mapa stránek

cz  en  pl

Zasílání novinek

Vyhledávání

logo

Josef Vondráček: Z tvorby

Na konci června byla otevřena ve výstavní síni Muzea Boženy Němcové a Textilního muzea v České Skalici expozice obrazů, kreseb a grafických prací rodáka ze Zájezda u České Skalice – Josefa Vondráčka, malíře, od jehož narození uplynulo 21. dubna letošního roku 100 let.

K malířovu odkazu patří velké množství prací, které se nacházejí ve stálé expozici jeho obrazů v českoskalickém muzejním areálu, ve sbírkách Východočeské galerie v Pardubicích, Galerie výtvarného umění v Náchodě a zejména pak v mnohých soukromých sbírkách. Pořadatelé výstavy se proto obrátili s prosbou o zapůjčení malířových prací zejména na veřejnost. Setkali se s pochopením, na jejich výzvu reagovala dvacítka vlastníků, a do českoskalické muzejní výstavní síně se jim proto podařilo soustředit na devadesát obrazů, dvě desítky studijních kreseb a malířských studií a bezmála deset litografií, které reprezentují nejen žánry, kterým se malíř věnoval, techniky, kterými pracoval, ale i základní etapy jeho tvorby.

Josef Vondráček se narodil 21. dubna 1906 v Zájezdě u České Skalice. Jeho rodiče pracovali v nedaleké maloskalické přádelně bavlny. V blízkých Chvalkovicích se vyučil obchodním příručím, pracoval v koloniálním obchodě ve Mcelích u Nymburka. Ve dvaceti letech se stal obchodním zástupcem v Pardubicích, kde se také trvale usadil a až do roku 1960 – v obchodních službách – pracoval. Do rodného Zájezda se z Pardubic přestěhoval roku 1949. Ve svém rodišti si také našel svoji manželku, Boženu Šafránkovou. Oženil se s ní v srpnu 1929, vychovali spolu čtyři děti – Jiřího, Josefa, Helenu a Karla.

Ačkoli to bude znít otřele, Josef Vondráček se od mládí toužil stát malířem. V letech 1923 – 1925 navštěvoval soukromě ateliér profesora Jana (Ivana) Kulce na Ukrajinské malířské akademii v Praze, později ho do umění malovat zasvěcovali profesoři Karel Beneš v Hlinsku v Čechách a František Vincenc Danihelka v Pardubicích.

Při tehdejších častých malířských pobytech na Českomoravské vrchovině a v Železných horách se seznámil s několika významnými českými malíři – krajináři. S Oldřichem Blažíčkem, Josefem Haškem, Františkem Kavánem, Jaroslavem Panuškou, Karlem Janem Sigmundem, Jaroslavem Sodomkou… I ti mu prozradili leccos z tajů „malířského kumštu“. Na Náchodsku patřili k jeho uměleckým druhům Emil Tylš, Jindřich Šimek…, k lidem, se kterými se zde přátelil a kteří mu byli v oblasti výtvarné činnosti v lecčems nápomocni, patřil Zdeněk Řezníček nebo Jan Šámal.

Řadu nesnází přivodila Josefu Vondráčkovi oční choroba, která jej začala sužovat na konci čtyřicátých let. Na počátku let šedesátých mu onemocnění zraku dokonce načas malovat znemožnilo. V roce 1975 se stal členem Svazu českých výtvarných umělců, krajské pobočky se sídlem v Hradci Králové. Veřejnost se měla dosud možnost s jeho obrazy seznámit na třech samostatných výstavách a na mnoha výstavách kolektivních.

Josef Vondráček zemřel 29. srpna 1983 v Hradci Králové. Pohřben je na maloskalickém hřbitovu.

Josef Vondráček se věnoval zejména ztvárňování krajiny, venkova. Za motivy se vydával na různá místa Českoskalicka, Novoměstska, Policka, nacházel je na Českomoravské vrchovině, v Železných horách a jejich podhůří, na Pardubicku, Královéhradecku či Jaroměřsku, podnikal za nimi cesty i do vzdálenějších míst…

Předlohou jeho zátiší se stávaly nejčastěji květy polních i zahradních rostlin, ovocné a další plody, houby, jichž se s oblibou „zmocňoval houbařským nožíkem i štětcem“. Bez zajímavosti snad není ani to, že tajemství originální výtvarné techniky zpracování zátiší s houbami mu prozradil sám mistr Panuška.

Vondráčkovy krajiny, stejně tak, jako jeho zátiší, však nejsou „pouhým“, více či méně realistickým, více či méně podrobným, výtvarným záznamem daného námětu. Jsou navíc prodchnuty, prosyceny atmosférou krajiny, její náladou. Náladou příslušného ročního období, příslušné části dne, náladou spjatou s daným stavem počasí. Mnohdy jsou pak opatřeny také malířovým vztahem ke krajině, pocity, které v něm vyvolala. Uloženo je v nich navíc i ovzduší doby, nálada let, v nichž vznikaly.

Malířovy obrazy „vyrůstaly“ z kvalitní kresby. Některé ze studijních – tužkou, uhlem či perem – v „terénu“ pořízených kreseb jsou opatřeny i jeho detailními poznámkami, využitými později při malování obrazů – ty vznikaly doma, v klidu ateliéru. Tyto poznámky patří kompozičnímu řešení, liniím i objemům ztvárňovaného, barevnosti, světlům a stínům. Vlastní obrazy pak nejčastěji maloval olejovými a temperovými barvami, někdy také pastelem nebo akvarelem, kvašem, některé tvořil tak, že kresbu uhlem koloroval akvarelem. Nevyhýbal se ani kombinaci zmíněných technik, jeho náměty dostávaly i podobu grafických prací, zejména litografií.

K výsledkům prvního období Vondráčkovy tvorby patří práce z dob studií, obrazy výrazně ovlivněné tvorbou již zmíněných, s Českomoravskou vrchovinou spjatých krajinářů a práce vzniklé od počátku čtyřicátých do konce padesátých let. V umělcových obrazech z uvedené etapy tvůrčí činnosti je krajina zobrazována realisticky, avšak nikoli popisně, s „blažíčkovsky“ a „nejedlovsky“ propracovanými detaily stromů, travin…, s obvykle dramaticky ztvárněnou oblohou, pokrytou zhusta roztrhanými mraky, visícími nízko nad zemí.

Počátek druhého období malířovy tvorby lze spojit s lety následujícími po překonání nejtíživějších projevů jeho oční choroby – to je s druhou polovinou šedesátých let – jeho konec s druhou polovinou let sedmdesátých. Námětová škála jeho obrazů se v tomto období postupně zužuje. Maluje zejména Rovenský rybník, později přehradní nádrž Rozkoš, chalupy, vesnice, ale i „volnou krajinu“, a to s jistou mírou zjednodušení, stylizovaně, prostřednictvím větších – tahy plochého štětce nanášených – barevných ploch.

Vondráčkovy práce z další, závěrečné etapy tvůrčí činnosti jsou rovněž stylizované. Navíc mají i značně uvolněný, dramatický, expresivní výraz. Se změnou umělcova stylu souvisí i proměna jeho malířské techniky. Ke „klasickému štětci“ přibývá již od konce šedesátých let špachtle, expresivity svých prací z konce sedmdesátých a počátku osmdesátých let dosahuje – mimo jiné – i technikou „polosuchého štětce“.

Výsledky tvorby Josefa Vondráčka jsou projevem moderní realistické krajinomalby, vycházející a navazující na bohatý odkaz české krajinářské malby 19. století. Pojetí jeho krajin se ovšem vyvíjelo. Malíř jim dával zprvu poetický, zádumčivý výraz. PostupněS je pojímal dynamičtěji, expresivněji.

Josef Vondráček do svých obrazů nevkládal nějaká hlubokomyslná poselství, jeho práce nejsou opatřeny symboly, bylo by zbytečné hledat v nich nějaká závažná filozofická sdělení. Vondráčkovy obrazy jsou poctivým, upřímným vyznáním krajině a době v níž žil, jsou dokladem jeho úsilí zachytit výtvarnými prostředky podobu toho, co měl rád – vesnická stavení, Rovenský rybník, kytice, houby… – jsou projevem obdivu k nim, chuti namalovat je. Jsou i dokladem malířovy pracovitosti a skromnosti, jsou projevem snahy nadělovat svými obrazy potěchu, radost… V tom spočívá obliba jeho obrazů u široké veřejnosti, to je důvodem skutečnosti, že veřejnost oslovují. V tom tkví síla malířského umění Josefa Vondráčka a to se pokusili pořadatelé českoskalické výstavy doložit.

(Vlastimil Havlík)

Kategorie:

NAŠE EXPOZICE

MALOSKALICKÝ AREÁL
Život Boženy Němcové
Historie textilní výroby
Maloskalická tvrz

BARUNČINA ŠKOLA
Stará škola
Muzeum 1866

NAUČNÁ STEZKA
Babiččino údolí

RYCHLÁ VOLBA

Muzeum B. Němcové
Maloskalická 47
552 03 Česká Skalice
+420 491 451 285
info@muzeumbn.cz

Doporučujeme

Pro správu majetku používáme SW KLID
Software pro správu a údržbu majetku SW KLID