVOTNÝ Miloslav (1951), Život Boženy Němcové I. Dopisy a dokumenty do roku 1848. Československý spisovatel, Praha 1951, s. 17.
4) IRMANN Adolf – REJCHRT Rudolf (1973), Pravda o matce Boženy Němcové. Památník národního písemnictví v Praze – Muzeum Boženy Němcové v České Skalici 1973, s. 45.
5) 1821 přečíslováno na 238, poté zbořeno, na jeho místě dnes rohový dům Nußdorferstrasse 8 a Widerhoferstrasse 2–6.
6) Ve vídeňské konskripci NC 237 důsledně psána jako Gortmannová, vdova, nar. 1746, Novotného a Irmannovo čtení Gudmanová není správné.
7) 1821 přečíslováno na 237, poté zbořeno, na jeho místě dnes dům Nußdorferstrasse 6.
8) Dle Novotného a Irmanna se Panklovy sestry jmenovaly Kateřina a Regina.
9) 1821 přečíslováno na 228, 1867 zbořeno, dle MESSNER Rudolf (1970), Der Aisergrund in Vormärz. Historisch-topographische Darstellung der nordwestlichen Vorstädte und Vororte Wiens auf Grund der Katastralvermessung. Verlag Notring der wissenschaftlichen Verbände Österreichs, Wien 1970 je dnes na jeho místě parčík před Ústavem soudního lékařství Vídeňské university na rohu Sensengasse a Spitalgasse. Irmannova lokalizace na Pelikangasse 12 je chybná. Smutné je, že Božena Němcová dosud pamětní desku nikde ve Vídni nemá.
10) Terezin starší bratr Kašpar Novotný signoval 15. 11. 1842 žádost o pas k cestě do Vídně rovněž třemi křížky (viz: CVRČEK Josef (1962), Odkud byli prarodiče Boženy Němcové z matčiny strany. In: Kulturní kalendář města Dobrušky, červen 1962), v jeho případě však není situace tak jednoznačná, jelikož v protokolu snoubenců doberské fary se v zápisech z 13. 1. 1825 a 15. 2. 1835 nalézají krasopisné podpisy s jeho jménem. (Viz: PTÁČEK Josef – ŠŮLA Jaroslav (2005), Dva dobrušští občané v české krásné literatuře. Literární život F. VI. Heka (F. L. Věka) dle Aloise Jiráska a M. M. Čudové-Novotné (Babičky) dle Boženy Němcové ve světle jejich skutečných životních osudů, doložených archivními prameny. Město Dobruška 2005 a ŠŮLA Jaroslav (2011), Karel Kašpar Novotný, syn „Babičky“ a strýc české spisovatelky Boženy Němcové. Životní příběh podorlického „hauzírníka“. In: Panorama z přírody, historie a současnosti Orlických hor a podhůří 19, SEN, Hlinné 2011, s. 3–18) Pak se samozřejmě nabízí otázka, co z toho je a co není vlastnoruční.
11) SObA Zámrsk, Farní úřad Česká Skalice, Matrika NOZ Ratibořice a dvůr Rýzmburk, Zlíč 1784–1834, inv. č. 1051, fol. 16.
12) ŠKODA Jan (2014), Barunka Panklová: na stopě podvodu aneb čtyři roky ve škole stačí. In: Panorama z přírody, historie a současnosti Orlických hor a podhůří 22, SEN, Hlinné 2014, s. 47–52
13) IVANOV Miroslav (1971), Labyrint. Severočeské nakladatelství v Ústí nad Labem 1971. Kapitola Co napsal Jan Pankl po své smrti, s. 67–85.
14) POLÁK Josef (1992), Tři kapitolky o Barunce Panklové (Boženě Němcové). Nakl. Tomáš Houška, Praha 1992 a POLÁK Josef (1996), Dětství a mládí Boženy Němcové. Edice Dokumenty. Regulus, Praha 1996.

2014-skoda-objev_022014-skoda-objev_01

 

Autor: PhDr. Jan Škoda (publikováno se svolením autora)
Zdroj: časopis Rodným krajem 2014, číslo 14

Kategorie:

NAŠE EXPOZICE

MALOSKALICKÝ AREÁL
Život Boženy Němcové
Historie textilní výroby
Maloskalická tvrz

BARUNČINA ŠKOLA
Stará škola
Muzeum 1866

NAUČNÁ STEZKA
Babiččino údolí

RYCHLÁ VOLBA

Muzeum B. Němcové
Maloskalická 47
552 03 Česká Skalice
+420 491 451 285
info@muzeumbn.cz

Doporučujeme

Pro správu majetku používáme SW KLID
Software pro správu a údržbu majetku SW KLID