mapa stránek

cz  en  pl

Zasílání novinek

Vyhledávání

logo

Stanislav Gaber: Z celoživotního malířského díla

K výsledkům tvorby Stanislava Gabera (22.9.1908 – 12.12.2001) patří zejména kresbou a malbou olejovými barvami ztvárněné krajiny, veduty měst a jejich částí, zátiší. Za motivy svých prací se vydával zejména do okolí České Skalice, do jejích ulic, do Lužických hor, Podorlicka, na Českomoravskou vrchovinu… Gaberovy práce lze považovat za hodnotný ikonografický pramen k poznání měnící se tváře ztvárňovaných míst od čtyřicátých let do konce 20. století. Autorův zájem o minulost Českoskalicka se mimo jiné odráží v jeho cyklu podmaleb na skle, věnovaném majitelům maloskalické tvrze. Stanislav Gaber, „pan profesor“, se výrazně zapsal nejen do kulturních dějin města Česká Skalice, ale též Rumburku, Šluknova a Jaroměře.
Stanislav Gaber se narodil v domku č.p. 2 na návsi v Malé Skalici, která je od roku 1942 součástí České Skalice. Jeho rodný dům se nachází hned vedle maloskalické fary. Na svá klukovská léta vzpomíná v pojednání „Proč jsem malířem realistou“: „Maloskalická náves, to bylo eldorádo pro naše klukovské hry. Tam jsem rád postál třeba u koláře a díval se na vrtání kmenů pro studny nebo na žlaby. I k bednářovi jsme se chodili dívat. V chalupě na půdě bylo tolik zajímavých věcí… Našel jsem tam i staré kalendáře a mezi nimi jeden francouzský z konce minulého století. Byly v něm barevné reprodukce obrazů s náboženskou tematikou. Tehdy jsem prvně pocítil touhu stát se malířem a malovat podobné obrazy… Prvního vedení se mi dostalo v maloskalickém klášteře, kde byla zřízena škola pro děti předškolního věku. Řádové sestry nám vštěpovaly lásku k Bohu, lidem i přírodě. Když jsem se naučil číst, rád jsem sedával o samotě na kamenné zídce v sadě mezi naším a farským sadem a četl pohádky.“
Výtvarné nadání zdědil po předcích z matčiny i otcovy strany. Gaberova talentu si povšimli a dále ho rozvíjeli profesoři kreslení na královéhradecké reálce, malíři Antonín Hudec a Václav Černý, a tak dal Stanislav Gaber po maturitě a čtyřech semestrech na pedagogické škole v Praze i přes nesouhlas rodičů nakonec přece jenom na radu pražského malíře Romana Havelky a roku 1932 se po talentových zkouškách nechal zapsat do učebního běhu pro kandidáty kreslení při Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství na pražské technice. Malbu studoval u Oldřicha Blažíčka, kresbu u Cyrila Boudy, kompozici u Josefa Sejpky a Karla Vávry, modelování u Karla Pokorného a Karla Lidického. Vzdělání si rozšiřoval na přednáškách z dějin umění, filozofie a estetiky na Filozofické fakultě a z anatomie na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Absolvoval roku 1938, v letech okupace žil v Praze a věnoval se výtvarné práci.
Z měst, které mu byly po roce 1945 nabídnuty k pedagogickému působení, si vybral Rumburk a s ním i kraj tehdy ještě panenské přírody pod Lužickými horami. „Jel jsem se tedy podívat do Lužických hor. Krajinou jsem byl nadšen. V Rumburku krásné gymnázium, postavené ve vídeňské secesi, prostorná kreslírna s přilehlým kabinetem, to vše rozhodlo…“ V Rumburku tehdy nejenom učil, maloval, kreslil, navrhoval divadelní scény, vystavoval, ale také přednášel, stýkal se s Lužickými Srby, pracoval jako konzervátor památkové péče, zasloužil se o obnovení muzea, sbíral předměty historické a umělecké hodnoty. V polovině padesátých let pracoval na expozituře libereckého pedagogického institutu v Šluknově a po jejím zrušení na tamní pedagogické škole pro vzdělávání učitelek mateřských škol.
Do rodného kraje, do Malé Skalice k ovdovělému otci, se navrátil v první polovině šedesátých let. Vyučoval na pedagogické škole v Jaroměři, od poloviny šedesátých let na jaroměřském gymnáziu. Stanislav Gaber patřil k pedagogům, pro něž nebylo vyučování pouze zdrojem  obživy. Nerespektoval zastaralé osnovy, zaměřil se na výuku rozvíjení představivosti. Studenty vedl ke kresbě zpaměti, zasvěcoval je do Cézannovy nauky o složení barev. Netradičně přistupoval také k výuce estetiky a dějin umění. Zavrhl tradiční chronologickou metodu a výklad začal například přednáškou o úloze ženy v dějinách umění. Dodnes na něho s vděčností vzpomíná, psala mu a příležitostně se s ním setkávala řada jeho bývalých žákyň a žáků.
Po odchodu na odpočinek se věnoval v rodném domku zejména výtvarné práci, soukromé výuce a studiu. Pracoval systematicky. Ačkoli se mu podařilo přijít na kloub nejednomu tajemství malířského umění, svoje znalosti a dovednosti neustále prohluboval a rozšiřoval, řešil další úkoly. Zabýval se zevrubně kompozicí, barevností a tvary zobrazovaných předmětů, částí krajiny… Nespokojoval se s dosaženým, nedomníval se, že již dosáhl předsevzatého… Návštěvník útulného domku Gaberových s upravenou zahrádkou jako by se ocitl v jiném světě. Knihy, výtvarná díla, klavír, noty, starožitné předměty…, vůní terpentýnu, damary, vosků a olejů prosycený a „kumštýřským a restaurátorským nádobíčkem“ vybavený ateliér. Místnost zcela zaplněná obrazy a předměty, s mnohými z nichž se lze setkat v Gáberových zátiších… Uklidňující tikot hodin, spočinutí, starosvětský poklid čas od času rozvířený toliko úprkem dvou psů k domovním dveřím nebo k zahradní brance a štěkotem, ohlašujícím nového přišedšího…
Na královéhradecké reálce získal základy realistické malby a akvarelu, a tak jej po příchodu do Prahy doslova ohromily výstavy moderního umění. Díla kubistů, dadaistů, surrealistů… pochopil a respektoval i nadále se však věnoval zejména malbě realistické, výrazně ovlivněné tvorbou impresionistů. Sám o stylu své malířské práce tvrdil, že se pohybuje „mezi malbou klasickou a impresionismem“. „Vážím si pokusů netradičního a experimentálního umění, říkal, „ovšem ani ta nejabstraktnější představa se neobejde bez znalosti kresby a malby.Mezi výsledky jeho tvorby jsou ovšem zastoupeny rovněž práce pojaté volněji, rozmáchleji, dramatičtěji. Práce, jimiž čas od času vědomě, záměrně vybočil z řady do nejjemnějších detailů propracovaných děl, práce, kterými, možná nevědomky, čelil nebezpečí stereotypu, jimiž se vymaňoval z „pout“ svého stylu.
Gáberova výtvarná pozůstalost je neobyčejně četná a pestrá. Jak by ne, vždyť se výtvarné práci věnoval tři čtvrtiny století! Kreslil tužkou, uhlem, rudkou, pastelem, maloval olejovými a akvarelovými barvami, ovládal i malbu na dřevo, sklo a keramiku, věnoval se volné i užité grafice, ilustrační a restaurátorské činnosti, navrhoval barevná okna a loutky. Maloval krajinu, včetně krajiny městské, tvořil zátiší s květinami, ovocem a zeleninou, s předměty, které ho věrně provázely životem, ztvárňoval žánrové výjevy, portrétoval. Zájem o lidové umění ho přivedl k obrázkům na skle. Pořídil si sbírku kopií některých z nich a podmalbou na rub skla zpracoval i řadu námětů vlastních. Vytvořil soubor inspirovaný pohádkami (O Kovladu. Jak pásl Janko kobylku, O Turkovi a krásné Katarině, Černokňažník…) a pověstmi (Rousín, Silný Ctibor, Devět křížů, Boušín…) sebranými a převyprávěnými Boženou Němcovou, namaloval cyklus věnovaný majitelům maloskalické tvrze (Sezema ze Skalice, Nevlas ze Skalice, Střížek z Ostřešan, Hašek z Lužan…).
Stálým předmětem výtvarného zájmu „pana profesora“ byla příroda. Příroda v mnoha svých podobách a proměnách. Krajina Lužických hor, Českomoravské vrchoviny, Podorlicka… a především jeho rodného Českoskalicka. Patří mu výsledky jeho prvních malířských pokusů: „O prázdninách jsem se pokoušel malovat akvarelem i olejovými barvami. Doma zátiší, v plenéru Ratibořice, venkovské chalupy i širší pohledy na krajinu. Z té doby se mi zachoval akvarel z roku 1925. Je na něm švec Kosinka při práci…“. Českoskalicku patří také jeho obrazy a kresby inspirované vodním dílem Rozkoš, mizející i novou Českou Skalicí a jejím okolím. Upoutají, stejně tak, jako jeho další práce, nejen svojí sdělností, ale též kultivovaností, řádem, pečlivostí zpracování.
Pro město Česká Skalice, jemuž patří většina umělcova života, navrhl prapor, řadu let výtvarně obohacoval zápisy do městské kroniky, reprodukce jeho kreseb se objevovaly v letech 1995-1997 na první straně obálek Českoskalického zpravodaje…
Umělecké výsledky Stanislava Gabera souznějí s jeho životní filozofií, s jeho celoživotním úsilím, výtvarným krédem. Snažil se o to, aby lidé toužící po estetickém zážitku, po harmonii, klidu, lidé dnešního světa – světa v němž se hodnoty morální, etické a estetické ocitají často až na samém okraji zájmu společnosti, světa, v němž je devastována (často nenapravitelným způsobem) příroda – mohli naplňovat svoje kulturní potřeby také kontaktem s výtvarnými díly. Sám o tom mimo jiné řekl: „Snažím se zachycovat poslední zbytky mizejícího světa. Porovnávám-li, jak vypadala příroda v letech mého mládí s tím, jak vypadá dnes, naplňuje mne to smutkem. Přesto se snažím malovat bez deformací. Tak, aby z mých obrazů vyzařovaly klid, rovnováha a dobrá pohoda…. Svými obrazy se snažím vysvětlovat, jak člověk přírodě dříve rozuměl, splýval s ní…, ukazovat, jak chápal její zákony a citlivě ji usměrňoval. Jejich prostřednictvím však chci rovněž varovat: ´Lidé, příroda už není tak silná, aby zvládala vše, čím jí ubližujete!´“
Výstavu Stanislav Gaber: Ohlédnutí za celoživotním dílem připravili českoskaličtí muzejníci ve spolupráci s paní Mgr. Jaroslavou Gaberovou. Budou na ní vystaveny obrazy, kresby, podmalby a malby na skle a malovaný nábytek z rodinné pozůstalosti a ze sbírek Muzea Boženy Němcové.
(Vlastimil Havlík)
Kategorie:

NAŠE EXPOZICE

MALOSKALICKÝ AREÁL
Život Boženy Němcové
Historie textilní výroby
Maloskalická tvrz

BARUNČINA ŠKOLA
Stará škola
Muzeum 1866

NAUČNÁ STEZKA
Babiččino údolí

RYCHLÁ VOLBA

Muzeum B. Němcové
Maloskalická 47
552 03 Česká Skalice
+420 491 451 285
info@muzeumbn.cz

Doporučujeme

Pro správu majetku používáme SW KLID
Software pro správu a údržbu majetku SW KLID