mapa stránek

cz  en  pl

Zasílání novinek

Vyhledávání

logo

Veduty evropských historických měst ze sbírky Jindřicha Bendy

Výstava je věnována moderním grafickým vedutám evropských historických měst, vedutám z první poloviny 20. století. S pojmem „veduta“ se lze setkat zejména v oblasti historiografie (dějepisectví) a dějin umění. Rozumí se jí popisně a dokumentárně přesně výtvarnými prostředky ztvárněná podoba lidského sídliště, jeho komplexu, popřípadě jeho částí, nebo krajiny s dominujícími stavbami, respektive stavbou. Mezi vystavenými pracemi jsou ovšem bohatě zastoupena rovněž vyobrazení význačných architektonických památek. I ta jsou totiž pod pojem „veduta“ zahrnována.

Veduta je důležitým pramenem nejen pro oblast historiografie a dějin umění. Pracují s ní rovněž archiváři, archeologové, kastelologové (kastelologie je nauka o středověkých opevněných sídlech), geografové, kartografové, etnologové, památkáři, muzejníci, knihovníci, vlastivědní pracovníci… Pokud jde o dějiny umění, sehrává veduta význačnou úlohu nejen v oblasti „čisté kunsthistorie“, ale i v dějinách architektury, urbanizmu nebo odívání. Z výše uvedeného vyplývá, že významnou funkcí veduty je funkce poznávací. Neméně důležité jsou však i její hodnoty výtvarné. Jimi plní funkci estetickou. Veduta plnila i funkci úředního dokladu, sloužila (a slouží) k reprezentativním účelům.

Veduty jsou vytvářeny řadou výtvarných technik. Vedle malby a kresby (tužkou, uhlem, rudkou, tuší…, kresby lavírované či kolorované) také nejrozličnějšími technikami grafickými. Veduty na českoskalické výstavě jsou v drtivé většině ztvárněny technikou leptu, zastoupeny na ni jsou i litografie, dřevoryt a akvatinta.

S vedutou se můžeme setkat v oblasti umění volného i užitého. V oblasti volného umění může mít podobu kresby, oltářního i závěsného obrazu, fresky, gobelínu, grafického listu, knižní ilustrace či (dokonce) reliéfu. V oblasti umění užitého vedutu najdeme například v drobné plastice (medaile, plakety, mince), na typářích (pečetidlech), v malbách na skle, porcelánu či střeleckých terčích, na poštovních známkách, firemních hlavičkových papírech, na nejrůznějších propagačních materiálech, vinětách, obalech…

Počátky veduty jsou kladeny do 15. století, kdy se v italském malířství začíná využívat tehdy nového způsobu zobrazování pomocí geometrické perspektivy. Veduta tvořila zpočátku pouze pozadí pozdně gotickým oltářům a až do konce třicátých let 16. století zůstává její hlavní úlohou tvořit krajinářsko-architektonické pozadí náboženským výjevům, později i bezdějové stafáži, portrétu. Veduta byla zprvu úzce spjata s jinou formou zobrazení zemského povrchu, s mapou, respektive s plánem města. Postupně se však ukázala přednost veduty ve schopnosti plasticky, prostorově ztvárnit městský prostor na dvourozměrné ploše. Středověká veduta přitom nebyla zpravidla skutečným, „popisně a dokumentárně přesným“ obrazem města, jeho částí. Jednoduchou zkratkou zaznamenávala seskupení význačných jednotlivostí a charakteristických znaků zobrazovaného místa. Jednou z nejvýznamnějších příčin zrodu a následného rozvoje veduty byla odvěká lidská touha po poznání, zájem o vzdálené země, jejich obyvatele a přírodu, o různé barvité události. Odtud ostatně pramení i skutečnost, že ohniskem jejího počátečního rozvoje byla velká obchodní, zejména přístavní, města – Antverpy, Kolín nad Rýnem, Frankfurt nad Mohanem, Amsterodam… Souběžně s rozšiřováním knihtisku (v druhé polovině 15. století) se veduta objevuje rovněž na grafických listech, v ilustracích kosmografií (děl, popisujících – s různou mírou objektivity – vesmír, Zemi), cestopisů, spisů historických, kronik světa, zemí, měst… Prvním pokusem o soubornou prezentaci pohledů na evropská města, jejich vedut, je Liber cronicarum (Světová kronika) Hartmanna Schedela, vydaná v roce 1493 v Norimberku. Obsahuje i nejstarší dosud známou vedutu z českých zemí, a to panoramatický pohled od Vyšehradu k Pražskému hradu, dva listy dřevořezu kolorovaného akvarelem z roku 1493 s nadpisem Praga.

Na výstavě v České Skalici jsou ovšem prezentovány grafické práce reprezentující tzv. moderní českou vedutu. Veduty, jejichž vznik souvisí s renesancí naší volné grafické tvorby, s „dobou pomařákovskou“ (Julius Mařák je považován za zakladatele české moderní grafiky), reprezentovanou tvůrčí činností Mařákovou a příslušníků generace devadesátých let 19. století – Heleny Emingrové, Viktora Strettiho, Vojtěcha Preissiga, Maxe Švabinského, Zdenky Braunerové, T. F. Šimona, J. C. Vondrouše, Jaromíra Stretti-Zamponiho, Adolfa Kašpara, Miloše Jiránka, Eduarda Karla, Františka Koblihy, Arnošta Hofbauera, Karla Vika… Neobyčejně významným bylo pro toto období založení Sdružení českých umělců grafiků Hollar v roce 1917. Někteří z uvedených autorů byli jeho zakladateli, většina byla jeho členy.

Druhou skupinu vystavených vedut tvoří práce následující generace umělců, na rozdíl od svých předchůdců již „školených grafiků“, vesměs totiž žáků Maxe Švabinského (v letech 1910 – 1927 vedl na pražské Akademii výtvarných umění speciální grafickou školu) a T. F. Šimona (grafickou školu vedl na Akademii výtvarného umění od roku 1928). K žákům M. Švabinského patřili například A. Nauman, J. Skrbek, V. Silovský, V. Sedláček, A. Moravec, J. Rambousek, E. Milén, V. Fiala, K. Müller, P. Dillinger, C. Bouda. K žákům Šimonovým kupříkladu V. Pukl, M. Stretti, K. Štěch, M. Kazdová, V. Vorlíček.

V českoskalickém muzejním areálu jsou vystaveny veduty devatenácti výtvarníků, většinou předních českých grafiků – T. F. Šimona, Františka Koblihy, Viktora Strettiho, Jaromíra Stretti-Zamponiho, Karla Vika, J. C. Vondrouše, Arno Naumana, Jaroslava Skrbka, Vladimíra Pukla, Karla Müllera… Na výstavě nechybějí ani materiály spjaté s osobnostmi Jindřicha Bendy staršího a mladšího, z jejichž hodnotné grafické sbírky vystavené grafické listy pocházejí. Sbírku založil a po několik desetiletí vytvářel pan Jindřich Benda (1904 – 1978). Ve svém rodišti, v Mostu, začal sbírat bibliofilie. Sbírku grafickou začal tvořit poté, co se přestěhoval do České Skalice. Ve městě nad Úpou zakoupil Hotel Hronek na Husově náměstí, č. p. 19, zrekonstruoval ho a od roku 1936 do roku 1951 (v tomto roce byl prosperující podnik v důsledku poúnorových politických změn „uzavřen“) provozoval pod názvem Hotel Benda. Korespondoval a stýkal se zejména s K. Müllerem, J. Skrbkem, P. Šimonem, A. Naumanem, J. C. Vondroušem, J. Hallou, znal se také s J. Stretti-Zamponim, V. Strettim, V. Vorlíčkem, V. Puklem, C. Boudou, V. Silovským a dalšími výtvarnými umělci. Některé z nich, zejména v době války a v letech poválečných, hmotně podporoval. Ve spojení byl rovněž s vydavatelem edice Zodiak, prof. Svatoplukem Klírem, s vydavateli bibliofilií Josefem Hladkým z Hranic na Moravě, Josefem Ciprou z Kladna, M. D. Zelenkou, Karlem Zinkem a Otto Heřmanským z Prahy, přátelil se s Janem Rejmanem z Rožďalovic, význačným uměleckým knihvazačem, nebo s Mirro Pegrassim, zkušeným, grafiky vyhledávaným pražským mistrem měditiskařem. Ke grafickým listům ve své sbírce přiřazoval rovněž ex libris a další drobnou užitkovou grafiku, které získával na různých akcích, pořádaných zejména Spolkem sběratelů a přátel ex libris a Spolkem českých bibliofilů v Praze. Obou spolků byl členem, stejně tak, jako Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Ušlechtilou otcovu zálibu v krásných knihách a umělecké grafice „zdědil“ a na jeho sběratelské aktivity s úspěchem navázal jeho syn Jindřich (1941). Už ve svých patnácti letech byl přijat za řádného člena Spolku sběratelů a přátel ex libris. Jeho sběratelské úsilí výrazně podpořil nejenom otec, ale kupříkladu i grafik a sběratel Ctibor Šťastný, světoznámý italský sběratel Gianni Mantera nebo Irene Andrews z USA. Kromě ex libris rozšířil otcovu sbírku i grafickými listy. Jindřich Benda mladší je rovněž dlouholetým členem a od ledna 2005 i předsedou Klubu filatelistů v České Skalici.

Po shlédnutí vystavených grafických listů je možné konstatovat, že jejich autory spojuje kromě uměleckého a technického mistrovství také to, že se za motivy svých vedut vypravovali mnohdy do zahraničí, zejména do západní Evropy, zvláště do Francie. Někteří z nich tvořili i na dalších kontinentech (J. C. Vondrouš, V. Fiala), T. F. Šimon se nechal inspirovat pro řadu svých prací dokonce cestou kolem světa. Výstava proto četné návštěvníky seznamuje nejenom s historickými městy a architektonickými památkami z Čech a Moravy, zejména s Prahou a jejími architektonickými skvosty, ale i s městy a památkami z Francie, Itálie, Belgie, Holandska, Turecka. Většina z autorů vystavených vedut se věnovala kromě grafické tvorby ještě dalším oblastem výtvarnictví – malbě, ilustraci, navrhování poštovních známek… Někteří byli pedagogicky činní, zabývali se odbornou publicistikou, jsou autory cestopisů, titulů memoárové literatury…

Na českoskalické výstavě vedut jsou prezentovány kromě devíti desítek grafických listů také dopisy jejich autorů adresované sběrateli a mecenáši Jindřichu Bendovi staršímu, tituly odborné literatury věnované grafice, monografie výtvarníků, jejich dobové fotografické podobenky, výstavní katalogy, výtvarné publikace, vedutami ilustrované publikace, dopisnice s reprodukcemi vedut, cestopisy a vzpomínky umělců.
Poznávací rozměr výstavy je umocněn i tím, že muzejníci ve výstavním prostoru vytvořili „studijní koutek“. Nainstalovali do něho „dobovou“ Neubertovu podrobnou politickou mapu Evropy z roku 1944. Praporky na ní vyznačili devatenáct evropských lokalit, prezentovaných na vystavených pracích, a – zejména mladé – návštěvníky expozice vybídli k prověření si svých zeměpisných znalostí. Vyzvali je k tomu, aby na „slepé mapce“ Evropy k dvanácti evropským historickým městům, vyznačeným červenými kolečky, připsali příslušná čísla, uvedená u názvů daných měst, situovaných při levém horním okraji mapky. Tři vylosovaní autoři bezchybně doplněných mapek budou vylosováni a odměněni.

(Vlastimil Havlík)

Kategorie:

NAŠE EXPOZICE

MALOSKALICKÝ AREÁL
Život Boženy Němcové
Historie textilní výroby
Maloskalická tvrz

BARUNČINA ŠKOLA
Stará škola
Muzeum 1866

NAUČNÁ STEZKA
Babiččino údolí

RYCHLÁ VOLBA

Muzeum B. Němcové
Maloskalická 47
552 03 Česká Skalice
+420 491 451 285
info@muzeumbn.cz

SPOLEČENSKÉ SÍTĚ

Doporučujeme

Pro správu majetku používáme SW KLID
Software pro správu a údržbu majetku SW KLID